Jako vývojář v současné době pravidelně pracuji na projektech, kde hraje umělá inteligence důležitou roli. Sám samozřejmě infrastrukturu pro umělou inteligenci nevlastním – mohl bych, ale byl by to drahý a časově náročný koníček s omezeným přínosem kromě efektu učení. Proto používám UI od poskytovatelů třetích stran. V kontextu tohoto článku je důležité, jak funguje účtování. Pamatujeme si, jak fungovalo účtování u mainframů: Na jednoho uživatele se zaznamenávalo, kolik procesorového času bylo na něj vynaloženo, aby se to mohlo pravidelně účtovat. A s UI je to podobné, ale ne totožné. Billing je založen na tzv. tokenech. Zjednodušeně řečeno, otázka uživatele položená umělé inteligenci je “tokenizována”, stejně jako její následná odpověď. To znamená, že celá transakce (otázka a odpověď) je tokenizována na určitý počet tokenů. Každý token něco stojí, například 0,0005 dolaru. A pokud jste pak použili deset tisíc tokenů, stojí to v našem příkladu 5 USD. Přesně takto funguje vyúčtování.
Stejně jako v téměř všech ostatních technologických odvětvích ztratila Evropa kontakt se světovými lídry USA a Čínou. V digitální ekonomice nemá Evropa nic globálně významného (ano, ano, SAP…). Podobně neutěšená situace je i v oblasti umělé inteligence. I zde dominují USA a Čína. Firmy po celém světě využívají americké platformy UI, z nichž OpenAI je v současnosti asi nejdůležitější a nejpokročilejší.
Nechci zde zabíhat do přílišných podrobností, ale pokud firma používá americkou UI, jak bezpečná jsou její data? Otázka pro čtenáře…
Vlastní českou UI potřebujeme z mnoha důvodů. Důležitým aspektem je bezpečnost. Mohli bychom jít ještě dál a UI regulovat, například vydáním zákazu produktivního využívání zahraničních UI v podnicích. Co takhle založit organizaci podobnou OpenAI, která by se podobně jako Národní banka zodpovídala sama sobě a měla by v ČR monopolní postavení v tom smyslu, že všechny transakce spojené s UI by musely být zpracovávány přes naši vlastní platformu UI. Monopol? To nezní dobře, můžete namítnout.
Za několik let budou umělou inteligenci v nějaké formě využívat všechny společnosti: V továrně, v kancelářích, na vedoucích pozicích. UI bude všudypřítomná. Vzniknou miliony aplikací, které budou automatizovat práci na tak detailní úrovni, že na konci procesu bude mít většina lidí spoustu volného času.
Cílem proto musí být, aby se na produktu práce UI podíleli občané, staří i mladí. Jinými slovy, musí být odměňováni, aniž by museli sami chodit do práce. Koneckonců jejich práci odvedou roboti a systémy řízené UI. A právě zde opět vstupují do hry tokeny. V mém myšlenkovém modelovém světě jsou firmy povinny používat vlastní tuzemskou UI – ne americkou OpenAI, ale naši vlastní českou UI. Každý automatizační krok by u nás generoval tokeny, které by musela česká UI zúčtovat a dotyčná firma zaplatit.
Tyto peníze, kterých bude s rostoucí automatizací přibývat, by se využívaly výhradně dvěma způsoby:
Zaprvé, dále rozvíjet a zlepšovat infrastrukturu umělé inteligence v zemi a zadruhé – a tady to přichází – vyplácet technologickou dividendu všem občanům země. Ano! Všichni občané by se stali podílníky na infrastruktuře umělé inteligence v zemi. A každý by následně obdržel dividendu. Místo abychom nic nevlastnili a byli šťastní, všichni bychom něco vlastnili a byli ještě šťastnější.
Stárnutí by již nebylo problémem, protože místo lidí by pracovali roboti a umělá inteligence. A tak by na věku už nezáleželo. To, že dotyčný člověk existuje, ať už je mu 100 let, nebo 5 let, vytváří poptávku. Výrobu k uspokojení této poptávky zajišťuje jeho alter ego, umělá inteligence v kombinaci s robotikou. Tím by se vyřešil i sociální problém související se stárnutím nebo obrácenou věkovou pyramidou.
Mnoho zemí bude mít v příštích desetiletích pravděpodobně obrácenou věkovou pyramidu, protože jejich populace se bude z důvodů prosperity zmenšovat (například Čína z 1,5 miliardy na 800 milionů do konce století).
Tím tento hrubý nástin končí. Ale doufám, že se k vám poselství dostalo!
Nemusíme se bát umělé inteligence. Jestli se něčeho musíme bát, tak toho, že tento vývoj zaspíme, ocitneme se před téměř neřešitelnými sociálními problémy a staneme se závislými na cizích technologiích, které budou naprosto klíčové pro rozvoj našeho průmyslu, ekonomiky, sociálních systémů a vlastně celé země. V této oblasti musíme dosáhnout soběstačnosti, a tedy úplné nezávislosti. A to co nejrychleji.