ČESKÝ LIST

Menu

Follow Us

rumble-full-logo-v4-svg Odysee

Rostislav Lussier: Jak Britové a Američané opět vy..bali s menším státem – národem a jak používají mezinárodní právo jako toaletní papír. Status největšího ostrova Chagos i americké vojenské základny Diego Garcia. Jak se “Řád založený na pravidlech” překrucuje podle potřeb VB a USA

Rostislav Lussier
Rostislav Lussier

Čistý cynismus. Tak nějak bychom mohli nazvat "velkorysou" dohodu britské vlády, která zahrnuje navrácení suverenity nad Čagoskými ostrovy, jejichž obyvatelé byli v letech 1965-1973 brutálně vysídleni, Mauriciu. Když ale sejmete obal tohoto "šlechetného" gesta, zjistíte, že koloniální a imperiální praktiky západních velmocí nezmizely, jen se lépe schovávají za rádoby vstřícnou diplomacii, plnou korupce, cynizmu, porušování zákonů a přehlížení práv lidí.

Diego García, největší ostrov Čagoského souostroví, se nachází v Indickém oceánu a slouží jako významná vojenská základna pro Spojené království a Spojené státy americké. Založena byla v roce 1971 po vysídlení původních obyvatel, což vyvolává otázky ohledně porušování mezinárodního práva a suverenity nad tímto územím.

Historie a současnost Diego García

Ostrov byl v 60. letech 20. století oddělen od Mauricia a stal se součástí Britského indickooceánského území. V rámci strategických vojenských operací byli původní obyvatelé, zhruba tisícovka Čagosanů, vysídleni na Mauritius, aby mohla být vybudována vojenská základna. Tato základna se stala klíčovým bodem pro americké vojenské operace v oblasti, včetně akcí na severu afrického kontinentu a blízkém východě v Iráku a Afghánistánu.

Porušování mezinárodního práva

V roce 2019 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu označil vysídlení Čagosanů za nezákonné a podpořil návrh na jejich návrat. Valné shromáždění OSN rovněž vyzvalo Velkou Británii k ukončení kolonialismu v této oblasti. Británie však toto rozhodnutí odmítla jako právně nezávazné a nadále udržuje kontrolu nad ostrovem Diego García, jehož stejnojmennou vojenskou základnu Spojeným státům "pronajímá". V říjnu 2024 došlo k dohodě mezi Velkou Británií a Mauriciem o vrácení všech Čagoských ostrovů Mauriciu, avšak Diego García zůstane pod britskou správou minimálně dalších 99 let. Tento krok vyvolává obavy o dodržování mezinárodního práva a suverenity, zejména s ohledem na historické nespravedlnosti vůči původním obyvatelům.

Ve společném prohlášení Londýna a 1Port Louis z 3. října se všechny Čagoské ostrovy kromě jednoho vzdávají mauricijské kontroly.

Po dvou letech vyjednávání se jedná o zásadní okamžik v našich vztazích a projev našeho trvalého závazku k mírovému řešení sporů a právnímu státu.“

„Jednání byla vedena konstruktivně a s respektem, jako rovnocennými suverénními státy, na základě mezinárodního práva“,

což bylo řečeno tak jednoznačně, že to muselo být zpochybněno.

Pozornost se okamžitě přesunula na status největšího ostrova Diego Garcia, kde se nachází americká strategická vojenská základna hrubě přezdívaná „Stopa svobody“.

„Podle podmínek této smlouvy bude Spojené království souhlasit s tím, že Mauricius je svrchovaným státem nad souostrovím Čagos, včetně ostrova Diego Garcia.“

Pak přichází velká, tlustá výhrada: obě země se dohodly, že zajistí, aby základna, která hraje „zásadní roli v regionální a globální bezpečnosti“ (čti globální vojenské nadvládě USA), nadále nerušeně fungovala.

„Na počáteční období 99 let bude Spojené království oprávněno uplatňovat ve vztahu k základně Diego Garcia svrchovaná práva a pravomoci Mauricia, které jsou nezbytné k zajištění dalšího provozu základny i v příštím století."

Aby si Británie koupila přízeň Mauricia, slibuje „balíček finanční podpory“.

V roce 1965 Spojené království fakticky vykoupilo Mauricius, pokud jde o jeho držbu Čagoských ostrovů, za méně než knížecí částku 3 miliony liber. Po tomto úplatku následovalo vysídlení 3 000 ostrovanů na Mauricius a Seychely, což je skvělý příklad britského dodržování mírového řešení a vlády práva. V roce 1966 stálý podtajemník Spojeného království v poznámce s velkou dávkou hnusu poznamenal, že:

„Cílem cvičení bylo získat nějaké skály, které zůstanou naše; nebude tam žádné původní obyvatelstvo kromě racků, kteří ještě nedostali výbor (status žen se nevztahuje na práva ptáků).“

Rukou načmáraný komentář na stejném lístku také poznamenal, že:

„spolu s ptáky se pryč pakuje několik Tarzanů neboli Mužů Pátků“,

kteří museli být přesunuti pryč. Vystěhování místních obyvatel se stalo předehrou k výstavbě amerického vojenského zařízení.

Ve snaze zhatit a zmařit jakékoli nároky Čagosanů na přesídlení dokázala být britská vláda vynalézavá. Jako pokorní služebníci amerických okupantů na ostrově Diego Garcia navrhlo britské ministerstvo zahraničí přeměnit oblast kolem souostroví na chráněnou mořskou oblast (MPA). Falešný environmentalismus tak mohl být využit ve prospěch moci.

V roce 2015 Stálý rozhodčí soud konstatoval, že vyhlášení takové MPA v dubnu 2010 bylo neslučitelné se závazky Velké Británie podle Úmluvy OSN o mořském právu. Vyhlášení například neuznalo závazky přijaté v roce 1965, že Mauricius má závazná práva na rybolov ve vodách kolem souostroví, a případné navrácení ostrovů Mauriciu, jakmile přestanou být vojensky užitečné.

V roce 2019 Mezinárodní soudní dvůr konstatoval, že

„proces dekolonizace Mauricia nebyl zákonně ukončen, když tato země přistoupila k nezávislosti v roce 1968 po oddělení souostroví Čagos“.

Velká Británie byla „povinna co nejrychleji ukončit svou správu souostroví Čagos“. Ministerstvo zahraničních věcí Spojeného království, které opět ukázalo, jak uctivé může být k mezinárodnímu právu, když je zahnáno do kouta, snížilo váhu rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ).

„Jedná se o poradní stanovisko, nikoli o rozsudek,“ uzavírá.

Valné shromáždění OSN vyslovilo nesouhlas a téhož roku přijalo rezoluci požadující bezpodmínečné stažení britské koloniální správy z ostrovů do šesti měsíců. Pro rezoluci hlasovalo 116 členů, 56 se zdrželo hlasování. Proti se postavilo pouze šest států, mezi nimiž byli i takoví hlasití zastánci „řádu založeného na pravidlech“ jako Austrálie, Izrael a Spojené státy.

Smlouva podle společného prohlášení „vyřeší křivdy minulosti a prokáže závazek obou stran k blahu Čagosanů“. Nic takového však smlouva nečiní, neboť omezuje jakýkoli program přesídlování na přání Mauricia a zároveň z těchto ujednání zcela vyjímá klíčový geostrategický ostrov s americkou základnou Diego Garcia. Tímto způsobem dohoda, jak uvádí britský ministr zahraničí British Lammy,

„posílí naši roli při zajišťování globální bezpečnosti“ a zároveň zabrání „jakékoli možnosti, že by byl Indický oceán využíván jako nebezpečná nelegální migrační trasa do Spojeného království“.

Největší důvod k radosti z výsledku má však americký prezident Joe Biden. Washington si pod záminkou demonstrace „společného závazku k regionální stabilitě“ ponechává v Indickém oceánu své válečné zařízení a zároveň údajně dosahuje „mírových a vzájemně výhodných výsledků“.

Diego García je ostrov v Indickém oceánu, který je největší ze skupiny Čagoských ostrovů a zároveň nejjižnějším bodem korálového řetězce, který se táhne od západního pobřeží Indie přes Lakadivy a Maledivy až pod rovník. Ostrov je součástí Britského indickooceánského teritoria. Strategická poloha atolu Diego García umožnila Američanům sledovat Sověty i vést útoky na Afghánistán

Gratulační hodnocení lze nalézt i mezi znalci. Například Peter Harris v časopise The Conversation uvádí neomluvitelně nepřesné hodnocení:

„Oznámená dohoda je dobrá - v mezinárodních vztazích se jedná o vzácný okamžik, kdy si všichni relevantní aktéři mohou připsat významné vítězství: Británie, Mauricius, USA a Čagosané.“

Poslední skupina může přesně tvrdit, že s ní bylo opět zacházeno jako s trvalou obětí bezcitného koloniálního panství, a to navzdory nadějnému optimismu takových osobností, jako je Isabelle Charlot, předsedkyně Hnutí Chagoských ostrovanů. Skupina na obranu Čagosanů Chagossian Voices vyjádřila politování nad:

„vyloučením čagoské komunity z jednání, která vyústila v toto prohlášení o záměru týkající se suverenity naší vlasti“.

Raymonde Desiree, které bylo v době vystěhování z ostrovů 25 let, dala zcela jasně najevo své záměry:

„Vrátit se na Čagoské ostrovy pod mauricijskou nadvládu, to se nestane.“

Nyní žije ve městě Crawley v Západním Sussexu, kde žije početná čagoská diaspora, a razantně zdůrazňuje:

„Nebyli jsme konzultováni… Měli nám dát právo na sebeurčení.“

Zdá se, že k tomu nikdy nedojde. "demokratický a spravedlivý Řád založený na pravidlech" opět ukázal svoji pravou ohavnou tvář.

Případ Diego García ilustruje složitost vztahů mezi koloniálními mocnostmi a jejich bývalými koloniemi. Vysídlení Čagosanů a pokračující britská kontrola nad ostrovem představují vážné otázky týkající se lidských práv a mezinárodního práva. Bude důležité sledovat, jak budou reagovat mezinárodní instituce a samotné vlády na tento dlouhotrvající konflikt. Ovšem ze zkušenosti víme, že navzdory verdiktům mezinárodních soudních dvorů, či usnesení a rezolucí Valného shromáždění OSN, spravedlnosti se nikdy nedočkáme, pokud se jedná o oblast zájmu Velké Británie a Spojených států amerických.

1 Hlavní město ostrovního státu Mauricijské republiky

Rostislav (Lucifer) Lussier: Vydavatel Českého listu, politolog, publicista, geopolitický analytik, analytik ozbrojených konfliktů

Pokud Vás článek zaujal, nezapomeňte jej sdílet s Vašimi přáteli!

***

Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu

Prosím podpořte náš projekt!

Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu

➡️ Číslo účtu 2302374672/2010

➡️ IBAN: CZ03 2010 0000 0023 0237 4672

➡️ BIC/SWIFT: FIOBC

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x