Rok před italskými volbami v roce 2022 byla Giorgia Meloni pozvána do Aspen Institute, strategického think tanku se sídlem ve Washingtonu, který má úzké vazby na Radu pro mezinárodní vztahy (CFR), Atlantickou radu a vojensko-průmyslový komplex:
"Aspenův institut je rovněž zapojen do zbrojního průmyslu a má vazby na zbrojní giganty, jako jsou Boeing a Lockheed Martin. Obvykle podporuje války USA na "obranu demokracie" nebo "propagování "demokracie", spolu s šířením "humánních" a "civilizovaných" válek".
S Aspen Institute aktivně spolupracovali významní američtí politici, včetně Madeleine Albright, Condolezzy Rice a také Victorie Nuland.
Aspen Institute je štědře financován Gatesovou, Rockefellerovou, Carnegieho a Fordovou nadací, nemluvě o Goldman Sachs, která v průběhu let hrála klíčovou roli při "výběru" italských politiků.
Za zmínku stojí, že 20. února 2023 Joe Biden neohlášeně navštívil Kyjev a setkal se s prezidentem Zelenským. A následujícího dne jej neprodleně následovala italská premiérka Giorgia Meloni, která odcestovala do Kyjeva, aby se setkala se zkorumpovaným ukrajinským prezidentem.
"Potvrdila italskou podporu Ukrajině a uvedla, že její vláda hodlá dodat ukrajinské armádě systémy protivzdušné obrany Spada a Skyguard".
Je italská premiérka Meloni "nástrojem", politickým majetkem Washingtonu? Odpověď je zřejmá.
Časová osa:
26. července 2023 - Příjezd premiérky Giorgie Meloni do Washingtonu
Premiérka Meloni přijela do Washingtonu před státním převratem v Nigeru (26. července), tj. den před setkáním Biden-Meloni v Oválné pracovně.
V Bílém domě nebyl zaznamenán žádný záznam o diskusi nebo výměně názorů týkající se krize v Nigeru.
Existuje podezření, že kromě Číny se za zavřenými dveřmi jednalo také o nigerském Coup d’Etat (státním převratu), např. s Victorií Nuland a Christinou Segal Knowles.
27. července 2023 - Premiérka Meloni se v Oválné pracovně setkává s prezidentem Bidenem
Řím se připojuje k Washingtonu a naznačuje téměř bezpodmínečný postoj k válce na Ukrajině:
"Ukrajina (a nový hlas Itálie). Premiérka Meloni a prezident Biden zopakovali svou podporu Ukrajině v boji proti ruské agresi a přislíbili "poskytovat Ukrajině politickou, vojenskou, finanční a humanitární pomoc tak dlouho, jak to bude nutné, s cílem dosáhnout spravedlivého a trvalého míru". Později na tiskové konferenci italská představitelka poznamenala, že postoj Říma k tomuto konfliktu "je ze strany USA mimořádně respektován a vysoce ceněn".
Oválná pracovna
PREZIDENT BIDEN:
"A jako spojenci NATO je transatlantické partnerství základním kamenem naší společné bezpečnosti. A italské jednotky hrají v Evropě, ve Středomoří i mimo něj klíčovou roli."
"Itálie a Spojené státy rovněž stojí pevně při Ukrajině. A já vás chválím za vaši velmi silnou podporu při obraně proti ruským zvěrstvům. ..."
Premiérka MELONI:
"Děkuji. Jsem velmi ráda, že zde dnes mohu být a dosvědčit hluboké přátelství, které spojuje Spojené státy a Itálii."
... Navíc po ruské agresi proti Ukrajině jsme se pro všechny společně rozhodli bránit mezinárodní právo. A já jsem hrdá na to, že Itálie se na tom od počátku podílela. Udělali jsme to jednoduše proto, že podporovat Ukrajinu znamená bránit mírové soužití lidí a států všude na světě."
Premiérka Meloni rovněž (bezvýhradně) podpořila postoj Washingtonu týkající se Afriky, který v obecné rovině spočívá v "dolarizaci" celého kontinentu (včetně frankofonní Afriky) za současného vnucování "silné ekonomické medicíny" MMF a Světové banky.
Premiérka MELONI:
"... A na druhé straně musíme být spravedliví i k národům, které se cítí být vykořisťovány ze svých zdrojů a které projevují nedůvěru vůči Západu. Prezident Biden ví, že mi velmi záleží na Africe, na roli, kterou můžeme hrát v těchto zemích, které nám mohou pomoci, a budovat s nimi nové vztahy založené na novém přístupu, což je přístup "peer-to-peer". Také v boji proti nelegální migraci a všem problémům, kterým čelíme. To vše jsou věci, o kterých budeme jednat během italského předsednictví skupiny G7 v příštím roce."
Mezi přítomnými v Oválné pracovně 27. července 2023 byli mj: Victoria Nuland, zástupkyně poradce pro národní bezpečnost pro mezinárodní ekonomické záležitosti, a Christina Segal-Knowles, ředitelka Rady pro národní bezpečnost pro mezinárodní ekonomiku.
7. srpna 2023 - Victoria Nuland cestuje do Niamey
Victoria Nuland přijela 7. srpna 2023 na neohlášenou návštěvu Nigeru bezprostředně po coup d’Etat (státním převratu).
Nulandová se nesetkala s generálem Abdourahamanem Tianim, který byl 28. července 2023 prohlášen za hlavu vládnoucí vojenské junty.
Stojí za zmínku, že Tiani studoval ve Washingtonu na Vysoké škole mezinárodních bezpečnostních záležitostí (CISA) při Národní obranné univerzitě (NDU). CISA je "vlajkovou lodí amerického ministerstva obrany pro vzdělávání a budování partnerských kapacit v oblasti boje proti terorismu, neregulérní války a integrovaného odstrašování na strategické úrovni".
Nuland jednala s týmem vedeným brigádním generálem Moussou Salaou Barmouem.
"Ministr mě požádal o tuto cestu - jak možná víte, byla jsem minulý týden v sousedství a pak v Džiddě - protože jsme chtěli upřímně mluvit s lidmi, kteří jsou zodpovědní za tuto výzvu demokratickému řádu, abychom zjistili, zda se můžeme pokusit vyřešit tyto problémy diplomatickou cestou, zda můžeme zahájit nějaká jednání, ..." řekla Nuland.
A pak jsme se setkali se samozvaným velitelem obrany této operace, generálem Barmou, a třemi plukovníky, kteří ho podporují. Řeknu, že tyto rozhovory byly nesmírně upřímné a někdy dost obtížné, protože jsme opět prosazovali řešení prostřednictvím jednání."
Nuland mlčky přiznala, že jak generál Abdourahamane Tiani, tak brigádní generál Barmou jsou z hlediska svého vojenského profilu a původu "přáteli Ameriky".
Brigádní generál Barmou absolvoval vojenský výcvik v USA ve Fort Moore v Columbusu ve státě Georgia a na Národní obranné univerzitě (National Defense University - ND), která působí pod vedením Sboru náčelníků štábů. Spolupracoval také s americkými speciálními jednotkami. Brigádního generála Barmoua a jeho tým zařadil deník The Wall Street Journal do kategorie "ti dobří":
"V centru nigerského převratu je jeden z oblíbených amerických generálů: Brigádní generál Moussa Salaou Barmou, kterého Washington dlouho vyhledával jako partnera v boji proti islamistickému extremismu, se stal hlavním diplomatickým kanálem mezi USA a juntou.
"Victoria Nuland při vystoupení na zasedání s otázkami a odpověďmi [zpráva z 8. srpna] "mnoha slovy" naznačila (samozřejmě ne oficiálně), že státní převrat mohl být proveden s tichým souhlasem Washingtonu:
"Co se týče - pro nás je zajímavé, že generál Barmou, bývalý plukovník Barmou, je člověk, který velmi úzce spolupracoval s americkými speciálními jednotkami po mnoho a mnoho let."
Paní Nuland to prohlásila po zásadním prvním setkání amerických představitelů s členy vojenské junty v Nigeru v rámci významného diplomatického úsilí o obnovení demokratické vlády v zemi.
Paní Nuland uvedla, že USA usilují o vyjednané řešení v Nigeru, a prošla "do značných podrobností rizika aspektů naší spolupráce, na kterých mu historicky velmi záleží".
"Takže doufáme, že to zapadne," dodala americká náměstkyně ministra.
Paní Nuland poznamenala, že probíhá několik regionálních schůzek, na nichž se vyjednává s pučisty o propuštění prezidenta Mohameda Bazouma a jeho odstoupení, a zároveň uvedla, že USA budou i nadále pozorně sledovat spojence a partnery potřebné k tomu, aby jednání byla úspěšná.
"Pokud bude na straně lidí, kteří jsou za to zodpovědní, touha vrátit se k ústavnímu pořádku, jsme připraveni s tím pomoci. Jsme připraveni pomoci řešit obavy všech stran," prohlásila Nuland.
Nedělejme si iluze, Architekti puče "proti demokraticky zvolené vládě pana Bazouma" s největší pravděpodobností jednali v koordinaci s Washingtonem.
Podle pečlivě prozkoumaného článku Nicka Nurse "Nejméně pět členů nigerské junty bylo vyškoleno USA".
Nevyřčeným cílem je "Paříž mimo Afriku".
Lidem Afriky
"Francie nikdy nepřestala drancovat Afriku, nyní se karta obrací."
Hořkou ironií je, že proces "francouzské dekolonizace" (tj. "Paříž pryč z Afriky") nezajišťuje nastolení demokratických forem vlády. Naopak, spíše podporuje hegemonistický rozvoj amerického neokolonialismu a militarizaci afrického kontinentu, proti čemuž je třeba se důrazně postavit.
V několika frankofonních zemích subsaharské Afriky se rozvinul model militarizace USA (spojený s vnucováním neoliberální makroekonomické politiky "šokové léčby"). (Viz Dohoda o obranné spolupráci mezi USA a Senegalem).
Převrat sponzorovaný USA (který je předmětem tohoto článku) se neomezuje pouze na Niger. Několik zemí frankofonní Afriky má vojenské vlády, které jsou přímo podporovány Pentagonem. Příkladem může být např: Mali.
Mali s více než 20 miliony obyvatel představuje z pohledu Washingtonu geopolitický a strategický uzel (viz mapa níže). Současná (prozatímní) hlava státu plukovník Assimi Goita získal vojenský výcvik v USA a zároveň aktivně spolupracoval se speciálními jednotkami americké armády ("Zelené barety").
"Již podruhé během osmi let se v čele převratu v Mali objevil vojenský důstojník vyškolený v USA, [srpen 2020] ... Plukovník Assimi Goita, který se loni [2020] zúčastnil cvičení pod vedením USA a v roce 2016 absolvoval samostatný americký výcvikový kurz, se prohlásil za předsedu junty, která tento týden zatkla malijského prezidenta a premiéra a převzala kontrolu nad západoafrickou zemí" (Global and Mail, 21. srpna 2020).
Jak potvrdil WP, plukovník Assimi Goita se účastnil výcvikového programu USAFRICOM známého jako Flintstock. Studoval také na Joint Special Operations University na letecké základně MacDill na Floridě.
"Změna režimu" v Nigeru jménem strýčka Sama. "Paříž mimo Afriku"
Nevyřčeným cílem zahraniční politiky Washingtonu je odstranit Francii z Afriky.
Niger je strategický. Produkuje 5 % světových zásob uranu, který se zčásti vyváží do Francie pro využití v jejích jaderných energetických zařízeních. Přichází v úvahu privatizace ve stylu společnosti Blackrock?
USAFRICOM má v Nigeru vojenskou základnu. Americká armáda běžně spolupracuje se svými nigerijskými protějšky.
Nevyřčeným cílem mise Victorie Nuland bylo nakonec "vyjednat", samozřejmě neoficiálně, "vyrovnání" Niamey s Washingtonem proti Paříži:
"Spojené státy létají s bezpilotními letouny ze základny ve vyprahlém srdci země. Francouzské "mírové" síly, fakticky vyhnané z Mali, se loni stáhly na základny v Nigeru. Nyní jejich status [Francie] a úloha v zemi, kterou řídí přechodný režim junty, zůstávají ve hvězdách." (WP, 9. srpna 2023)
"Rozděl a panuj": Propaganda proti francouzskému prezidentovi Macronovi
Washington nejenže podporuje "vojenské vlády dobráků" v Africe, ale také ovládá několik (zkorumpovaných) evropských hlav států a předsedů vlád, mimo jiné německého kancléře Scholze, francouzského prezidenta Macrona, italské premiérky Meloni a předsedkyni Evropské komise Ursulu von Der Leyenovou. Píši zde o hlavních hráčích, českými a slovenskými - notoricky servilními - komiky se nezabývám.
USA jsou ve válce s Evropou i Afrikou. Jedná se o akt hospodářské války. Washington také zcela záměrně vytváří politické rozpory v Evropské unii.
Pokud jde o Ukrajinu i Afriku, premiérka Giorgia Meloni je ve shodě s Washingtonem. Navzdory své falešné humanitární rétorice nenuceně podpořila americkou hegemonistickou agendu v Africe, včetně dolarizace celého kontinentu:
Premiérka MELONI:
"Prezident Biden ví, že se hodně starám o Afriku, o roli, kterou můžeme sehrát v těchto zemích, které nám mohou pomoci."
Washington se v současné době podílí na "měkkém převratu" proti francouzskému kolonialismu, který je spojen se (strategickou) pomlouvačnou kampaní (s podporou premiérky Meloni) proti francouzskému prezidentovi Macronovi.
Na níže uvedeném videu, které bylo nedávno zveřejněno, se italská premiérka Meloni oprávněně zaměřuje na vykořisťování dětských dělníků ve zlatém průmyslu Burkiny Faso, zatímco francouzskému prezidentovi Macronovi nenuceně přičítá vinu za systém plateb v CFA francích, který koordinuje francouzské ministerstvo financí.
Nezmiňuje se však o tom, že zlatý průmysl v Burkině Faso je "dolarizován" a kontrolován především velkými kanadskými těžebními společnostmi. Viz také zde. Velké francouzské koloniální společnosti se na těžbě zlata v Burkině Faso nepodílejí.
Je níže uvedené video součástí agendy Washingtonu, která spočívá ve vyhnání Francie z Afriky?
Video: "Zpackal jsi to, Macrone"
Příloha
Stručná poznámka k historii vztahů mezi USA a Francií
Vztahy mezi USA a Francií mají dlouhou historii, která sahá až k nákupu Louisiany (1803), Monroeově doktríně (1823), Berlínské konferenci (1884-1885), kterou zorganizoval německý kancléř Otto van Bismarck. USA byly zdvořile vyloučeny z účasti na koloniálním boji o Afriku. (Většina těchto bývalých koloniálních mocností byla z Afriky postupně vytlačena, 70. lety 20. století).
Války proti Indočíně a Vietnamu, Kambodža, Laos (1946-1975), Charles de Gaulle "odpojuje NATO" (1966-67), přesun sídla NATO z Paříže do Bruselu (1967).
Od počátku 90. let 20. století Washington rozšířil sféru svého vlivu
Celý africký kontinent je v současnosti v zajetí dolarového dluhu, který vedl k masové chudobě, nemluvě o vnucování "silné ekonomické medicíny" ze strany MMF-Světové banky. USA mají na celém kontinentu četné vojenské základny.
Existuje mnoho dalších rozměrů. Současným cílem Washingtonu je nakonec zlikvidovat "frankofonní země" a vyloučit Francii z afrického kontinentu.
Vzorem je Rwanda v roce 1990
Rwandský prezident Juvenal Habyarimana umírá při leteckém neštěstí. Bývalá belgická kolonie, která se z velké části nacházela v politické sféře vlivu Francie, se z roku na rok proměnila ve faktickou anglicky mluvící kolonii ovládanou USA, francouzština byla nakonec jako úřední jazyk zrušena. Generálmajor Kagame (který se později stal viceprezidentem a poté prezidentem) se významně podílel na vedení vojenské invaze z Ugandy. Francouzsky neumí ani slovo.
Občanská válka ve Rwandě a etnické masakry byly nedílnou součástí zahraniční politiky USA, pečlivě zinscenované v souladu s přesnými strategickými a ekonomickými cíli.
Generálmajor Paul Kagame byl šéfem vojenské rozvědky ugandských ozbrojených sil; prošel výcvikem na U.S. Army Command and Staff College (CGSC) v Leavenworthu v Kansasu, která se zaměřuje na vedení války a vojenskou strategii. Kagame se z Leavenworthu vrátil do čela RPA krátce po invazi v roce 1990.
Před vypuknutím rwandské občanské války byla RPA součástí ugandských ozbrojených sil. Krátce před invazí do Rwandy v říjnu 1990 došlo k výměně vojenských označení. (Michel Chossudovsky, Globalizace chudoby, kapitola 7)
Osobní poznámka
V rámci mise OSN ve Rwandě v letech 1996-97 předložil Michel Chossudovsky spolu s belgickým ekonomem a senátorem Pierrem Galandem rwandské vládě následující zprávu:
Michel Chossudovsky a Pierre Galand, L'usage de la dette exterieure du Rwanda, la responsabilité des créanciers, zpráva z mise, Rozvojový program OSN a vláda Rwandy, Kigali, 1997.
Následně byli upozorněni viceprezidentem Paulem Kagamem (současným prezidentem Rwandy), že zpráva musí být předložena v angličtině.
Odpověď Michela Chossudovského viceprezidentovi Paulu Kagamemu:
"To jste nám měli říct Vy a my bychom zprávu vypracovali v angličtině, Navrhujeme vám, abyste ji nechali přeložit".
Rwanda se stala americkým protektorátem ve střední Africe se zastupujícím prezidentem, narozeným v Ugandě, šéfem vojenské rozvědky ugandských ozbrojených sil. Vojenský výcvik absolvoval ve Fort Leavenworth v Kansasu.
Generál Kagame byl Pentagonem vyslán zpět do Kampaly, aby vedl invazi Rwandské vlastenecké fronty (RPT) z Ugandy v říjnu 1990 (která již začala).
V návaznosti na misi (druhá cesta UNDP do Kigali na počátku roku 1997) Michel Chossudovsky podnikl rozsáhlý výzkum Rwandy, který byl poté publikován jako kapitola ve druhém vydání knihy Globalizace chudoby.
Michel Chossudovsky pochopil, jak byla "francouzština vyhozena" z Rwandy v "americkém protektorátu" ve střední Africe a angličtina se stala úředním jazykem ve školách, na vysokých školách a na Rwandské univerzitě.
V říjnu 2008 přinesl deník The Guardian následující zprávu:
- Rwandská vláda se chystá přejít v celém vzdělávacím systému země z francouzštiny na angličtinu, což je jeden z nejdramatičtějších kroků v rámci odklonu od frankofonního vlivu.
- Oficiálně má tato změna změnit postavení Rwandy jako člena Východoafrického společenství, organizace tvořené převážně anglicky mluvícími zeměmi, jako jsou sousední Uganda a Tanzanie.
- Přechod na výuku výhradně v angličtině je však součástí celkového odklonu od francouzského vlivu, který zahrnuje podání žádosti o členství ve Společenství národů - pokud bude Rwanda přijata, bude po Mosambiku teprve druhým členem, který nebyl britskou kolonií - a založení kriketové rady.
- V pozadí tohoto kroku je dlouhý a ostrý spor s Francií, který se zrodil kvůli její [údajné] podpoře hutuského režimu, který [údajně] dohlížel na genocidu 800 000 Tutsiů v roce 1994, a který vedl k vyhoštění francouzského velvyslance a uzavření francouzského kulturního centra, mezinárodní školy a rozhlasové stanice. (The Guardian, říjen 2008)
Výše je uveden "oficiální příběh". Stalo se to, že Washington (s podporou Londýna) zinscenoval invazi RPF z Ugandy. Současně byla zahájena propagandistická a pomlouvačná kampaň proti Francii. Měl bych zmínit, že Rwanda rozvíjela za Habyarimany dobré vztahy s Francií, které se rozvinuly v postkoloniálním období. Rwanda byla bývalou německou a poté belgickou kolonií. Nikdy nebyla pod francouzskou koloniální nadvládou.
Rwandský hutuský prezident Juvenal Habyarimana byl zavražděn a invazi RPF z Ugandy vedl generál Paul Kagame.
Kagame se poté stal věrným a poslušným zástupcem Washingtonu, nejprve viceprezidentem a poté prezidentem.
V době psaní tohoto článku (srpen 2023), více než třicet let po invazi RPF v říjnu 1990, je Kagame stále prezidentem Rwandy:
"V referendu, které se konalo v roce 2015, voliči schválili změny ústavy, které by Kagamemu [jménem Washingtonu] umožnily vykonávat funkci potřetí po dobu sedmi let; kromě toho by měl právo vykonávat funkci ještě dvakrát po dobu pěti let, což by mu dávalo možnost vykonávat funkci až do roku 2034.
Krátce po změně ústavy Kagame oznámil, že bude skutečně kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách v roce 2017; ve volbách 4. srpna 2017 snadno zvítězil ve svém znovuzvolení, když získal více než 98 % hlasů a drtivě zvítězil nad dalšími dvěma prezidentskými kandidáty". (Encyclopedia Britannica)
*
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu.