"Operace Lité olovo"
Letecké bombardování a probíhající invazi izraelských pozemních sil do Gazy je třeba analyzovat v historickém kontextu. Operace "Lité olovo" [2008] je pečlivě naplánovanou akcí, která je součástí širšího vojensko-zpravodajského programu, který poprvé formulovala vláda premiéra Ariela Šarona v roce 2001:
"Zdroje z obranného aparátu uvedly, že ministr obrany Ehud Barak dal pokyn Izraelským obranným silám, aby se na operaci připravily před více než šesti měsíci, a to i v době, kdy Izrael začínal vyjednávat s Hamásem o dohodě o příměří." (Barak Ravid, Operace "Lité olovo": Rádid: Úder izraelského letectva následoval po měsících plánování, Haaretz, 27. prosince 2008)
Byl to Izrael, kdo porušil příměří v den amerických prezidentských voleb 4. listopadu:
"Izrael využil tohoto rozptýlení, aby porušil příměří mezi sebou a Hamásem bombardováním pásma Gazy. Izrael tvrdil, že toto porušení příměří má zabránit Hamásu v kopání tunelů na izraelské území.
Hned následující den zahájil Izrael terorizující obléhání Gazy, odřízl ji od potravin, pohonných hmot, zdravotnického materiálu a dalších nezbytných věcí ve snaze "pokořit" Palestince a zároveň se zapojil do ozbrojených vpádů.
V reakci na to se Hamás a ostatní v Gaze opět uchýlili k odpalování surových, podomácku vyrobených a hlavně nepřesných raket na Izrael. Během posledních sedmi let měly tyto rakety na svědomí smrt 17 Izraelců. Za stejnou dobu izraelské bleskové útoky zabily tisíce Palestinců, což vyvolalo celosvětové protesty, které však u OSN narazily na hluché uši." (Shamus Cooke, The Massacre in Palestine and the Threat of a Wider War, Global Research, prosinec 2008)
Plánovaná humanitární katastrofa
8. prosince [2008] navštívil náměstek ministra zahraničí USA John Negroponte Tel Aviv, kde jednal se svými izraelskými protějšky včetně ředitele Mosadu Meira Dagana.
Operace "Lité olovo" byla zahájena dva dny po Vánocích. Byla spojena s pečlivě připravenou mezinárodní kampaní Public Relations pod záštitou izraelského ministerstva zahraničí.
Vojenské cíle Hamásu nejsou hlavním cílem. Operace "Lité olovo" má zcela záměrně vyvolat civilní oběti.
Máme co do činění s "plánovanou humanitární katastrofou" v Gaze v hustě obydlené městské oblasti. (Viz mapa níže)
Dlouhodobým cílem tohoto plánu, jak jej formulovali izraelští politici, je vyhnání Palestinců z palestinských území:
"Každodenní život Palestinců musí být učiněn nesnesitelným: To podpoří emigraci a oslabí odpor proti budoucímu vyhánění." Ur Shlonsky, citováno podle Ghali Hassan, Gaza: Hassan Hassan, The World's Largest Prison (Největší vězení na světě, Global Research, 2005).
2001 "Operace Ospravedlněná pomsta"
Nastal bod obratu. Operace "Lité olovo" je součástí širší vojensko-zpravodajské operace, která byla zahájena na počátku vlády Ariela Šarona v roce 2001. Právě v rámci Šaronovy operace "Oprávněná pomsta" byly zpočátku k bombardování palestinských měst použity stíhací letouny F-16.
"Operaci Ospravedlněná pomsta" představil v červenci 2001 izraelské vládě Ariela Šarona náčelník generálního štábu IDF Šaul Mofaz pod názvem "Zničení palestinské samosprávy a odzbrojení všech ozbrojených sil".
"V červnu loňského roku [2001] byl vypracován pohotovostní plán s krycím názvem Operace oprávněná pomsta, jehož cílem bylo znovu obsadit celý Západní břeh Jordánu a případně i pásmo Gazy, a to pravděpodobně za cenu "stovek" izraelských obětí." (Washington Times, 19. března 2002).
Podle Jane's "Foreign Report" (12. července 2001) aktualizovala izraelská armáda pod Šaronovým vedením své plány na "totální útok s cílem rozbít palestinskou samosprávu, vyhnat vůdce Jásira Arafata a zabít nebo zadržet jeho armádu".
"Ospravedlnění krveprolití"
"Ospravedlnění krveprolití" bylo zásadní součástí vojensko-zpravodajské agendy. Zabíjení palestinských civilistů bylo ospravedlňováno "humanitárními důvody". Izraelské vojenské operace byly pečlivě načasovány tak, aby se shodovaly se sebevražednými útoky:
Útok by byl zahájen podle uvážení vlády po velkém sebevražedném bombovém útoku v Izraeli, který by způsobil rozsáhlé ztráty na životech a zranění, a jako ospravedlnění by se uvádělo krveprolití. (Tanya Reinhart, Evil Unleashed, Israel's move to destroy the Palestinian Authority is a calculated plan, long in the making, Global Research, December 2001, zvýraznění doplněno).
Daganův plán
Operace "Oprávněná pomsta" byla také označována jako "Daganův plán", pojmenovaný podle generála Meira Dagana, který v současnosti vede izraelskou zpravodajskou službu Mossad.
Generál v záloze Meir Dagan byl Šaronovým poradcem pro národní bezpečnost během volební kampaně v roce 2000. Plán byl zřejmě vypracován před Šaronovým zvolením premiérem v únoru 2001. "Podle Alexe Fishmana píšícího v listu Yediot Aharonot spočíval Daganův plán ve zničení palestinské samosprávy a vyřazení Jásira Arafata 'ze hry'." (Ellis Shulman, "Operace oprávněná pomsta": tajný plán na zničení palestinské samosprávy, březen 2001):
"Jak uvádí Foreign Report: na místě zveřejnil Maariv, izraelský plán invaze - údajně nazvaný "Ospravedlněná pomsta" - by byl zahájen ihned po dalším sebevražedném atentátu s velkým počtem obětí, trval by asi měsíc a měl by mít za následek smrt stovek Izraelců a tisíců Palestinců.
"Daganův plán" počítal s takzvanou "kantonizací" palestinských území, kdy by Západní břeh Jordánu a Gaza byly od sebe zcela odříznuty a na každém z území by existovaly samostatné "vlády". Podle tohoto scénáře, s nímž se počítalo již v roce 2001, by Izrael:
"jednal odděleně s palestinskými silami, které jsou na každém území dominantní - s palestinskými silami odpovědnými za bezpečnost, zpravodajské služby a dokonce i za Tanzim (Fatah)". Plán se tak velmi podobá myšlence "kantonizace" palestinských území, kterou předložila řada ministrů." Sylvain Cypel, The infamous 'Dagan Plan' Sharon's plan for rid of Arafat, Le Monde, 17. prosince 2001).
Zleva doprava: Dagan, Šaron, Halevy
Daganův plán nastolil kontinuitu ve vojensko-zpravodajské agendě. Po volbách v roce 2000 byla Meiru Daganovi přidělena klíčová role. "Stal se Šaronovým "prostředníkem" v bezpečnostních otázkách se zvláštními vyslanci prezidenta Bushe Zinnim a Mitchellem". Následně byl v srpnu 2002 premiérem Arielem Šaronem jmenován ředitelem Mossadu. I po ukončení období premiéra Šarona, zůstal v čele Mosadu. V červnu 2008 ho totiž premiér Ehud Olmert znovu potvrdil ve funkci ředitele izraelské rozvědky.
Meir Dagan v koordinaci se svými americkými protějšky řídil různé vojensko-zpravodajské operace. Za zmínku stojí, že Meir Dagan jako mladý plukovník úzce spolupracoval s ministrem obrany Arielem Šaronem při náletech na palestinské osady v Bejrútu v roce 1982. Pozemní invaze do Gazy v roce 2009 se v mnoha ohledech nápadně podobá vojenské operaci z roku 1982, kterou vedli Šaron a Dagan.
Kontinuita: Od Šarona k Olmertovi
Je důležité zaměřit se na několik klíčových událostí, které vedly k zabíjení v Gaze v rámci operace "Lité olovo":
Atentát na Jásira Arafata v listopadu 2004
Olmert a Šaron
Tento atentát se připravoval od roku 1996 pod názvem "Operace Trnová pole".
Podle dokumentu z října 2000:
"vypracovaného bezpečnostními službami na žádost tehdejšího premiéra Ehuda Baraka se uvádí, že 'Arafat, osoba, je vážnou hrozbou pro bezpečnost státu [Izraele] a škody, které vzniknou jeho zmizením, jsou menší než škody způsobené jeho existencí'". (Tanya Reinhart, Evil Unleashed, Israel's move to destroy the Palestinian Authority is a calculated plan, long in the making, Global Research, prosinec 2001. Podrobnosti dokumentu byly zveřejněny v Ma'ariv, 6. července 2001).
Vraždu Arafata nařídil v roce 2003 izraelský kabinet. Schválily ji Spojené státy, které vetovaly rezoluci bezpečnosti OSN odsuzující rozhodnutí izraelského kabinetu z roku 2003. V reakci na zvýšený počet palestinských útoků vyhlásil v srpnu 2003 izraelský ministr obrany Šaul Mofaz "totální válku" ozbrojencům, které slíbil "označit k smrti".
"V polovině září přijala izraelská vláda zákon, kterým se zbavila Arafata. Izraelský kabinet pro politicko-bezpečnostní záležitosti prohlásil, že jde o "rozhodnutí odstranit Arafata jako překážku míru". Mofaz pohrozil; "zvolíme správný způsob a správný čas k zabití Arafata". Palestinský ministr Saíb Erekat řekl CNN, že si myslí, že dalším cílem je Arafat. CNN se zeptala Šaronova mluvčího Ra'anana Gissana, zda hlasování znamená vyhoštění Arafata. Gissan upřesnil: "To neznamená. Kabinet se dnes usnesl odstranit tuto překážku. O době, způsobu a cestách, kterými se to uskuteční, bude rozhodnuto zvlášť a bezpečnostní služby budou situaci sledovat a vydávat doporučení o správném postupu." (Viz Trish Shuh, "Plán na vyřazení", www.mehrnews.com 9. listopadu 2005.
Atentát na Arafata byl součástí Daganova plánu z roku 2001.
Se vší pravděpodobností jej provedla izraelská rozvědka. Jejím cílem bylo zničit palestinskou samosprávu, podnítit rozpory uvnitř Fatahu i mezi Fatahem a Hamásem. Mahmúd Abbás je palestinský kverulant.
Do čela Fatahu byl dosazen se souhlasem Izraele a USA, které financují polovojenské a bezpečnostní složky Palestinské samosprávy.
Odstranění všech židovských osad v Gaze na příkaz premiéra Ariela Šarona v roce 2005
Přesídleno bylo více než 7 000 židovských obyvatel.
"Mým záměrem [Šarona] je provést evakuaci - pardon, přesídlení - osad, které nám způsobují problémy, a míst, která v konečném řešení stejně neudržíme, jako jsou osady v Gaze..... Pracuji s předpokladem, že v budoucnu nebudou v Gaze žádní Židé," řekl Šaron." (CBC, březen 2004)
Otázka osad v Gaze byla prezentována jako součást washingtonské "cestovní mapy k míru".
Toto opatření, které Palestinci oslavovali jako "vítězství", nebylo namířeno proti židovským osadníkům. Právě naopak: Bylo součástí celkové tajné operace, která spočívala v přeměně Gazy v koncentrační tábor. Dokud židovští osadníci žili uvnitř Gazy, nebylo možné dosáhnout cíle udržet rozsáhlé zabarikádované vězeňské území. Provedení operace "Lité olovo" vyžadovalo "žádné Židy v Gaze".
Stavba nechvalně proslulé zdi apartheidu
O tom bylo rozhodnuto na začátku Šaronovy vlády v roce 2002. (Viz mapa níže).
Vítězství Hamásu ve volbách v lednu 2006
Bez Arafata izraelští vojensko-zpravodajští architekti věděli, že Fatah pod vedením Mahmúda Abbáse volby prohraje. Byla to součást scénáře, který byl naplánován a analyzován dlouho dopředu.
S Hamásem v čele Gazy a pod záminkou, že Hamás je teroristická organizace, by Izrael provedl proces "kantonizace", jak byl formulován v Daganově plánu. Fatah pod vedením Mahmúda Abbáse by zůstal formálně ve vedení Západního břehu Jordánu. Řádně zvolená vláda Hamásu by byla omezena na pásmo Gazy.
Pozemní útok, 2008-2009
3. ledna [2009] vstoupily izraelské tanky a pěchota do Gazy v rámci pozemní ofenzivy:
"Pozemní operaci předcházela po setmění několikahodinová palba těžkého dělostřelectva, které zapálilo cíle v plamenech, jež vyšlehly na noční oblohu. Kulometná palba rachotila, když tmou probleskovaly jasné stopovky a nárazy stovek střel vysílaly do vzduchu ohnivé pruhy. (AP, 3. ledna 2009)
Izraelské zdroje poukazují na zdlouhavou vojenskou operaci. "Nebude to snadné a nebude to krátké," řekl ministr obrany Ehud Barak v televizním projevu.
Izrael se nesnaží donutit Hamás "ke spolupráci". Jde o realizaci "Daganova plánu", jak byl původně formulován v roce 2001, který požadoval:
"invazi asi 30 000 izraelských vojáků na území kontrolované Palestinci s jasně vymezeným úkolem zničit infrastrukturu palestinského vedení a shromáždit zbraně, kterými v současné době disponují různé palestinské síly, a vyhnat nebo zabít jeho vojenské vedení". (Ellis Shulman, op. cit., zvýraznění doplněno).
Nakba 2.0: Masové vyhánění a zvažovaná pozemní invaze
Širší otázkou je, zda Izrael po dohodě s Washingtonem zamýšlí vyvolat širší válku.
K masovému vyhánění by mohlo dojít v pozdější fázi pozemní invaze, pokud by Izraelci otevřeli hranice Gazy, aby umožnili exodus obyvatelstva.
Ariel Šaron označil vyhnání za "řešení ve stylu roku 1948". Podle Šarona
"je pouze nutné najít pro Palestince jiný stát. -'Jordánsko je Palestina' - to byla fráze, kterou Šaron vymyslel". (Tanya Reinhart, op cit).
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu - Číslo účtu 2302374672/2010