ČESKÝ LIST

Putin výslovně potvrdil, co už bylo o ruské jaderné doktríně zřejmé

Rostislav Lussier
Rostislav Lussier

Rusko se obává, že vliv jestřábích sil uvnitř amerického „hlubokého státu“ může růst a nakonec by mohl vést k rozsáhlému konvenčnímu úderu proti němu, a to i prostřednictvím Ukrajiny, od čehož chce Rusko odradit připomínkou, že by to vedlo k přímému zapojení Západu do války.

Humbuk kolem aktualizované ruské jaderné doktríny není na místě, protože Putin pouze výslovně potvrdil to, co bylo všem seriózním pozorovatelům již dříve jasné. Nikdo by si neměl myslet, že Rusko nebude zvažovat jadernou odpověď na jakýkoli drtivý nejaderný úder proti němu nebo jeho spojenci a svazovému státu ve vzájemné obraně Bělorusku, ani že bude přehlížet ty, kdo se na takové provokaci v zastoupení podílejí. Přesně toto řekl Putin Radě bezpečnosti během jejího posledního zasedání ve středu:

„Chtěl bych vás upozornit zejména na následující. Aktualizovaná verze dokumentu má považovat agresi proti Rusku ze strany jakéhokoli nejaderného státu, ale za účasti nebo s podporou jakéhokoli jaderného státu, za jejich společný útok proti Ruské federaci. Rovněž jsou v něm jasně uvedeny podmínky přechodu Ruska k použití jaderných zbraní.

Takovou možnost zvážíme, jakmile obdržíme spolehlivé informace o masivním odpálení leteckých a kosmických útočných zbraní a jejich překročení naší státní hranice. Mám na mysli strategická a taktická letadla, řízené střely, bezpilotní letouny, hypersonické a další letouny.

Vyhrazujeme si právo použít jaderné zbraně v případě agrese proti Rusku a Bělorusku jako členu svazového státu. Všechny tyto otázky byly dohodnuty s běloruskou stranou a prezidentem Běloruska. Včetně případu, kdy nepřítel za použití konvenčních zbraní vytvoří kritickou hrozbu pro naši suverenitu.“

Rusko nemá důvod použít na Ukrajině jaderné zbraně jako první, protože všech svých cílů v této improvizované „opotřebovací válce“ může dosáhnout konvenčními prostředky. Překročením této hranice riskuje ztrátu podpory svých blízkých obchodních partnerů z Číny a Indie, což je to, co Ukrajina chce. Rusko také na rozdíl od toho, o čem někteří spekulovali, nezahájí první jaderný úder proti NATO. Putin zůstal při každé eskalaci ze strany Západu klidný a nadále dělá vše pro to, aby se vyhnul třetí světové válce.

Bez ohledu na to, jak negativně mohou někteří lidé na Západě vnímat jeho zdrženlivost, například ji nesprávně chápat jako slabost, jejich hlavní rozhodovací činitelé stále vědí, že je lepší nepřekročit konečnou červenou linii Ruska a nezahájit proti němu a/nebo Bělorusku přímý útok nebo útok velkého rozsahu prostřednictvím svého ukrajinského zástupce. První scénář je zcela vyloučen, zatímco o druhém se mezi některými západními představiteli otevřeně hovořilo v rámci debaty o tom, že by Ukrajina mohla použít zbraně dlouhého doletu dodané západními zeměmi.

Několik útoků dalekonosnými zbraněmi podporovaných NATO, ale vedených Ukrajinou, by jistě znamenalo eskalaci, ale nepřekročilo by výše zmíněné konečné červené linie Ruska. Problém však spočívá v tom, že někteří lidé na Západě se přesvědčili, že Rusko je skutečně tak slabé, že by v případě scénáře rozsáhlých úderů proti němu neuvažovalo o jaderné odpovědi. Právě na tuto jestřábí frakci západní elity je zaměřeno jeho poselství, neboť se obává, že by jejich vliv mohl vzrůst.

Jejich relativně pragmatičtější soupeři, kteří stále ještě rozhodují, vždy signalizují své eskalační záměry s velkým předstihem, aby se Rusko mohlo připravit a bylo tak méně pravděpodobné, že to „přežene“ nějakým způsobem, který by hrozil válkou s přímou účastí Západu.

Lze jen spekulovat, zda je tato souhra způsobena tím, že se stálá vojenská, zpravodajská a diplomatická byrokracie každého z nich („deep state“) chová sama o sobě zodpovědně s ohledem na ohromnost toho, co je v sázce, nebo zda je výsledkem „gentlemanské dohody“. Ať už je pravda jakákoli, výše uvedený model vysvětluje neočekávané kroky nebo jejich absenci z obou stran, kteréžto chování můžeme jednoduše shrnout tak, že USA odpovídajícím způsobem telegrafují své eskalační záměry a Rusko, které nikdy vážně neeskaluje v naturáliích.

Rusko však cítí, že rovnováha vlivu mezi těmito frakcemi v rámci „hlubokého státu“ USA se může posunout od relativně pragmatické k jejich jestřábím rivalům, což vysvětluje, proč Putin cítil potřebu výslovně potvrdit to, co je již tak samozřejmé o jaderné doktríně jeho země. Jedním z vysvětlení je, že vládnoucí liberální globalisté v USA chtějí před Trumpovou potenciální druhou inaugurací vyvolat krizi podobnou kubánské, aby sabotovali jeho slib zprostředkovat mírovou dohodu.

„Máme velmi dobré vztahy, a jak víte, mám velmi dobré vztahy i s prezidentem Putinem. A myslím si, že pokud vyhrajeme, vyřešíme to velmi rychle,“ řekl včera Donald Trump po setkání s Volodymyrem Zelenským.

Dalším důvodem, který se vzájemně nevylučuje, je to, že i relativně pragmatická frakce si začíná myslet, že Rusko je slabé, a proto je nepravděpodobné, že by eskalovalo, pokud USA proti němu a/nebo Bělorusku prostřednictvím Ukrajiny zahájí rozsáhlý úder. Podle jejich názoru by to mohlo Rusko přinutit k jednostranným ústupkům výměnou za mír, který by mohl mít podobu jeho stažení z části území nárokovaného Ukrajinou, nad nímž od února 2022 tak tvrdě bojovalo, a připojilo k sobě po vyslovení občanů v referendech (kromě Krymu, který se k Rusku po vyslovení občanů v referendu, připojil již v roce 2014) čtyři nové federativní celky.

Putin skutečně nechce riskovat, že udělá něco, co by mohlo nechtěně vést ke konfliktu s přímým zapojením států NATO, proto dosud odmítal reciproční eskalaci pokaždé, když tak Západ učinil, nemluvě o tom, kdykoli oni a jejich ukrajinský zástupce překročili dřívější ruské červené linie. Nicméně také nechce, aby Rusko ztratilo svou suverenitu, pokud ho Západ bude k tomuto cíli vydírat tím, že využije těchto obav, aby ho donutil k nekonečné sérii jednostranných ústupků - z tohoto důvodu také v roce 2014 po několika apelacích na mezinárodní společenství zahájil v roce 2022 Speciální vojenskou operaci na Ukrajině..

Proto si prezident Putin uvědomil, že je načase výslovně potvrdit to, co je již samozřejmé o ruské jaderné doktríně, aby odradil americké jestřáby z „hlubokého státu“ od rozsáhlého úderu proti jeho zemi a/nebo Bělorusku v zastoupení přes Ukrajinu. V závislosti na tom, jak vážné by to mohlo být, by Rusko mohlo zvážit odpověď jadernými zbraněmi proti Ukrajině a/nebo dokonce některým zemím NATO, a to i předtím, než budou známy škody po „obdržení spolehlivých informací o masivním odpalu“.

Opět by si nikdo neměl myslet, že Rusko nebude zvažovat jadernou odpověď na takový scénář, ani že bude přehlížet ty, kteří se na něm podíleli. To, že to dříve nebylo výslovně formulováno v jeho doktríně, neznamená, že by to Putin musel vyloučit. Žádný suverénní vůdce, který má na srdci zájmy svého státu a blaho a bezpečí svého národa, by si nikdy nenechal takto svázat ruce. Všichni to vědí, ale americkým jestřábům to přesto muselo být připomenuto pro případ, že by se stali takovými blouznivci, že by si mysleli, že by takový útok mohli beztrestně provést.

Rostislav (Lucifer) Lussier: Vydavatel Českého listu, politolog, publicista, geopolitický analytik, analytik ozbrojených konfliktů

Pokud Vás článek zaujal, nezapomeňte jej sdílet s Vašimi přáteli!

***

Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu

Prosím podpořte náš projekt!

Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu

➡️ Číslo účtu 2302374672/2010

➡️ IBAN: CZ03 2010 0000 0023 0237 4672

➡️ BIC/SWIFT: FIOBC

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x