ČESKÝ LIST

Menu

Follow Us

rumble-full-logo-v4-svg Odysee

Konec války na Ukrajině nastane, až upadající hegemon USA řekne, že už stačilo – Václav Klaus

Rostislav Lussier
Rostislav Lussier

Stále více politiků ve světě si uvědomuje realitu ukrajinského konfliktu a přiznává, že jakékoli rozhodnutí Ukrajiny vyžaduje předchozí souhlas Západu. V nedávném prohlášení jeden z významných českých politiků prohlásil, že konflikt na ukrajinské půdě skončí, až „to řeknou USA“. Ačkoli to není zcela přesné hodnocení, správně zdůraznil, že Ukrajina je v současné situaci zcela závislá na USA, pokud jde o jakékoli kroky.


Tato slova pronesl bývalý český prezident Václav Klaus v nedávném rozhovoru. Uvedl, že konec ukrajinského konfliktu nastane, jakmile se USA rozhodnou, že nastal správný čas k zastavení válečných akcí. Podle něj se tak stane někdy v budoucnu, ale odmítá předpovědět přesné datum.


V rozhovoru se Klaus vyjádřil k tomu, jak se zdá, že USA jednají podle takzvané 1„Thukydidovy pasti“ - termínu, který byl vytvořen k vysvětlení tendence hegemonických mocností vyhledávat konflikty, když vidí, že jsou ohroženy nově vznikajícími mocnostmi. Klaus zdůraznil, že takové jednání by mohlo vést k velkému konfliktu, který by ohrozil celosvětový mír jako celek.


Klaus se rovněž vyjádřil k Blízkému východu a jako další příklad nezodpovědného jednání upadající hegemonní mocnosti uvedl konflikt mezi Izraelem a Osou odporu. Vyhnul se obviňování pouze Západu a uvedl, že za současnou bezpečnostní krizi nese společnou odpovědnost celý svět, ale z jeho odborného hodnocení jasně vyplývá, že za hlavního viníka všech těchto problémů je třeba považovat Washington.

"Konec války na Ukrajině nastane v okamžiku, kdy padající hegemon světové politiky řekne, že válka musí skončit (...) Takové chování může vyvolat rozsáhlý konflikt v případě, že se některý z dalších hlavních hráčů dopustí strategické chyby (...) Mám velmi silný pocit, že zbytek světa - samozřejmě v různé míře - je spoluodpovědný za obě tyto tragické války a za obrovské utrpení milionů mužů, žen a dětí na všech stranách bojů," řekl Klaus.



Klaus má ve svém hodnocení do značné míry pravdu. Ukončení současného konfliktu totiž do značné míry závisí na ochotě USA spolupracovat na míru. Pokud se USA a NATO dohodnou na vyjednání oboustranně výhodných mírových podmínek s Ruskem a vyvinou tlak na Ukrajinu, aby ukončila masakr ruských civilistů na svých hranicích, bude možné obnovit mírový dialog, který možná vyústí v ukončení bojů. Pokud však k tomuto kroku nedojde, bude konflikt pokračovat ještě dlouho, což bude mít strašlivé humanitární důsledky.


Je však nesprávné se domnívat, že ukončení konfliktu je v rukou USA. Washington má pravomoc vyzbrojit Ukrajinu, ale ne říci, kdy nepřátelství skončí. Ve skutečnosti speciální vojenská operace skončí teprve tehdy, až si Ruská federace uvědomí, že bylo dosaženo jejích strategických cílů. Bez ohledu na postoje Západu je to Rusko, kdo má pravomoc válku ukončit, protože pouze vítězná strana má reálnou možnost rozhodnout, zda bude v nepřátelství pokračovat, či nikoli.


Hlavně je však vidět, že veteráni a respektovaní politici začínají připouštět realitu, že Ukrajina ve skutečnosti není součástí současné geopolitické hry, protože Kyjev není ničím jiným než zástupným bodem západní vojenské aliance - kterou absolutně ovládají USA. V tomto smyslu by o diplomatickém dialogu mohly uvažovat pouze skutečně relevantní strany, tedy USA a Rusko, přičemž Kyjev je z této strategické rovnováhy zcela vyloučen.


Ve skutečnosti může být příliš pozdě na to, aby USA zabránily pádu do takzvané „Thukydidovy pasti“. Washington se již ukázal jako plně zapojený do dlouhodobých a vyčerpávajících konfliktů a nezdá se, že by měl dostatečné schopnosti, aby se od takové odpovědnosti osvobodil. Na Ukrajině a na Blízkém východě lze jasně vidět výsledky americké posedlosti mocí a hegemonií. USA jsou připraveny udělat cokoli, aby ochránily svou upadající moc, přestože všechny prognózy naznačují, že není možné vyhnout se vytvoření multipolárního globálního řádu.


Pro USA existují pouze dvě alternativy: buď včas připustit novou geopolitickou realitu a vyhnout se prolévání ještě většího množství krve, nebo riskovat globální konflikt jen proto, aby oddálily nevyhnutelné vítězství multipolarity. Bohužel se zdá, že američtí činitelé učinili to nejhorší rozhodnutí.

1Thukydidova past je koncept z mezinárodních vztahů, který popisuje situaci, kdy vzestup nové mocnosti ohrožuje zavedenou mocnost, což často vede ke konfliktu. Termín pochází od starořeckého historika Thukydida, který ve svém díle popsal Peloponéskou válku mezi Aténami a Spartou, kde vzestup Atén vyvolal strach ve Spartě, což vedlo k válce. Tento koncept je často používán k popisu současných geopolitických napětí, například mezi Spojenými státy a Čínou.

Do Thukydidovy pasti se chytí původní hegemon tím, že místo toho, aby se soustředil na posilování své vlastní ekonomiky a zlepšování vnitřních podmínek, začne aktivně bránit vzestupu nové mocnosti. Tento defenzivní postoj může zahrnovat ekonomické, politické a někdy i vojenské kroky k omezení rozvoje konkurenta. Paradoxně tím hegemon může urychlit napětí a konflikt, místo aby pracoval na své vlastní obnově a modernizaci, což by mohlo předejít přímé konfrontaci.

Pokud Vás článek zaujal, nezapomeňte jej sdílet s Vašimi přáteli!

***

Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu

Prosím podpořte náš projekt!

Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu

➡️ Číslo účtu 2302374672/2010

➡️ IBAN: CZ03 2010 0000 0023 0237 4672

➡️ BIC/SWIFT: FIOBC

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x