ČESKÝ LIST

Menu

Follow Us

rumble-full-logo-v4-svg Odysee

Proč Netanjahu nechce přiznat, že při páchání genocidy zemřelo přes 5800 židovských teroristů?

Rostislav Lussier
Rostislav Lussier

V odvetné vojenské operaci po týdnech strategické zdrženlivosti vypustil Írán 1. října symfonickou palbu balistických raket dlouhého doletu na klíčová izraelská vojenská zařízení v Tel Avivu a jeho okolí.

Od Syed Zafar Mehdi

V odvetné vojenské operaci po týdnech strategické zdrženlivosti vypustil Írán 1. října symfonickou palbu balistických raket dlouhého doletu na klíčová izraelská vojenská zařízení v Tel Avivu a jeho okolí.

Každá raketa s těžkou bojovou hlavicí našla svůj cíl, proklouzla několika vrstvami protivzdušné obrany, jako by to byly jen mírně nepohodlné mraky, a nechala tak tolik opěvovanou izraelskou vojenskou infrastrukturu na holičkách.

Jakmile se usadil prach a začaly vycházet najevo nepříjemné skutečnosti, izraelský režim rychle zavedl mediální embargo a zakázal jakoukoli diskusi o počtu obětí a rozsahu škod.

Koneckonců, neporazitelnost se snáze prohlašuje, když nikdo nevidí rozbité sklo. Režim se chlubí svou vojenskou neporazitelností a neproniknutelnými radarovými systémy. Íránské rakety z nich udělaly řešeto.

Mezi klíčové cíle patřily mimo jiné letecká základna „Tel Nof“ nedaleko Tel Avivu, letecká základna „Nevatim“, na které jsou umístěny bojové letouny F-35, letecká základna „Ramon“ a letecká základna „Hatzerim“.

Pro několik málo novinářů, kteří se odvážili informovat o „operaci Pravdivý slib II“ a škodách, které způsobila, jako například Jeremy Loffredo z webové stránky Grayzone, byla odvaha spojena s cenou: rychlým zadržením a vykonstruovanými obviněními - moderní „odměnou“ za hledání pravdy.

Informace však mají ve zvyku unikat, a tak se také stalo: zprávy o obrovských škodách způsobených íránskými raketami Ghadr, Emad a hypersonickou střelou Fattah-1 - připomínka toho, že ne všechny špičkové vojenské systémy mohou odolat síle íránských raket.

Ne nadarmo je dnes Írán ve světě znám jako raketová a bezpilotní velmoc.

Rakety nezničily jen vojenskou infrastrukturu. Desítky vojáků umístěných na těchto základnách se také rozplynuly ve vzduchu, ačkoli oficiální linie Izraele zůstala pozoruhodně zamlčená a dala přednost bagatelizaci před transparentností, aby se vyhnula dalšímu ztrapnění a ponížení.

Novinář, který hovořil s očitými svědky, mi řekl, že na letecké základně Nevatim, která sloužila jako výchozí bod pro smrtící letecké operace proti Gaze a nedávno i Libanonu a která se nachází hluboko v Negevské poušti, prý dopadly desítky raket, které způsobily těžké škody.

Útok zastavil provoz základny a vyžádal si desítky mrtvých vojáků. Režim jej však odmítl veřejně přiznat.

Zmínil se také o raketách, které dopadly v Tel Avivu, poblíž sídla Mossadu, a které zničily značnou část městského bloku, což mělo za následek lidské i vedlejší ztráty. Opět to nebylo zveřejněno.

„Auta byla zcela zničena, trosky pokryly vše v okruhu 200 stop a kráter po raketě - který byl nejméně 50 stop široký, izraelské úřady téměř okamžitě zasypaly hlínou, což podtrhuje, jak trapné to bylo pro Izrael, který se často chlubí účinností svých miliardových systémů protiraketové obrany,“ řekl mi novinář.

Jen o několik týdnů později, 18. října, doručilo libanonské hnutí odporu Hizballáh méně nenápadný, ale důrazný vzkaz, tentokrát s dodávkou z jídelny dronu, a to přímo průzkumné jednotce brigády Golani v okupovaném městě Haifa.

Izraelská média nejprve váhala, než neochotně potvrdila smrt pěti vojáků. Jak však později odhalily zdroje pod rouškou anonymity, skutečný počet byl mnohem vyšší, pohřbený pod vrstvami utajení a mlčení, které se staly charakteristickými pro standardní operační postup sionistické armády.

Nedávné pozemní boje mezi izraelskou armádou a bojovníky hnutí Hizballáh v jižním Libanonu zjevně přivedly izraelské síly na hranici únosnosti, přičemž podle očitých svědků se počet izraelských obětí počítá na stovky, stejně jako zničení tanků Merkava, vojenských buldozerů, obrněných vozidel, vojenských transportérů a také bezpilotních letounů Hermes 450. V důsledku těchto bojů se izraelské síly ocitly na pokraji sil.

Režim v Tel Avivu však vypouští jen zlomek těchto chmurných čísel a počítá vojáky na „desítky“ místo na stovky, aby zmírnil úder na morálku osadníků, kteří nadále žijí ve strachu.

V neděli mluvčí izraelské armády neochotně oznámil smrt důstojníka a tří vojáků z praporu 8207 brigády Alon (228) během pozemních bojů v jižním Libanonu s Hizballáhem na základě doložky „povoleno zveřejnit“. Zveřejnění takového obsahu se tedy musí vejít do těchto ambiciózních „klauzulí“.

V Gaze počet mrtvých Palestinců po roce genocidní agrese, která začala 7. října 2023, tragicky překročil 43 000, většinou žen a dětí. Přesto září houževnatost a odhodlání bojovníků z brigád Al-Kassám, Al-Kuds a dalších.

Každodenní bulletiny těchto skupin vykreslují obraz složitých operací, které si nadále vybírají daň na režimních silách a využívají repertoár zahrnující pušky Qassam Ghoul, granáty Al-Yassin 105, výbušná zařízení Shuath a barelové bomby Thaqib. Dokonce i tyče, kterou zvěčnil mučedník Yahya Sinwar.

O počtu obětí těchto operací však od izraelské armády téměř nic neslyšíme. O ztrátách mlčí, zatímco se chlubí vlastními genocidními zločiny.

Írán otevřeně přiznal mučednickou smrt čtyř vojáků po sobotních izraelských úderech na svá města. Írán ani Osa odporu, která zahrnuje Libanon, Palestinu, Jemen a Irák, své ztráty nezakrývají. Hamás a Islámský džihád v Gaze, Hizballáh v Libanonu a Ansarulláh v Jemenu uctívají ty, kteří byli zabiti v boji proti izraelskému režimu a jeho západním patronům.

Tito bojovníci umírají pro věc, věc větší než osobní ambice. Ať už se jedná o vůdce Hizballáhu Sajjida Hasana Nasralláha, velitele iráckých ozbrojených sil Abbáse Nilforoushana nebo vůdce Hamásu Yahyu Sinwara, tito muži bojovali na frontách a přijali mučednickou smrt. Toužili po ni a byli na ni připraveni.

Jak ve svém nedělním projevu trefně poznamenal vůdce islámské revoluce ajatolláh Seyyed Ali Khamenei, sionisté neznají Írán, íránskou mládež, íránský národ a dosud správně nepochopili „sílu, schopnosti, vynalézavost a vůli íránského národa“.

Tito vrazi dětí prostě nedokážou pochopit ducha Íránu ani železnou vůli jeho lidu - natož odolnost Palestinců, Libanonců a Jemenců, kteří nosí mučednictví jako čestný odznak.

Právě proto mohutné pohřební průvody plní Teherán, Gazu, okupovaný Západní břeh Jordánu, jižní Libanon a Saná mučedníky, protože oběť pro věc je pro ně ctí. Naproti tomu izraelské režimní síly a osadníci se ocitají v dilematu, že nikam nepatří a umírají bez příčiny.

Sionistická entita je shlukem nelegálních osad obsazených osadníky bez pocitu sounáležitosti. Zatímco sionisté prosazují program pro vlastní politické zisky, ti, kterým velí, se snaží najít přesvědčení o zemi, kterou nemohou nazývat domovem, zemi ukradené jejím původním obyvatelům.

Většina osadníků, jako například Benzion Mileikowsky (známější jako Benjamin Netanjahu) polského původu, nosí jako záchrannou síť zahraniční pasy. Rétorika o „zaslíbené zemi“ nedokáže vzbudit nacionalismus, protože je těžké cítit hrdost na území, které bylo násilně a nezákonně zabráno jiným.

V ostrém kontrastu s neochvějným přesvědčením a odhodláním bojovníků odporu se izraelští vojáci zdají být odtržení, nebojují za věc, ale za politické cíle, za osadnický kolonialismus.

Důležitým příkladem této jednorázovosti je Hannibalova doktrína, chmurná připomínka 7. října 2023, kdy izraelské síly zabily své vlastní, aby zabránily jejich zajetí bojovníky Hamásu, a zanechaly tak mnoho režimních vojáků a osadníků zapomenutých, proměněných v chladné, zbytečné statistiky.

V Íránu, Palestině a Libanonu mučedníci inspirují generace, aby pokračovaly v jejich odkazu. Pochodeň Sajjida Abbáse Músávího nesl dál Sajjid Hasan Nasralláh a odkaz šejka Jásina uchovali Ismail Haníja a Jahjá Sinvár. Hnutí roste a ideologie sílí.

Pokud Vás článek zaujal, nezapomeňte jej sdílet s Vašimi přáteli!

***

Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu

Prosím podpořte náš projekt!

Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu

➡️ Číslo účtu 2302374672/2010

➡️ IBAN: CZ03 2010 0000 0023 0237 4672

➡️ BIC/SWIFT: FIOBC

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x