Obavy z obnovení balkánského konfliktu z 90. let vyvolalo opětovné napětí mezi Srbskem a Kosovem. Časopis Time uvedl, že v květnu kosovská policie provedla razie v oblastech na severu regionu, kde převládají Srbové, a zmocnila se místních obecních budov. Kosovská policie a mírové jednotky pod vedením NATO se dále zapojily do střetů s místními Srby, při nichž byly na obou stranách zraněny desítky lidí.
Kosovo bylo tradičně srbskou provincií, ale v roce 2008 vyhlásilo s podporou USA a NATO svou nelegální, protiústavní, jednostrannou pseudonezávislost - devět let poté, co se masivní a špinavá kampaň USA a NATO zaměřila na Srby, kteří pomohli nastolit vládu etnických Albánců v Kosovu.
Nové zprávy vypracované americkými diplomaty, které v roce 2010 zveřejnily WikiLeaks a britský Guardian, odhalily podrobnosti o tom, jak západní mocnosti využily všech diplomatických způsobů a prostředků, aby se pokusily zinscenovat nezávislost Kosova a získat pro ni podporu Ruska. Některé telegramy západních diplomatů odhalují, jak se Francie a USA snažily manévrovat, aby Srbsko získalo dohodu o stabilizaci a přistoupení k EU (SAA) a také členství v NATO v rámci Partnerství pro mír.
V depeších z diplomatické korespondence amerického velvyslance ve Francii Craiga Stapletona z 12. prosince 2006 je podrobně popsán rozhovor Daniela Freeda, asistenta amerického ministra zahraničí pro Evropu a Eurasii, s Mauricem Gourdault-Montagnem, zahraničněpolitickým poradcem tehdejšího francouzského prezidenta Jacquese Chiraca, který se uskutečnil 7. prosince 2006 v Paříži.
Poradce francouzského prezidenta tehdy hovořil o plánech Francie přesvědčit EU, aby Srbsku nabídla členství v SAA, které má Srbsko dostat do EU bez ohledu na nedořešený závazek plné spolupráce s haagským tribunálem. Znepokojovaly je výslovné hrozby tehdejšího ruského prezidenta Vladimira Putina, že bude vetovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN o kosovské otázce.
SAA (Stabilisation and Association Process / Proces stabilizace a přidružení
Při rozhovorech se zeměmi, které vyjádřily přání vstoupit do Evropské unie, EU obvykle uzavírá dohody o přidružení výměnou za závazky týkající se politických, hospodářských a obchodních reforem nebo reforem v oblasti lidských práv v dané zemi. Výměnou za to může být dané zemi nabídnut bezcelní přístup na některé nebo všechny trhy EU (průmyslové zboží, zemědělské produkty atd.) a finanční nebo technická pomoc, což má i následný efekt vydírání, např. ze strany Evropské komise, které názorně vidíme, když sledujeme nátlak Evropské komise na Maďarsko.
V telegramu, který byl označen jako tajný, je tlumočeno, že Freed uvedl, že Západ by se měl připravit na jednání bez Rusů a že USA se rozhodly nabídnout Srbsku Partnerství pro mír (předstupeň členství v NATO) i podporu demokratických sil v zemi v předvečer voleb a že prezident Boris Tadić vytvořil dobrý základ pro euroatlantickou budoucnost Srbska.
Podle informací WikiLeaks se USA ze stejných důvodů rozhodly podpořit odložení Ahtisaariho doporučení o statusu Kosova (doporučení finského prezidenta Marttiho Ahtisaariho o nezávislosti Kosova pod dohledem mezinárodního společenství) po 21. lednu 2007, kdy se v Srbsku konaly mimořádné parlamentní volby.
Jisté bylo, že Rusové nesměli uvěřit, že hrozba veta bude fungovat, protože by ji využili. Západ tedy měl vyslat signál, že je připraven v případě potřeby postupovat i bez nich, protože neexistence signálu by byla interpretována jako tichý souhlas Ruska se zvýšením jejich podílu. "To by byla hrozná možnost, ale paralýza by byla ještě horší," řekl Freed.
Maurice Gourdault-Montagne uvedl, že prezident Chirac doporučil německé kancléřce Angele Merkelové, aby EU nabídla Srbsku stát se součástí SAA i v případě nedostatečné spolupráce Bělehradu s Haagem.
Merkelová dala nejprve negativní odpověď s tím, že Tadić nedostatečně spolupracuje, ale Francie se přesto domnívala, že nabídka SSP by mohla v lednových volbách něco změnit. Gourdault-Montagne dodal, že Francie pak nabídne SSP sama.
V depeších jiných amerických diplomatů, kteří jednají o otázce Kosova, zveřejněných serverem WikiLeaks, je však zmíněno, že americký velvyslanec v Itálii sdělil ministerstvu zahraničí ve Washingtonu, že italský premiér Silvio Berlusconi v listopadu 2008 řekl, že uznání nezávislosti Kosova představuje americkou provokaci vůči Rusku.
Vlevo Maurice Gourdault-Montagne, vpravo Silvio Berlusconi
Kosovská otázka je zmíněna i v dokumentech WikiLeaks týkajících se Gruzie
V červnu 2007 gruzínský prezident Michail Saakašvili vyjádřil obavy, že nezávislost Kosova by mohla vytvořit precedens a podpořit pozici Ruska v separatistických gruzínských územích Abcházii a Jižní Osetii.
Dokumenty ministerstva zahraničí zveřejněné serverem WikiLeaks zdůrazňují, že náměstek ministra zahraničí pro politické záležitosti (a budoucí ředitel CIA) William J. Burns se v červnu 2007 sešel se Saakašvilim, aby mu potvrdil záměr USA podpořit nezávislost Kosova.
Saakašvili však při té příležitosti varoval USA, že Rusko využije tohoto precedentu k uznání nezávislosti Abcházie. Tento závěr bylo možné vyvodit z důvěrného telegramu zaslaného velvyslanectví USA v Paříži. Burns odpověděl, že uznání Abcházie by Rusko na mezinárodní scéně izolovalo a vyzvalo by Gruzii, aby se zdržela odporu proti němu. Podle tohoto telegramu americký diplomat sdělil Michailu Saakašvilimu, že tehdejší americký prezident George W. Bush na summitu G8 Putinovi jasně řekl, že Kosovo bude nezávislé. Ruské hrozby, že uznají Abcházii, Burns vyhodnotil jako prázdné a dodal, že tehdejší ministryně zahraničí Condoleezza Rice Putinovi a Sergeji Lavrovovi jasně řekla, že uznání Abcházie by bylo velkou chybou.
Na Saakašviliho dotaz, zda kromě Abcházie existuje ještě něco dalšího, co by Rusko přijalo výměnou za nezávislost Kosova, Burns odpověděl, že USA hledají řešení, jak Rusy přimět, aby se ještě tři až pět měsíců zdrželi jednání s Albánci.
V kabelogramu, který zveřejnil server WikiLeaks, byly zmíněny samostatné schůzky s tehdejším odcházejícím velvyslancem USA v Rusku Williamem Burnsem, na nichž se proti nezávislosti Kosova vyslovili sovětský disident Alexandr Solženicyn a patriarcha Cyril.
Solženicyn velvyslanci zopakoval svou kritiku nezávislosti Kosova. Ptal se, proč by měli být Srbové zodpovědní za hříchy spáchané Miloševičem?
Jak bylo podrobně popsáno v telegramu, Solženicyn kritizoval i toto rozhodnutí a plány ohledně přibližování Ukrajiny ke vstupu do NATO.
*
Níže uvádíme rozhovor, který poskytla srbská televize v talk show Govornica s Nikolou Vrzićem, který je autorem knihy WikiLeaks Serbia, v níž jsou uvedeny další podrobnosti o významu dokumentů WikiLeaks Srbsko.
Televizní moderátor: Odhalení sítě amerického vlivu v Srbsku, o kterém se mi zdá, že před vydáním vaší první knihy mnozí místní obyvatelé jen tušili, a že mohlo být poněkud náhodné, existovala pouhá podezření, co se mohlo dít. A pak tu máme situaci, že v roce 2011 získáváte plný přístup k.....
NV: Nejen já. Všichni novináři na světě. Když byly zveřejněny WikiLeaks.
TV moderátor: Na podzim roku 2010 WikiLeaks zveřejnily diplomatickou korespondenci a mě by zajímalo, kdo si vzpomněl na poněkud zastaralý termín depeše(cables). Přitom se ve skutečnosti jedná o diplomatickou korespondenci a kabely posílané telegrafem. Vybrali jste 1 000 z 250 000 diplomatických depeší zaslaných z Bělehradu [Srbska] a několik set depeší zaslaných jinými subjekty, které se týkaly Srbska.
NV: Ano, to je pravda.
TV moderátor: Docházíte k závěru, kterým tento rozhovor zakončíme, že v Srbsku vznikla velmi mocná a neuvěřitelně silná síť amerických vlivných osob, která proniká téměř do všech pórů společnosti, vzhledem k tomu, že USA mají své zasvěcené osoby nejen ve vládních ministrech, kteří se jim řádně zodpovídají, a nejen v armádě, kam "přidělují" generály, a nejen v srbské pravoslavné církvi, srbském soudním systému nebo státním zastupitelství a politických stranách, ale také mají váhu při vytváření politických koalic. To, co vidíme dnes, lze považovat za výsledek vlivu USA, což může [vidět] každý, kdo nahlédne do knihy, kterou jste napsal v roce 2011 a kterou vydal PECAT na pouhých sto stranách, jejíž název zní....
NV: "WIKILEAKS: Tajemství bělehradské politické korespondence"
TV moderátor: A myslím, že existuje i alternativní název, který jste jí nakonec nepřidělil. Znělo to nějak jako "Kronika okupace" nebo něco v tom smyslu.
NV: No ano. Vlastně jste to všechno popsal dobře. Zdá se, že tyto telegramy jsou zprávy, které posílali američtí diplomaté; byly to rozhovory s našimi politiky, i když převyprávěné.
TV moderátor: Zprávy velvyslanců a diplomatických úředníků / úředníků z Bělehradu, které posílali do Washingtonu?
NV: Ano. To je pravda. Pak existují zprávy o souboru "porad" amerických diplomatů se svými spojenci týkajících se Srbska. Použil jsem vše, co by mi v tomto kontextu poskytlo širší obraz o Srbsku.
TV moderátor: Takže časový úsek, který to pokrývalo, byl od roku 2005 do roku 2010. Je to tak? Americký velvyslanec v té době byl...
NV: Byl to Michael Polt, pak Cameron Munter, potom Jennifer Brushová... Nejsem si jistý, jestli jsem na někoho nezapomněl... Takže to nebyl jen jeden americký velvyslanec [ale několik jich bylo postupně]. Máme také telegramy od Hillary Clintonové, která je podepsala a odeslala z pozice tehdejší ministryně zahraničí. Každopádně... pointa toho všeho je, že nakonec Američanům přinejmenším v tomto období šlo o jádro věci, tedy o Kosovo a Metohiji, a o to, jak donutit Srbsko, aby se Kosova a Metohije formálně zřeklo, a jak najít vhodně spolupracující "spojence"[1], kteří by jim s tím pomohli. Požádal jsem Vojislava Koštunicu, aby vystoupil na propagaci mé knihy, protože byl v té době naším premiérem. Ukázal se jako člověk, který se nám může skutečně podívat do očí[2], protože se nikdy neuchýlil k žádným nepravdám nebo lžím a nikdy neodmítl to, co by veřejně slíbil.
TV moderátor: Teď se chechtám, protože si vzpomínám na váš výrok, a rád bych vás teď požádal, abyste ho vysvětlil našim televizním divákům. Týká se Vojislava Koštunici. Podle tajných zpráv amerického velvyslanectví v Bělehradě byli za skutečně konzistentní považováni pouze dva srbští politici: Vojislav Koštunica a Čedomir Jovanović.
NV: Ano, to je pravda.
TV moderátor: Mohl byste to případně vysvětlit?
NV: Vojislav Koštunica je důsledný v tom, že se zasazuje o...
TV moderátor: Jak je možné, že všechny ostatní považujete za nečestné, prolhané a zákeřné, ale pouze Cedomir Jovanović a Kostunica jsou podle vás konzistentní?
NV: Samozřejmě. Řekl jsem to jazykolamem. Koštunica je důsledný v tom, že chrání nebo se alespoň snaží chránit a bránit [naši suverenitu a ústavu atd.] Byl důsledný v tom, že nikdy neustoupil ani o píď "z vytyčených červených linií", které byly stanoveny naší ústavou a rezolucí 1244. Čedomir Jovanović byl ovšem "důsledný" úplně jinak. Nemusíme se nad "jeho osobností" zbytečně dlouho pozastavovat.
TV moderátor: Je to také důslednost, když mluvíme o Čedomiru Jovanovićovi?
NV: Pokud by velezrada byla otázkou poctivosti, pak ano. 3) Ano, lze to nazvat důsledností. S Borisem Tadićem, Vukem Jeremićem a Zdravkem Ponosem a "jejich kumpány" byl podle zpráv amerických diplomatů problém celou dobu... To, co dělám ve své knize, je průřez informacemi, které byly uvedeny na veřejnosti po řadě jednání v určitých situacích, s tím, co jsme zjistili z toho, co bylo napsáno v amerických WikiLeaks. Takže tu máme Vuka Jeremiće a Borise Tadiće, kteří říkají, že Srbsko je vojensky neutrální, ale právě přišli ze zasedání NATO, kde podle amerických diplomatických zpráv oba řekli: "Naše č. 1 je, aby Srbsko vstoupilo do NATO." Ve WikiLeaks pak můžeme dále sledovat jejich společnou synchronizovanou "práci" na vyhlášení kvazi "nezávislosti" Kosova, tj. míníte, jak může Kosovo vyhlásit nezávislost jednostranně, protože jinak to nešlo[4], ale odvrátit politický konec Borise Tadiće, i když pro to, aby "incident" nebránil probíhající volební kampani?
TV moderátor: Ano, přesně tak. Z tohoto důvodu Vuk Jeremić umožnil uvedení Hashima Thaçiho do Rady bezpečnosti OSN, což dříve nebylo možné.
NV: Ano, ale kvůli televiznímu vysílání a Tadićovu projevu v Radě bezpečnosti OSN to udělal Vuk Jeremić.
TV moderátor: Musím se vás na to zeptat: Srbsko mělo "svůj (ne)spravedlivý podíl" na "vyhlášení nezávislosti Kosova" do té míry, aby to nebránilo prezidentským volbám prezidenta Tadiće.
NV: V podstatě ano. Nějaká dohoda v tomto smyslu byla: "Mohli byste, prosím, zatím "držet hubu a krok", dokud nebudou hotové volby, které Boris Tadić v lednu 2008 vyhraje, a potom vyhlásíte nezávislost a my nebudeme dělat nic tak zásadního, tj. "omezíme naši reakci na pouhou kosmetiku". Tak přesně to se stalo. Mezitím jsme si prošli několika dost nepříjemnými epizodami. Například srbská vláda... protože jsme už věděli, co se připravuje "v potrubí", odmítla Ahtisaariho plán. Nechtěli jsme se na něm podílet. Neměli jsme žádný mechanismus, jak to zastavit, tj. zabránit USA a těm v Prištině, aby vyhlásili nezávislost, ale srbská vláda, jejímž předsedou byl Vojislav Koštunica, ačkoli DS měla v té době parlamentní většinu, tehdy připravila akční plán.
TV moderátor: Ano, ta slavná "tajná opatření".
NV: Ten plán byl klasifikován jako "státní tajemství". Borko Stefanović pak jde na americké velvyslanectví a bezstarostně blábolí podrobnosti toho plánu.
TV moderátor: Prosím, dovolte mi, abych vás u toho zastavil. Pokud někdo vyzradí státní tajemství, podle naší legislativy je v ústavě stanoveno, že by měl být odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok až deset let.
NV: Sám jsem si tuto informaci neověřoval.
TV moderátor: Já ano. Protože jsem ten detail našel ve vašich spisech. Jak je možné, že jste zveřejnil americký písemný důkaz o tom, že vysoký vládní úředník, který byl šéfem kabinetu...?
NV: Riskoval jsem, že budu vážně zažalován za nejtěžší případ pomluvy...
TV moderátor: Borko Stefanović... Ve skutečnosti by měl být obžalován za vyzrazení státního tajemství, což je podle našeho trestního zákona přísně trestný čin. To je jedna věc. Druhá věc je, že tito lidé...
NV: Můžeme se vrátit k závěru, že jde o jakousi tichou okupaci, kdy je státní zastupitelství zahnáno do politického kouta a nemůže toho moc dělat. Podívejte se, jak se donekonečna odkládá soudní řízení proti Momcilu Perišićovi. Zdá se, že skáču z jednoho tématu na druhé, ale... Co se [proboha] stalo s tím soudním procesem?
TV moderátor: Jsem poměrně dobře informován, ale o WikiLeaks jsem se dozvěděl až v roce 2017, tedy šest let poté. Možná je to tím, že nečtu pozorně noviny, ale je také možné, že existence té knihy byla před námi "pečlivě utajena",[5] abychom se nedozvěděli, že "oni"[6] například "nepřímo" "volí" patriarchu naší srbské pravoslavné církve?
NV: Ano, ano .USA přímo spolu s DS [Srbskou demokratickou stranou], která se snažila ovlivnit volbu tehdejšího patriarchy, se zabývaly politickými intrikami uvnitř Srbské pravoslavné církve naruby v naději, že najdou někoho, kdo bude opět dostatečně "pružný" ve vztahu ke Kosovu a Metohiji. Jak jsem již uvedl, tato otázka je víceméně jediná v rámci jejich zájmů, doplněná o postupný vstup Srbska do NATO. Všechny ty údajné "reformy"[7] v srbské armádě posloužily tomuto účelu, který se paradoxně zúžil na "odzbrojení" srbské armády.
Prostě atmosféra byla taková. Proč se to drželo "pod pokličkou"? Všechny tyto detaily mám stále v čerstvé paměti. Proto se začaly objevovat tyto telegramy. Je jich obrovské množství, asi čtyři miliony a ještě víc. Psala o tom všechna světová média. WikiLeaks je všechny postupně, "kapku po kapce", umístily na své webové stránky. Média to bedlivě sledovala, protože to v té době byla mimořádná zpráva. Ale na začátku tam nebyly vůbec žádné kabely týkající se Srbska. Když je WikiLeaks všechny zveřejnil, byly k dispozici každému novináři. Nebyl jsem jediný, kdo k nim měl přístup. Samozřejmě nevěřím, že by někoho z jiné části světa mohlo zajímat, co se děje v Srbsku na politické frontě, i když to podle mě opravdu byla skutečná bonanza. Jak často se naskytne možnost získat přístup k tomu, co se dělo dříve, na základě korespondence od představitelů nejmocnější země světa? Byla to vskutku zlatá příležitost. Najednou bylo v srbských médiích naprosté ticho. Napsal jsem o tom několik článků pro Pecat. Horečně jsem je všechny nepřetržitě procházel a hledal ty zprávy týkající se Srbska, které by mě zaujaly natolik, že bych je mohl zasadit do širšího kontextu atd. V tu chvíli jsem si uvědomil, že vydat co nejdříve knihu by bylo lepší řešení. To byl důvod, proč jsem se nezabýval některými kapitolami, které by se týkaly Jižního proudu, což je zajímavý příběh jako takový, a o Republice srbské atd. Některými relevantními politickými otázkami jsem se v knize nezabýval, ale psal jsem o "de-suverenizaci"[8] Srbska.
TV moderátor: Máte na mysli "totální rozbití suverénního státu a jeho předání pod kontrolu USA"?
NV: Byl to jasný případ politického inženýrství. Jejich účast na demolici Srbské národní strany, účast kabinetu Borise Tadiće na pokračování činnosti Srbské národní strany, úplná změna politického smýšlení SPS a Ivici Dačiće, pokus o puč uvnitř strany DSS, který se jim nepodařil, ale pak byl Koštunica "zlikvidován" jiným způsobem. Tak bylo provedeno úplné politické inženýrství ze strany USA[9].
TV moderátor: Nezmínil jste se o volbě náčelníka srbského vojenského velitelství. To byla jedna z nejničivějších informací.
NV: Michael Polt, tehdejší velvyslanec USA, neustále trval na tom, aby byl Zdravko Ponos jmenován náčelníkem srbského vojenského velitelství v Koštunicově vládě, ačkoli jeho souhlas ve funkci předsedy vlády vůbec nebyl potřeba; chtěli tehdy udržet velmi dobré vztahy mezi premiérem Koštunicou a prezidentem Tadićem [10].
TV moderátor: : Takže velvyslanec cizí vojenské mocnosti, která vedla v roce 1999 proti naší zemi nezákonnou válku, určuje, nebo mám-li to říci jinak, vyvíjí enormní úsilí, aby "ovlivnil" nominaci náčelníka vojenského velitelství? A navíc "prosazuje" jméno Zdravka Ponose a přímo za něj lobbuje?
NV: Koštunica byl citován v jedné z depeší WikiLeaks, v níž se obrací na velvyslance s následujícími slovy: "Je zajímavé, že o něm víte víc než já." To je poměrně výmluvný detail. Zdravko Ponos se samozřejmě stal náčelníkem srbského vojenského generálního štábu, zatímco Dragan Sutanovac se stal ministrem obrany a všechny kurzy NATO na letecké základně NATO v německém Geilenkirchenu pro ně následovaly. Dovolte mi, abych se vrátil k něčemu, co jsem řekl dříve. Na jedné straně máme znepokojivou kontinuitu ve stále se prohlubující spolupráci s NATO mezi předchozí a současnou vládou. Vidíme tam, že oficiální Srbsko neustále slibovalo, že jednoho dne vstoupí do NATO .Bohužel nemáme takovou "bránu", abychom se mohli podívat, co by mohli dělat nyní a jak komunikují dnes.
TV moderátor: To jsem si pro vás připravil jako samostatnou otázku. Prosím, pokračujte.
NV: Řekněme to na rovinu. Musíme uznat, že srbská armáda se od té doby v posledním období skutečně konsolidovala. Mnohem více, než tomu bylo dříve. Takže některé aspekty se restrukturalizují a obnovují. Ve zprávě amerického Kongresu můžeme vidět, že existuje vážné podezření související s tím, co se v srbské armádě děje ve srovnání s rokem 2012. Zpráva týkající se konkrétně Srbska byla vyžádána z vojenského rozpočtu USA ve srovnání se spoluprací s Ruskem od roku 2012 až do současnosti. Jedná se tedy o některé objektivní ukazatele, že se naše vojenské zdroje doplňují, a nebylo by fér o této skutečnosti mlčet.
TV moderátor: Mohl bych dlouze vyjmenovávat všechna prohlášení současného srbského prezidenta, která se později ukázala jako nepravdivá. Obávám se, že tento detail o obnově naší vojenské techniky může být prostě... něco, pro co mohou být důvody spíše jiné, buď nečestné, nebo s falešnými motivy.
NV: Jak jsem již řekl, americký Kongres požádal Pentagon o předložení amerického vojenského rozpočtu, aby tyto podrobnosti související se vším, co bylo učiněno, byly předloženy. Jedná se o americké údaje a jistě nejsou založeny na pověstech místních obyvatel [v Srbsku].
TV moderátor: Ve své knize jste několikrát citoval Vuka Jeremiće. Tvrdíte, že máte spoustu důvodů k podezření na jeho "vlastenectví", tj. že jeho integrita byla prakticky zpochybněna zmínkou o jeho jménu ve WikiLeaks. Omlouvám se, že vás přerušuji.
NV: Ano, to je pravda. Pokud jde o Vuka Jeremiće, situace je poměrně jednoduchá. Měl by v tu chvíli reprezentovat vlastenecký obraz [Srbské] demokratické strany[11] a je tam ještě jedna epizoda, která o tom vypovídá... jedna z amerických zpráv rozvádí skutečnost, že Vuk Jeremić pronesl jakýsi projev, podnětný projev proti USA, ale když projev skončil, přistoupil k pracovníkovi americké ambasády, který seděl v publiku, jen aby se omluvil za svůj podnětný projev, protože to prý musel udělat tímto způsobem pro účely své prezidentské volební kampaně.
Člověk může cítit jen posměch nebo mírné znechucení, když to slyší. Byly tam například závažnější otázky: přijetí mise EULEX, které bylo stanoveno Ahtisaariho plánem, jehož hlavním cílem bylo vytvoření nezávislého státu Kosovo. Evropané nebyli připraveni takovou misi do Kosova vyslat, pokud by Srbsko bylo proti. To je vidět i z [dokumentů] WikiLeaks. Srbsko si toho bylo naprosto vědomo a řeklo ano. To vše bylo zakamuflováno do šestibodového plánu OSN pro EULEX, tedy do onoho šestibodového plánu Pan Ki-muna, který ve skutečnosti neexistoval. Pak jsme měli směšnou epizodu s odvoláním srbského velvyslance v Černé Hoře, když Černá Hora uznala nezávislost Kosova, takže jsme se v Srbsku rozhodli vyhostit jejich velvyslance, ačkoli on vysvětloval, že tato taktika byla zavedena pouze proto, že jsme potřebovali na čas uklidnit pobouření veřejnosti.
TV moderátor: Upozorňujete na příklady politického pokrytectví. Jste si vědom, že jsme zde neúmyslně zmínili... Já osobně jsem nevěděl, že tato jména uvedeme, že jsme zmínili prezidenta a viceprezidenta jedné z posledních opozičních stran ve formaci Narodna Stranka, Zdravko Ponos je viceprezident. Vuk Jeremić je předsedou strany, u níž se na základě WikiLeaks ukazuje, že máme důvod pochybovat o jejich čestnosti.
Zároveň nechci, aby to vyznělo tak, že mluvím ve prospěch prezidenta Aleksandara Vučiće. Měl bych se vyhnout tomu, aby to tak vyznělo. Chtěl bych všem připomenout, že každý, kdo čte Pecat, nejspíš ví, že jsem v nedávném čísle uveřejnil článek "Sorosův plán pro Kosovo", v němž jsem podrobněji popsal, na čem Vucić trvá, pokud se toho mezitím nevzdal, tedy na tzv. "razgranicenje" (územní dělící linie/administrativní linie) a rozdělení Kosova. Nejen, že je to pro Srbsko z řady důvodů katastrofální, ale je to zároveň plod "jeho bezskrupulózních dohod" s Alexandrem Sorosem, synem George Sorose, který zjevně přebírá otcovy podniky.
Alexander Soros se sešel s Hashimem Thaçim k dalším rozhovorům
To však opět není založeno jen na pověstech. Vše je prezentováno na instagramovém profilu Sorose mladšího a na všech oznámeních srbské vlády. V oficiální tiskové zprávě se tedy píše, že Alexander Soros byl na návštěvě na začátku letošního roku.
Uvádí se, že hovořili o způsobech, jak zlepšit a rozšířit počet mezinárodních uznání Kosova, a poté měl několik schůzek s prezidentem Vucićem. K jejich poslednímu setkání došlo před několika týdny, kdy Vucić po oznámení srbské vlády poděkoval panu Sorosovi za vytvořený a naší veřejnosti předložený plán, který rozdělení Kosova a výměnu území považuje za samozřejmost a za nejpreferovanější výsledek pro Srbsko; což je vlastně Sorosův plán pro Srbsko.
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu.
Zdroje:
Část tohoto článku pro CAM je překladem televizního pořadu, kam byl Nikola Vrzić pozván jako host, aby hovořil o své knize.
- https://www.pecat.co.rs/2011/09/vikiliks-tadicev-kraj-kosovske-igre/
- https://www.pecat.co.rs/2018/10/ahtisari-posle-ahtisarija/
- https://www.pecat.co.rs/2011/09/vikiliks-americke-depese-i-srpska-politicka-kaljuga/
- https://www.politika.rs/scc/clanak/158529/Vikiliks-otkrio-depese-o-Srbiji-i-Kosovu
Poznámky k článku
- Oni (Deep State)
- Údajné, falešné reformy
- V knize byl použit termín dedrzavizacija, který se překládá jako "desuverenizace" Srbska
- NATO a CIA zcela infiltrují národní systémSrbska
- Srbský politický systém stanoví, že Srbsko má současně prezidenta i premiéra plus ministry vlády.
- Vuk Jeremić býval členem [Srbské] demokratické strany, ale později byl formálně vyloučen, takže si založil vlastní politickou stranu Narodna Stranka.