ČESKÝ LIST

Menu

Follow Us

rumble-full-logo-v4-svg Odysee

Neuskutečnitelná spravedlnost: Julian Assange ve Štrasburku. „Bylo dobré znovu slyšet ten hlas“

Rostislav Lussier
Rostislav Lussier

Bylo příjemné ten hlas znovu slyšet. Poslední veřejný projev Juliana Assange zazněl na ekvádorské ambasádě v Londýně. Tam byl hostem zranitelným vůči rozmarným přáním měnících se vlád. V londýnské věznici Belmarsh byl umlčen, své názory sděloval prostřednictvím návštěvníků, právních emisarů a své rodiny.

Slyšení ve Štrasburku 1. října, které uspořádal Výbor pro právní záležitosti a lidská práva Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE), vyplynulo z obav, které vyjádřila islandská poslankyně Thórhildur Sunna Ævarsdóttir ve své zprávě, v níž vyjádřila názor, že Assangeův případ je

„klasickým příkladem ‚střílení do posla‘“.

Považovala za

„otřesné, že stíhání pana Assange bylo líčeno tak, jako by mělo přinést spravedlnost nějakým nejmenovaným obětem, jejichž existence nebyla nikdy prokázána, zatímco pachatelé mučení nebo svévolného zadržování se těší absolutní beztrestnosti“.

Ævarsdóttirová dále vysvětlila, že jeho stíhání bylo navrženo tak, aby zastřelo a odvrátilo odhalení obsažená ve zveřejněných informacích WikiLeaks, mezi nimiž jsou mimo jiné četné důkazy o válečných zločinech spáchaných americkými a koaličními silami v Iráku a Afghánistánu, o případech mučení a svévolného zadržování v nechvalně proslulém táboře Guantánamo, o nelegálních programech vydávání osob, do nichž jsou zapleteny členské státy Rady Evropy, a o nezákonném masovém sledování.

V souladu s tím byl formulován návrh rezoluce, který mimo jiné vyjadřuje znepokojení nad Assangeovým zacházením a nepřiměřeným trestem

„za to, že se věnoval činnostem, které novináři vykonávají denně“,

což z něj fakticky učinilo politického vězně; důležitost vyvození odpovědnosti státních bezpečnostních a zpravodajských služeb; potřebu

„urychleně reformovat zákon o špionáži z roku 1917“

tak, aby zahrnoval podmíněný zlý úmysl způsobit škodu bezpečnosti USA nebo napomáhat cizí mocnosti a vyloučil jeho aplikaci na vydavatele, novináře a whistleblowery.

Assangeova úplná výpověď začala úvahami a předtuchami: o zbavení se sebe sama ve vězení, o hledání slov, kterými by tuto zkušenost vyjádřil, a o osudech různých vězňů, kteří zemřeli oběšením, vraždou nebo zanedbáním lékařské péče. Ačkoli ho naplňovalo vděčností úsilí, které vyvinuly PACE a Výbor pro právní záležitosti a lidská práva, nemluvě o nesčetných poslancích, prezidentech, premiérech, dokonce i o papeži, žádný z jejich zásahů „neměl být nutný“. Ukázaly se však jako neocenitelné, protože

„právní ochrana, která existovala, byla mnohdy jen na papíře nebo nebyla účinná v žádném alespoň trochu rozumném časovém horizontu“.

Právní systém, kterému Assange čelil, byl popsán jako podporující „nerealizovatelnou spravedlnost“. Když si místo očistného procesu vybral svobodu, nemohl se jí domáhat, dohoda o přiznání viny s americkou vládou mu fakticky znemožňovala podat žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva nebo žádost o svobodu informací.

„Dnes nejsem na svobodě, protože systém fungoval,“

trval na svém.

„Jsem dnes svobodný, protože jsem se po letech věznění přiznal k novinářské práci. Přiznal jsem se k tomu, že jsem hledal informace u zdroje. Přiznávám se k tomu, že jsem informoval veřejnost o tom, jaké informace to byly. K ničemu jinému jsem se nepřiznal.“

Při svém založení měl WikiLeaks za cíl osvětlit lidem fungování světa.

„Mít mapu toho, kde se nacházíme, nám umožňuje pochopit, kam bychom se mohli dostat.“

Informovaní mohou pohnat moc k odpovědnosti a hledat spravedlnost tam, kde není. Organizace neodhalovala jen vraždy, mučení, vydávání a masové sledování, ale i „politiky, dohody a struktury, které za nimi stojí“.

Po opuštění věznice Belmarsh Assange litoval, že se pravda abstrahuje. Zdála se mu „méně rozeznatelná“. V mezidobí se „ztratilo mnoho půdy pod nohama“; pravda byla zničena, „podkopána, napadena, oslabena a zmenšena“.

"Vidím více beztrestnosti, více utajování, více odvety za sdělování pravdy a více autocenzury.“

Velká část kritiky, kterou Assange nabídl, se zaměřila na zdroj moci, který stojí za jakýmikoliv právními kroky. Zákony samy o sobě „jsou jen kusy papíru a mohou být reinterpretovány z politických důvodů“. Vládnoucí třída je diktuje a podle okolností je reinterpretuje nebo mění.

V jeho případě byl bezpečnostní stát „dostatečně silný, aby prosadil reinterpretaci americké ústavy“, čímž popřel expanzivní, „černobílý“ účinek prvního dodatku. Mike Pompeo, když byl ředitelem Ústřední zpravodajské služby, jednoduše nařídil generálnímu prokurátorovi Williamu Barrovi, který byl sám bývalým důstojníkem CIA, aby usiloval o vydání vydavatele a opětovné zatčení whistleblowerky Chelsea Manning. Cestou Pompeo nařídil agentuře, aby vypracovala plány únosů a vražd, přičemž se zaměřila na Assangeovy evropské kolegy a jeho rodinu.

Americké ministerstvo spravedlnosti, jak mohl Assange jen uvažovat, se příliš nestaralo o mírnící tonus legality - to bylo něco, co se mělo odložit na později.

„Mezitím se odstrašující účinek, o který usiluje, odvetné kroky, o které usiluje, minuly účinkem.“

V důsledku toho se vytvořilo „nové nebezpečné globální právní postavení“: „Pouze občané USA mají právo na svobodu projevu. Evropané a jiné národnosti právo na svobodu projevu nemají.“

PACE měla před sebou příležitost stanovit normy, že

„svoboda slova a svoboda zveřejňovat pravdu nejsou výsady, jichž požívá jen několik málo osob, ale práva zaručená všem“.

„Kriminalizace zpravodajské činnosti je hrozbou pro investigativní žurnalistiku všude na světě. Byl jsem formálně odsouzen cizí mocností za to, že jsem v době svého pobytu v Evropě žádal, přijímal a zveřejňoval pravdivé informace o této mocnosti.“

Divák, čtenář či posluchač by z takového projevu mohl odcházet rozladěn. Je však vhodné, aby právě člověk vystavený labyrintu několika právních systémů, které mu ztrpčují život, nabádal k závazku: aby všichni přispěli k tomu, aby světlo zůstalo jasné,

„aby snaha o pravdu žila dál a hlasy mnohých nebyly umlčeny zájmy několika“.

Rostislav (Lucifer) Lussier: Vydavatel Českého listu, politolog, publicista, geopolitický analytik, analytik ozbrojených konfliktů

Pokud Vás článek zaujal, nezapomeňte jej sdílet s Vašimi přáteli!

***

Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu

Prosím podpořte náš projekt!

Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu

➡️ Číslo účtu 2302374672/2010

➡️ IBAN: CZ03 2010 0000 0023 0237 4672

➡️ BIC/SWIFT: FIOBC

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x