ČESKÝ LIST

Menu

Follow Us

rumble-full-logo-v4-svg Odysee

„Žádný nový Blízký východ nebude,“ rozhovor s Javadem Masoomim

Rostislav Lussier
Rostislav Lussier

Události na Blízkém východě se vyvíjejí neuvěřitelným tempem. Jedním z klíčových hráčů v regionu je Íránská islámská republika. Abychom lépe porozuměli některým problémům regionu, vyzpovídal Steven Sahiounie z MidEastDiscourse politického analytika Dr. Javada Masoomiho.

Steven Sahiounie (SS): Zdá se, že rozložení moci v dnešním světě prochází výraznými změnami. Jakou roli v těchto změnách podle vás hraje Islámská republika?

Javad Masoomi (JM): Jaký je názor Islámské republiky na tuto otázku? V posledních letech nejvyšší vůdce revoluce zdůrazňoval změny ve světovém uspořádání v nadcházejících letech. Podle něj, což zdůrazňují i západní analytici a odborníci na mezinárodní vztahy, dochází na mezinárodní scéně ke změnám, které změní rozložení sil ve světě, tedy bezpečnostní řád a mocenskou strukturu ve světě. To znamená, že svět již není vnímán jako unipolární s převahou Spojených států a směřuje k 1multifokálnímu uspořádání. V takovém případě bude mít každý z regionů světa jedno nebo více hlavních mocenských center, která budou ovlivňovat hlavní vývoj v daném regionu a uspořádání a vztahy v něm. V tomto ohledu není žádný region světa vyloučen a jeho vývoj je v souladu se změnami v bezpečnostním a politickém uspořádání.

Historie vypráví, že s pádem Osmanské říše během první světové války nebyl bezpečnostní řád regionu navržen, určován a regulován regionálními aktéry, ale zahraničními velmocemi.

V prvních letech po skončení první světové války, v průběhu které byla uzavřena 2„Sykes-Picotova“ dohoda, regulovaly uspořádání regionu a vztahy v něm Anglie a Francie jako regionální regulátoři v západní Asii. Zrod falešné sionistické vlády souvisí s léty, kdy Anglie a Francie byly regulátory pořádku v západoasijském regionu.

Po skončení druhé světové války a nástupu Spojených států a Sovětského svazu jako dvou světových pólů byl západoasijský region stejně jako jiné části světa rozdělen mezi tyto dvě velmoci a v důsledku toho byl bezpečnostní řád upraven podle přání Sovětského svazu a Spojených států. Po rozpadu Sovětského svazu se západoasijský region stal hřištěm Spojených států amerických, což ovlivnilo velkou část jeho vztahů; v posledních letech však v regionu došlo ke změnám, které z něj učinily hřiště Íránské islámské republiky.

SS: Prezident Trump se v minulosti pokusil normalizovat vztahy mezi arabskými zeměmi na Blízkém východě a Izraelem. Jak se na tento plán díváte a byl úspěšný?

JM: Během prezidentství Donalda Trumpa si Spojené státy uvědomily skutečnost, že region je na pokraji přijetí Íránu jako významné mocnosti. V důsledku toho se s plánem 3„Ibrahimův mír“ vydaly směrem k tomu, aby se postavily proti íránské převaze v regionu tím, že sjednotí Araby a sionistický režim. To mělo být završeno plánem koridoru nazvaným „IMEC“ (India-Middle East-Europe Economic Corridor). Tento koridor měl spojit Indii s Izraelem přes arabské země a umožnit tak nadvládu sionistického režimu nad regionálními vztahy se závislostí arabských zemí na sionistické ekonomice. Tento plán ztroskotal.

SS: Odpor proti izraelské okupaci Palestiny, Libanonu a Sýrie byl po desetiletí silnou silou. Od 7. října se „osa odporu“ stala významným hráčem v regionu a upoutala pozornost celého světa. Jak podle vás vidíte roli Íránu?

JM: Po hrdé operaci Bouře Al-Aksá a strategickém neúspěchu uzurpátorského Izraele plánuje sionistický režim dokončit dílo Hizballáhu a Hamásu v této válce. Jaký je však k tomu důvod? Zdá se, že se vše vrací ke konfliktům o bezpečnostní pořádek. Důležití hráči v regionech se snaží bezpečnostní řád přetvořit podle svých představ; pro Spojené státy a jejich spojence, zejména sionistický režim, však nelze tolerovat jednu věc, a tou je zhroucení starého světového řádu a americký unilateralismus.

Dříve Spojené státy americké vyvíjely veškeré úsilí, aby v západoasijském regionu vládly svou vůlí, ale proti vůli Ameriky jsou již léta státy Osy odporu jako tvůrci řádu proti starému řádu a absolutní vítěz regionálního vývoje. Jejím příkladem je Sýrie, kde se pokus západního světa a arabských vlád svrhnout vládu Bašára Asada setkal s těžkým neúspěchem.

Na druhé straně v Jemenu je 4Ansarullah považován za jednoho z nejdůležitějších spojenců Íránu v regionu. Také v Iráku vedla spolupráce s Íránem k vytvoření skupin lidového odporu proti ISIS a tato teroristická skupina byla poražena. V Libanonu hraje Hizballáh hlavní roli při ochraně Libanonu před sionistickým režimem; dosud veškerý vývoj v regionu probíhal podle vůle Spojených států amerických a v podstatě vytvoření sítě zvané „Osa odporu“, jejímž hlavním cílem je čelit unilateralismu Spojených států, je považováno za významnou porážku kolonialistů. Tato soudržná a koordinovaná síť navzdory nezávislosti; se strategií islámského vládnutí přijali řadoví občané vedení Íránské islámské republiky. Takže tento typ vlády způsobil, že region považuje Írán za nadregionálního aktéra a hlavní centrum regionálního vývoje pro skutečnou realizaci lidského štěstí a boje proti útlaku a podporu utlačovaných, což je zásadní hrozbou pro zájmy Spojených států a jejich spojenců, především tedy pro sionistický režim.

SS: Izrael zavraždil v Bejrútu vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha. Navzdory jeho mučednické smrti Hizballáh pokračuje ve svém odporu proti Izraeli a v solidaritě s palestinským lidem v Gaze. Jak se díváte na události v regionu po Nasralláhově zabití?

JM: Někteří vzrušení příznivci sionistů interpretují současnou situaci v regionu s myšlenkou, že uzurpátor Izrael zvítězil, aby změnil poměr sil v západní Asii, a to, že sionistický režim usiluje o nové uspořádání v regionu, je jasně vidět z projevů vůdců tohoto apartheidního režimu.

Benjamin Netanjahu v této souvislosti hovořil o novém uspořádání na Blízkém východě a označil zavraždění Sajída Hasana Nasralláha za rovnováhu sil v západní Asii. Není to samozřejmě poprvé, co vedoucí představitelé sionistického režimu a Spojených států slibují nový řád v západoasijském regionu.

V roce 1982 si Ariel Šaron, tehdejší ministr obrany tohoto režimu, představoval nový řád na Blízkém východě. „Šimon Peres“ a ‚Tom Friedman‘ rovněž slibovali ‚nový Blízký východ‘ po dohodě z Osla v roce 1993. Na počátku nového století věřila i Bushova administrativa, že nastane nový řád, v němž vznikne demokratický a proamerický Blízký východ. Žádný z těchto slibů se však nenaplnil a časopis „National Interest“ v této souvislosti při předpovídání budoucnosti Netanjahuova snu o nastolení nového řádu v regionu napsal: „Rozhodně není nic špatného na tom snít nesplnitelný sen nebo alespoň čekat na lepší časy. Problém je v tom, že političtí vůdci někdy berou své představy příliš vážně; jak se říká, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly." V pokračování své zprávy nazvané „Nový Blízký východ nebude“ toto médium zdůraznilo: „Všichni jsme si vědomi, že Blízký východ bude: Izrael rozhodně není schopen porazit Írán."

Generální tajemník OSN António Guterres se v předklonu zdraví s "izolovaným" prezidentem ruské federace Vladimirem Putinem

Čtěte dále zde: Generální tajemník OSN António Guterres se v předklonu zdraví s "izolovaným" prezidentem ruské federace Vladimirem Putinem

SS: Příští summit BRICS se bude konat v ruské Kazani ve dnech 22.-24. října 2024. Bude to první summit, který se uskuteční po rozšíření skupiny BRICS na 10 zemí. Novými členy jsou Egypt, Etiopie, Írán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Jaké změny by podle vašeho názoru mohly z tohoto setkání vzejít?

JM: Je třeba poznamenat, že hegemonie v západním světě v čele s Amerikou tuto změnu nepřijímá bez odporu a plánuje a realizuje své snahy o její oddálení vytvářením nestability v různých regionech světa a dokonce vykazuje nepředvídatelné chování, nicméně změna starého řádu, to je nevyhnutelné, i když přesný čas této změny nelze předvídat. Samozřejmě existují známky nového řádu, například statistiky hospodářského růstu členských zemí Šanghajské organizace pro spolupráci a BRICS, které naznačují nevyhnutelnou změnu starého světového řádu. Filosofie BRICS sdružuje rozvíjející se světové ekonomiky a zároveň tempo růstu ekonomik, jako jsou Čína, Indie, Brazílie a Jihoafrická republika, je ve srovnání s růstem současných dominantních ekonomik Západu výrazně vyšší.

Důležitější je, že průměrný roční růst Číny v příštích 10 letech je přibližně 5 %, zatímco průměrný růst Ameriky je přibližně 1,5 %, takže v příštím desetiletí se Čína stane o 3,5 % větší než Amerika každý rok a do roku 2035 bude patřit mezi 10 největších ekonomik světa. Nejméně pět ekonomik se bude nacházet v asijském regionu. jak již bylo zmíněno, tvůrci a propagátory myšlenky nového uspořádání světa byli někteří západní politici a stratégové, zejména ve Spojených státech amerických.

1multifokální – mnoholožiskový, vycházející z mnoha ložisek, s mnoha ohnisky. Např. m. epileptické záchvaty. M. skla mají postupně se měnící lomivost, bez náhlých přechodů. Srov. fokální, bifokální, trifokální multi-; fokus

2Sykes-Picotova smlouva, oficiálně známá jako Sykes-Picotova dohoda, byla tajná dohoda mezi Velkou Británií a Francií, podepsaná v roce 1916 během první světové války. Tato dohoda stanovila sféry vlivu obou zemí na Blízkém východě po očekávaném rozpadnutí Osmanské říše.

Dohoda rozdělila region do několika oblastí, které měly být pod britskou a francouzskou kontrolou, což zahrnovalo například dnešní Irák, Sýrii, Libanon a části Turecka. Smlouva byla významná, protože položila základy pro budoucí politické uspořádání na Blízkém východě a měla dlouhodobé důsledky pro regionální konflikty a nacionalismus.

Dohoda byla kritizována nejen v době jejího vzniku, ale i později, protože ignorovala etnické a náboženské rozdíly v regionu a přispěla k nespokojenosti a napětí, která přetrvávají dodnes.

3Ibrahimův mír, známý také jako Abraham Accord, je soubor dohod, které byly podepsány v roce 2020 mezi Izraelem a několika arabskými státy, zejména Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem. Tyto dohody měly za cíl normalizovat vztahy mezi Izraelem a těmito zeměmi, což zahrnovalo ekonomickou spolupráci, prohloubení diplomatických vztahů a společné projekty v různých oblastech, jako je technologie a bezpečnost.

Dohody byly považovány za významný krok k míru na Blízkém východě a otevřely cestu pro další možné normalizace vztahů mezi Izraelem a dalšími arabskými zeměmi. Vzbudily také kontroverze, zejména pokud jde o otázku palestinské autonomie a mírového procesu v regionu.

4Ansarullah je politická a vojenská organizace v Jemenu, která je často označována jako hnutí Húsí. Bylo založeno na počátku 90. let 20. století a jeho členové se hlásí k šíitské větvi islámu, konkrétně k Zajdíjskému islámu. Hnutí se stalo prominentním během arabského jara v roce 2011, kdy se postavilo proti tehdejšímu prezidentovi Alímu Abdalláhu Sálihovi.

Od roku 2014 hnutí Húsí ovládlo hlavní město Saná a vyhlásilo vládu. Tato situace vedla k občanské válce a zahraničním vojenským intervencím, zejména ze strany Saúdské Arábie, která se snaží podpořit zvolenou vládu a zastavit expanze Húsíů. Konflikt v Jemenu má vážné humanitární důsledky a přispěl k jedné z nejhorších humanitárních krizí na světě.

Pokud Vás článek zaujal, nezapomeňte jej sdílet s Vašimi přáteli!

***

Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu

Prosím podpořte náš projekt!

Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu

➡️ Číslo účtu 2302374672/2010

➡️ IBAN: CZ03 2010 0000 0023 0237 4672

➡️ BIC/SWIFT: FIOBC

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x