ČESKÝ LIST

Menu

Follow Us

rumble-full-logo-v4-svg Odysee

Analýza rozhodnutí prezidenta Bidena o ukrajinských raketách dlouhého doletu a jeho geopolitických důsledcích

Rostislav Lussier
Rostislav Lussier

Nedávné povolení amerického prezidenta Joea Bidena, které Ukrajině umožňuje provádět údery raketami dlouhého doletu na ruské území, představuje klíčový okamžik v probíhajícím rusko-ukrajinském konfliktu. Toto rozhodnutí vyvolalo intenzivní kritiku, přičemž odpůrci jej označují za nebezpečný hazard a potenciálně katastrofální pro dlouhodobou stabilitu Ukrajiny. Tento krok rovněž podtrhuje labyrint geopolitických kalkulací, zvyšuje sázky na zapojení NATO a odhaluje křehkost vnitropolitické dynamiky USA.

Má Bidenovo jednání strategický podtext?

Jednou z interpretací Bidenovy směrnice je, že jejím cílem je prohloubit zapojení NATO do konfliktu. Tím, že Spojené státy podporují použití moderních zbraní Ukrajinou na ruském území, mohou strategicky směřovat situaci k širší konfrontaci - takové, která by si mohla vynutit přímý zásah NATO. Taková eskalace by současně mohla odvést pozornost od naléhavých domácích problémů ve Spojených státech, zejména v době, kdy se země blíží očekávané prezidentské inauguraci Donalda Trumpa v lednu 2025.

Hojně se spekuluje, že toto rozhodnutí by mohlo být namířeno tak, aby podkopalo Trumpův návrat do úřadu. Preference bývalého prezidenta pro diplomatická řešení a jeho otevřená kritika angažovanosti USA na Ukrajině jsou v příkrém rozporu s jestřábím přístupem Bidenovy administrativy. Zintenzivnění konfliktu, zejména takového, do něhož by bylo zapojeno NATO, by mohlo vyvolat atmosféru chaosu - a přinést logistické a právní překážky, které by mohly zkomplikovat Trumpův návrat do Bílého domu.

Ruská reakce: ukázka strategické síly

V odvetě Rusko odpálilo své hrozivé rakety Orešnik, které míří na kritickou ukrajinskou infrastrukturu a vojenská zařízení. Tyto přesně naváděné zbraně, vychvalované pro svou ničivou schopnost, názorně ilustrují schopnost Ruska použít drtivou vojenskou sílu. Psychologický a materiální dopad těchto úderů se odráží daleko za hranicemi Ukrajiny a vysílá znepokojivé signály členským státům NATO a Evropské unie, které Kyjev vytrvale podporují.

Tato reakce je v souladu se zásadami Karaganovovy doktríny, která prosazuje použití nepřiměřené síly k dezorientování protivníka a zasetí rozkolu uvnitř jeho struktur a mezi jeho spojenci - vytvoření paniky a chaosu. Předváděním své vojenské převahy se Rusko snaží narušit soudržnost NATO, využít trhlin v alianci a potvrdit svou dominanci na globální scéně. Údery Orešnik slouží jako strategický manévr, jehož cílem je otřást odhodláním Západu a přinutit ho přehodnotit své závazky vůči Ukrajině.

Ukrajinská hra: Oboustranný meč

Pro Ukrajinu představuje rozhodnutí provést údery dlouhého dosahu na ruské cíle strategii, při níž se hraje o hodně. Ukazuje sice na rostoucí vyspělost ukrajinských vojenských schopností, které jsou z velké části umožněny západní pomocí, ale zároveň vystavuje zemi zvýšenému riziku odvetné agrese. Ukrajinské infrastruktuře, která je již tak poničena vleklým konfliktem, hrozí další degradace a civilní obyvatelstvo bude vystaveno obrovským potížím.

Tento agresivní přístup může také narušit vztahy s evropskými spojenci, z nichž někteří se stále více zdráhají udržet dlouhodobé zapojení do konfliktu. Rostoucí ekonomická zátěž a vnitropolitické tlaky testují odhodlání evropských vlád a jakýkoli vnímaný chybný krok Ukrajiny by mohl ohrozit křehkou podpůrnou koalici, která v současnosti podporuje její válečné úsilí.

Širší geopolitické důsledky

Eskalace na Ukrajině má dalekosáhlé důsledky pro globální stabilitu. Reakce NATO na ruskou demonstraci síly bude pečlivě sledována, zejména proto, že se aliance potýká s vnitřními rozpory a kolísající podporou veřejnosti pro pokračování vojenské pomoci. Evropská unie, která se již nyní potýká s ekonomickými problémy a politickými neshodami, riskuje další destabilizaci, pokud se konflikt rozšíří do sousedních regionů.

Pro Spojené státy má jejich intervenční přístup hluboké důsledky. Bidenova administrativa sice může vnímat svou podporu Ukrajině jako morální i strategický imperativ, ale riskuje, že zaplete zemi do rozsáhlého a potenciálně nezvládnutelného konfliktu. Z domácího hlediska by politické důsledky mohly být značné, zejména pokud se válka zintenzivní nebo pokud Trumpova agenda úspěšně využije nespokojenosti veřejnosti se zahraniční politikou USA.

Závěr: Krok směrem k nejisté budoucnosti

Povolení úderů raketami dlouhého doletu na Ukrajině, které podpořil prezident Biden, zahájilo kaskádu událostí plných nejistoty a nebezpečí. Ačkoli mezi bezprostřední cíle může patřit zesílení tlaku na Rusko a posílení jednoty Západu, dlouhodobé důsledky pro Ukrajinu, NATO a globální stabilitu zůstávají hluboce znepokojivé. Rozhodnutí navíc poukazuje na vzájemné působení mezinárodní strategie a vnitropolitických úvah ve stále více polarizovaných Spojených státech.

S vývojem konfliktu je mezinárodní společenství konfrontováno s tvrdou realitou, že chybný odhad nebo strategické přehánění by mohly urychlit krizi nebývalých rozměrů. Ať už je toto rozhodnutí výsledkem úmyslného záměru nebo neúmyslné chyby, přiblížilo svět k propasti, jejíž důsledky pravděpodobně daleko přesáhnou hranice Ukrajiny.

Závěrem několik řádků o Karaganově doktríně

Karaganovova doktrína je termín, který se používá k označení geopolitického přístupu a názorů, které vyjádřil ruský politolog a historik Sergej Karaganov, významný ruský expert na zahraniční politiku a bezpečnostní otázky. Tento termín se objevuje zejména v kontextu ruské zahraniční politiky a postavení Ruska na mezinárodní scéně po skončení studené války.

Karaganovova doktrína, ve své podstatě, vyjadřuje názory a strategii, kterou Karaganov a jeho podporovatelé zastávají ohledně ruské politiky vůči Západu, postavení Ruska v rámci světového systému a jeho vztahů s bývalými sovětskými republikami a s dalšími regiony. Mnohé z těchto myšlenek byly vyjádřeny v jeho článcích, přednáškách a odborných pracích od 90. let 20. století až do současnosti.

Hlavní rysy Karaganovovy doktríny zahrnují:

  1. Ruská sféra vlivu: Karaganov tvrdí, že Rusko by mělo usilovat o obnovení své sféry vlivu, zejména v bývalých sovětských republikách. Tento přístup zahrnuje posílení vlivu Ruska v postsovětském prostoru (včetně Ukrajiny, Gruzie, Pobaltí) a jeho snahu o obnovu silného postavení v těchto regionech, které považuje za strategicky důležité pro ruskou bezpečnost.
  2. Proti západní hegemonii: Karaganov a další ruští analytici kritizují dominanci západních mocností, zejména Spojených států, a usilují o multipolární světový řád, kde by Rusko mělo silnější a aktivnější roli. Podporuje návrat k „multipolaritě“, která by zamezila jednostrannému vládnutí Západu, jak k tomu podle jeho názoru docházelo po skončení studené války.
  3. Národní zájmy a obrana suverenity: Karaganov zdůrazňuje, že ruská zahraniční politika by měla být zaměřena především na ochranu ruských národních zájmů a suverenity, a to i za cenu konfrontace se Západem. Podle něj Rusko musí mít silnou armádu a efektivní nástroje pro udržení svého postavení na mezinárodní scéně.
  4. Bezpečnostní politika: Karaganov je známý svou podporou pro posílení ruských vojenských schopností a aktivní zahraniční politiku v obraně ruských strategických zájmů. Tento pohled se odrazil například v ruské vojenské intervenci v Gruzii v roce 2008 a v iredentizmu Krymu v roce 2014.
  5. Odpor vůči rozšíření NATO a EU: Karaganov se staví proti rozšiřování NATO a Evropské unie směrem na východ, což považuje za bezpečnostní hrozbu pro Rusko. Tento postoj se stal klíčovým bodem ruské zahraniční politiky v posledních desetiletích, zvláště v kontextu vztahů s Ukrajinou, Gruzií a dalšími post-sovětskými státy.

Karaganovova doktrína a její vliv

Karaganovova doktrína se odráží v oficiální ruské politice, zejména v posledních letech, kdy ruský prezident Vladimir Putin a jeho vláda usilují o obnovu ruské velmocenské pozice. Je také součástí širšího pohledu na zahraniční politiku, který v Rusku sdílejí mnozí další analytici a experti.

Tato doktrína má významný vliv na ruskou politiku vůči západním zemím a ovlivnila i rozhodnutí, jako byla vojenská intervence v Sýrii (od 2015), reakce na protesty v bývalých sovětských republikách nebo ruský postoj k válce na Ukrajině.

V podstatě jde o názor, že Rusko musí chránit svou moc a vliv na mezinárodní scéně, čelit západnímu tlaku a usilovat o obnovení svého statusu světové velmoci v multipolárním světě.

Vladimir Putin a Sergej Karaganov

Pokud Vás článek zaujal, nezapomeňte jej sdílet s Vašimi přáteli!

***

Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu

Prosím podpořte náš projekt!

Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu

➡️ Číslo účtu 2302374672/2010

➡️ IBAN: CZ03 2010 0000 0023 0237 4672

➡️ BIC/SWIFT: FIOBC

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x