Dimitri Orlov /https://en.wikipedia.org/wiki/Dmitry_Orlov_(writer)/
zdroj: http://thesaker.is/does-paul-craig-roberts-like-genocide/ /redakčně zkráceno a upraveno; I. M./
Jeden čtenář mě požádal, abych se vyjádřil k nedávnému příspěvku Paula Craiga Robertse s názvem "Kreml propásl příležitost ukončit provokace Ruska, které přivádějí svět k jaderné válce“. Roberts v něm napsal, že "kdyby Rusko zasáhlo Ukrajinu zničujícím konvenčním útokem se vším všudy, válka by skončila dříve, než začala", a po několika dalších úvahách, že "neúspěch Ruska ohromit Západ drtivým cvičením vojenské síly na Ukrajině znamená, že byl učiněn další krok k jadernému armagedonu".
Opravdu? Nemyslím si to.
Nevím, co vy nebo Roberts víte nebo nevíte o Ukrajině nebo "Kremlu", takže prostě řeknu to, co je zjevné.
Mezi Rusy a Ukrajinci není žádný snadno rozpoznatelný rozdíl: stejná kultura, jazyk, náboženství a historie. Jako stát je bývalá Ukrajinská sovětská socialistická republika zkrachovalým státem; jako území je součástí Ruska. Proto by byl totální útok na Ukrajinu v podstatě útokem na samotné Rusko. Roberts se zjevně domnívá, že Rusové by měli zabíjet miliony jiných Rusů, aby udělali dojem na Západ.
Složitost ruské speciální operace na Ukrajině spočívá v tom, že bylo třeba oddělit civilní obyvatelstvo (které bylo třeba evakuovat) a pravidelnou ukrajinskou armádu (které bylo třeba dát šanci pokojně se vzdát) od nacistických praporů (které je třeba buď zabít v boji, nebo zajmout, odsoudit před tribunálem a zastřelit). To není něco, co by se dalo udělat rychle.
Existují i další, méně důležité, ale přesto velmi významné důvody, proč postupovat pomalu:
1. Existuje poměrně velká skupina Ukrajinců, kteří chtěli, aby Ukrajina byla součástí Evropy, nikoli Ruska. Ti nyní z ukrajinského území odcházejí, většinou do Polska, a to je z ruského pohledu skvělá věc, protože Ukrajina není Evropa, ale Rusko, a ti, kteří věří, že je to Evropa, nebo chtějí, aby to byla Evropa, by měli dostat šanci odejít do vysněné Evropy a zůstat tam navždy. Z tohoto důvodu bylo důležité udržet západní hranici Ukrajiny otevřenou pro odcházející migranty, i když to umožňuje pronikání zbraní a žoldáků.
2. Ochota Evropanů přijmout miliony a miliony ukrajinských migrantů, zatímco se zdráhají přijmout podobné množství migrantů z Blízkého východu nebo severní Afriky, je příkladem jejich esenciálního rasismu. Za současného stavu jsou dvě třetiny světa buď neutrální, nebo podporují Rusko v jeho snaze získat zpět Ukrajinu; jakmile ve světě pronikne zpráva, že EU a NATO jsou v podstatě bělošské organizace, stále více zemí se změní z neutrálních na podporující, aniž by Rusko muselo hnout prstem, aby je přesvědčilo. Z tohoto hlediska je opravdu užitečné, že spousta Ukrajinců ráda kreslí hákové kříže na pomníky a vykřikuje nacistická hesla jako "Slava Ukraini" a "Ukraina ponad use" (ukrajinská verze "Ukrajina über alles").
3. Rusko má před sebou skvělou a prosperující budoucnost jako bohatá, vzdělaná, civilizovaná, rozlehlá a na zdroje bohatá země, ale tato budoucnost nemá nic společného s Evropou ani zbytkem Západu, které se chystají ke kolapsu. Skutečnost, že Rusko je od doby, kdy Petr Veliký přesunul hlavní město do Petrohradu, poměrně těsně integrováno se Západem, komplikuje jeho rozchod se Západem a obrat na Východ. Západní sankce, bující rusofobie a aplikace „cancel culture“ na ruskou kulturu způsobily, že tento rozchod je v očích většiny Rusů nevyhnutelný, ale tento proces vyžaduje čas. Nebylo by užitečné, kdyby se napětí se Západem předčasně snížilo nebo kdyby byly protiruské sankce zrušeny dříve, než se stanou zcela bezpředmětnými. Také neochota Západu kupovat ruské energie, kovy, hnojiva a další základní věci urychluje časový harmonogram jeho kolapsu, a to je pro Rusko také pozitivní.
4. Ihned poté, co Rusko zahájilo svou speciální operaci na Ukrajině, odešla velká část zbývající ruské páté kolony do jiných zemí. Na ruskou politiku již neměla žádný vliv, ale stále jí zbýval určitý vliv v oblasti kultury a vzdělávání a jejich odchod je velmi vítaný. Vzhledem k naprosto drtivé veřejné podpoře speciální operace v Rusku se ti liberálové, kteří proti ní vystupovali, vyblokovali z ruského veřejného života a uvolnili tak místo novým talentům a nové krvi. I to je proces, který musí proběhnout a neměl by být uspěchaný.
5. Speciální operace umožnila Rusku demonstrovat drtivou převahu svých ozbrojených sil nad NATO. Všechny zbraně, které se Západu podařilo propašovat na Ukrajinu, jsou buď zničeny raketovými útoky, nebo se hromadí ve skladech poté, co je opustily ustupující nebo vzdávající se ukrajinské jednotky. Žádný ze zastaralých Stingerů, Javelinů nebo jiného vojenského harampádí na tom vůbec nic nezměnil. Západ může udělat jen velmi málo významného, aby poškodil opatrný a rozvážný postup Ruska na Ukrajině. Čas je opět na straně Ruska: bude trvat ještě několik měsíců, než Západ zaregistruje, že všechny ty miliardy vynaložené na pomoc Ukrajině zmizely v černé díře a není z nich nic.
6. A konečně je tu to, co musí Rusko udělat nad rámec péče o situaci na (bývalé) Ukrajině, a to je demontáž NATO. To bude vyžadovat nějaký malý demonstrační projekt: ovládnout nějakého malého, bezvýznamného člena NATO a sledovat, jak všichni ostatní členové NATO utečou, místo aby kvůli tomu šli do války proti Rusku. Mýtus o NATO jako o obranné (reálně však útočné) organizaci by byl vyvrácen a NATO by už nebylo. Takovou zemí by mohla být například Litva: Petr Veliký koupil Pobaltí od Švédska za 1000 stříbrných na základě smlouvy z Nystadu 10. září 1721, takže je to ruské území. Na rozdíl od Ukrajiny, která je obrovská, je Litva maličká a celé tažení by skončilo asi za týden.
Z toho plyne, že Robertsova teze, že "neschopnost Ruska rychle zničit Ukrajinu zvyšuje pravděpodobnost jaderné války", je... chytám se slova... hloupá, Washington se nikdy nechystal spáchat národní sebevraždu kvůli Ukrajině.