by Lev Golinkin pro The Nation; https://www.thenation.com/article/politics/neo-nazis-far-right-ukraine/ (v textu lze nalézt odkazy na všechna data uváděná autorem)
/Článek byl napsán v roce 2019, avšak neztratil nic ze své aktuálnosti, spíše naopak (I. M.)/
Před pěti lety svrhlo povstání na ukrajinském Majdanu prezidenta Viktora Janukovyče, což Západ vítal a podporoval. Politici a analytici ve Spojených státech a Evropě povstání nejen oslavovali jako triumf demokracie, ale popírali zprávy o ultranacionalismu Majdanu a ty, kteří varovali před temnou stránkou povstání, označovali za loutky Moskvy a užitečné idioty. Svoboda na Ukrajině byla na pochodu.
V současné době se množí zprávy o krajně pravicovém násilí, ultranacionalismu a omezování základních svobod, které zpochybňují počáteční euforii Západu. Dochází k neonacistickým pogromům na Romy, bezuzdným útokům na feministky a skupiny LGBT, zákazům knih a státem podporovanému oslavování nacistických kolaborantů.
Tyto příběhy o temném ukrajinském nacionalismu nepřicházejí z Moskvy; podávají je západní média, včetně Rádia Svobodná Evropa (RFE) financovaného Spojenými státy; židovské organizace, jako je Světový židovský kongres a Centrum Simona Wiesenthala; a pozorovatelské organizace jako Amnesty International, Human Rights Watch a Freedom House, které vydaly společnou zprávu varující, že Kyjev ztrácí monopol na používání síly v zemi, protože krajně pravicové gangy operují beztrestně. Pět let po Majdanu se maják demokracie podobá spíše pochodu s pochodněmi (známým z nacistického Německa).
Neonacistický batalión v srdci Evropy
"Dobrovolnická ukrajinská jednotka zahrnuje nacisty." -USA Today, 10. března 2015.
Standardní obranou kyjevského establishmentu ve Washingtonu je poukazovat na to, že ukrajinská krajní pravice má v parlamentu menší procento křesel než její protějšky v místech, jako je Francie. To je falešný argument: To, co ukrajinské krajní pravici chybí v počtu voličů, vynahrazuje tím, o čem si Marine Le Penová může nechat jen zdát – vojenskými jednotkami a volným pohybem v ulicích.
Postmajdanská Ukrajina je jedinou zemí na světě, která má ve svých ozbrojených silách neonacistickou formaci. Prapor Azov původně vznikl z neonacistického gangu Patriot Ukrajiny. Andrij Bileckij, vůdce gangu, který se stal velitelem Azova, kdysi napsal, že posláním Ukrajiny je "vést Bílé rasy světa v posledním křížovém tažení... proti Untermenschen vedeným Semity". Biletsky je nyní poslancem ukrajinského parlamentu.
Na podzim 2014 byl Azov, který organizace Human Rights Watch a OSN obviňují z porušování lidských práv včetně mučení, začleněn do ukrajinské Národní gardy.
Ačkoli skupina oficiálně popírá jakékoli vazby na neonacisty, charakter Azova potvrdilo několik západních médií: The New York Times označil prapor za "otevřeně neonacistický", USA Today, The Daily Beast, The Telegraph a Haaretz zdokumentovaly náklonnost členů skupiny k hákovým křížům, salvám a dalším nacistickým symbolům a jednotliví bojovníci také přiznali, že jsou neonacisté.
V lednu 2018 Azov rozvinul svou pouliční hlídkovou jednotku National Druzhina, jejíž členové přísahali osobní věrnost Bileckému a zavázali se "obnovit ukrajinský pořádek" v ulicích. Družina se rychle vyznamenala pogromy na Romy a organizace LGBT a vtrhnutím do městské rady. Začátkem tohoto roku Kyjev oznámil, že tato neonacistická jednotka bude monitorovat hlasování v prezidentských volbách, které se uskuteční příští měsíc.
V roce 2017 vedl kongresman Ro Khanna úsilí o zákaz přijímání amerických zbraní a výcviku Azovem. Škody však již byly napáchány: Výzkumná skupina Bellingcat prokázala, že Azov již získal přístup k americkým granátometům, zatímco vyšetřování Daily Beast ukázalo, že američtí školitelé nejsou schopni zabránit tomu, aby se pomoc dostala k bílým supremacistům. A samotný Azov hrdě zveřejnil video, na němž jednotka vítá zástupce NATO.
Azov není jedinou krajně pravicovou formací, které se dostalo západního potvrzení. V prosinci 2014 obvinila Amnesty International prapor Dnipro-1 z možných válečných zločinů, včetně "používání vyhladovění civilistů jako metody vedení války". O půl roku později prapor navštívil senátor John McCain a pochválil ho).
Obzvláště znepokojivá je kampaň Azova, jejímž cílem je přeměnit Ukrajinu v centrum nadnárodní bělošské nadvlády. Jednotka rekrutovala neonacisty z Německa, Velké Británie, Brazílie, Švédska a Ameriky; loni v říjnu FBI zatkla čtyři kalifornské bělošské supremacisty, kteří údajně absolvovali výcvik v Azovu. Jedná se o klasický příklad zpětného úderu: Americká podpora radikálů v zahraničí se odráží a zasahuje Ameriku.
Vazby krajní pravice na vládu
"Ukrajinská policie se hlásí k obdivu k nacistickým kolaborantům" - RFE, 13. února 2019
Předseda parlamentu Andrij Parubij spoluzakládal a vedl dvě neonacistické organizace: Sociálně-národní stranu Ukrajiny (později přejmenovanou na Svobodu) a Patriot Ukrajiny, jejíž členové nakonec tvořili jádro Azova.
Ačkoli Parubij počátkem roku 2000 krajní pravici opustil, svou minulost nezavrhl. Na otázku v rozhovoru z roku 2016 Parubij odpověděl, že jeho "hodnoty" se nezměnily. Parubij, v jehož autobiografii je vidět, jak pochoduje s neonacistickým symbolem vlčího anděla, který používají Árijské národy, se pravidelně setkává s washingtonskými think-tanky a politiky; jeho neonacistickou minulost ignorují nebo přímo popírají.
Ještě znepokojivější je pronikání krajní pravice do orgánů činných v trestním řízení. Krátce po Majdanu USA vybavily a vycvičily nově založenou Národní policii, což mělo být charakteristickým programem na podporu ukrajinské demokracie.
Náměstkem ministra vnitra, který řídí Národní policii, je Vadim Trojan, veterán z Azova a Patriot Ukrajiny. V roce 2014, kdy se o Trojanovi uvažovalo jako o šéfovi kyjevské policie, byli ukrajinští židovští představitelé zděšeni jeho neonacistickou minulostí. Dnes je náměstkem oddělení, které řídí v USA vyškolené pořádkové síly v celé zemi.
Začátkem tohoto měsíce RFE informovala o tom, že vedení Národní policie obdivuje na sociálních sítích Stepana Banderu – nacistického kolaboranta a fašistu, jehož jednotky se podílely na holocaustu.
Skutečnost, že ukrajinská policie je prošpikována stoupenci krajní pravice, vysvětluje, proč neonacisté beztrestně operují v ulicích.
Státem podporovaná glorifikace nacistických kolaborantů
"Ukrajinští extremisté oslavují ukrajinské nacistické divize SS... uprostřed velkého ukrajinského města" - ředitelka evropských záležitostí Ligy proti hanobení, 28. dubna 2018
Nejde jen o armádu a pouliční gangy: Ukrajinská krajní pravice se úspěšně zmocnila postmajdanské vlády, aby zemi vnutila netolerantní a ultranacionalistickou kulturu.
V roce 2015 přijal ukrajinský parlament zákon, podle něhož se dvě polovojenské jednotky z druhé světové války – Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) – staly hrdiny Ukrajiny a popírání jejich hrdinství bylo označeno za trestný čin. OUN kolaborovala s nacisty a podílela se na holocaustu, zatímco UPA z vlastní vůle vyvraždila tisíce Židů a 70-100 tisíc Poláků.
Vládou financovaný Ukrajinský institut národní paměti institucionalizuje rehabilitaci nacistických kolaborantů. Loni v létě byla v ukrajinském parlamentu umístěna výstava připomínající vyhlášení spolupráce OUN s Třetí říší v roce 1941 (představte si, že by francouzská vláda instalovala výstavu oslavující stát Vichy!).
Pochody s pochodněmi na počest vůdců OUN/UPA, jako byl Roman Šuchevyč (velitel pomocného praporu Třetí říše), jsou na nové Ukrajině pravidelným jevem. Rekuperace se vztahuje dokonce i na SS Galičina, ukrajinskou divizi Waffen-SS; ředitel Ústavu národní paměti prohlásil, že bojovníci SS jsou "oběti války". Přijetí Banderovců vládou je nejen politováníhodné, ale také krajně rozdělující, uvážíme-li, že OUN/UPA jsou na východě Ukrajiny odsuzovány.
Je předvídatelné, že oslavu nacistických kolaborantů doprovází nárůst otevřeného antisemitismu.
"Židé ven!" skandovaly tisíce lidí během pochodu na počest vůdce OUN Bandery v lednu 2017. (Druhý den policie popřela, že by slyšela něco antisemitského.) V létě téhož roku třídenní festival oslavující nacistického kolaboranta Šuchevyče vyvrcholil zapálením synagogy. V listopadu 2017 RFE informovala o nacistických salvách při pochodu 20 000 lidí na počest UPA. A loni v dubnu pochodovaly ve Lvově stovky lidí s koordinovanými nacistickými salvami na počest SS Galichina; pochod podporovala lvovská regionální vláda.
Revizionismus holocaustu má mnoho podob, od vládou financovaných seminářů, brožur a stolních her přes rozšiřování pamětních desek, soch a ulic přejmenovaných po řeznících Židů až po krajně pravicové dětské tábory, kde je mládeži vštěpována ultranacionalistická ideologie.
Během několika let bude celá generace indoktrinována, aby uctívala pachatele holocaustu jako národní hrdiny.
Zákazy knih
"Žádnému státu by nemělo být dovoleno zasahovat do psaní historie." Britský historik Antony Beevor poté, co byla na Ukrajině zakázána jeho oceňovaná kniha, The Telegraph, 23. ledna 2018
Ukrajinský Státní výbor pro televizní a rozhlasové vysílání prosazuje glorifikaci nových ukrajinských hrdinů zákazem "protiukrajinské" literatury, která je v rozporu s vládním narativem. Tato ideologická cenzura se týká i uznávaných knih západních autorů.
V lednu 2018 se Ukrajina dostala na titulní stránky mezinárodních médií, když zakázala knihu Stalingrad od oceňovaného britského historika Antonyho Beevora kvůli jedinému odstavci o ukrajinské jednotce, která za druhé světové války zmasakrovala 90 židovských dětí. V prosinci Kyjev zakázal knihu Zloději knih švédského autora Anderse Rydella (která paradoxně pojednává o potlačování literatury nacisty), protože se zmiňuje o tom, že jednotky věrné Symonu Petljurovi (nacionalistickému vůdci z počátku 20. století) vraždily Židy.
Tento měsíc ukrajinské velvyslanectví ve Washingtonu exportovalo tuto nesnášenlivost do Ameriky, když bezostyšně požadovalo, aby Spojené státy zakázaly promítání ruského filmu v amerických kinech. Miliardy, které Washington investoval do podpory demokracie na Ukrajině, zjevně Kyjev nenaučily základním pojmům svobody slova.
Antisemitismus
"Říkám vám to ještě jednou – jděte k čertu, kikáni. Ukrajinský lid už vás má plné zuby." - generál v záloze bezpečnostních služeb Vasilij Vovk, 11. května 2017.
Není překvapením, že vládou vedená glorifikace pachatelů holocaustu byla zelenou pro další formy antisemitismu. V posledních třech letech došlo k explozi hákových křížů a run SS v ulicích měst, k výhrůžkám smrtí a k vandalskému ničení památníků holocaustu, židovských center, hřbitovů, hrobek a pietních míst, což vedlo Izrael k neobvyklému kroku, kdy veřejně vyzval Kyjev, aby se touto epidemií zabýval.
Veřejní činitelé vyhrožují antisemitskými útoky bez jakýchkoli následků. Patří mezi ně: generál bezpečnostních služeb slibující likvidaci židů (nadávka odpovídající "kikům"), poslanec parlamentu, který v televizi spustil antisemitskou tirádu, krajně pravicový politik, který lituje, že Hitler nevyřídil Židy, a ultranacionalistický vůdce, který slibuje vyčistit Oděsu od židů.
Několik prvních let po Majdanu se židovské organizace od kritiky Ukrajiny většinou zdržovaly, snad v naději, že Kyjev bude problém řešit sám. V roce 2018 však stále častější antisemitské incidenty přiměly židovské skupiny k tomu, aby mlčení přerušily.
V loňské výroční zprávě izraelské vlády o antisemitismu se silně objevila Ukrajina, kde bylo zaznamenáno více incidentů než ve všech postsovětských státech dohromady. Světový židovský kongres, americké Muzeum památníku holocaustu a 57 členů amerického Kongresu hlasitě odsoudili kyjevskou glorifikaci nacismu a s ní spojený antisemitismus.
Ozývají se také ukrajinští židovští představitelé. Ředitel jedné z největších ukrajinských židovských organizací v roce 2017 zveřejnil v deníku New York Times článek, v němž vyzval Západ, aby se kyjevským neonacismem zabýval. V loňském roce odsoudilo nárůst antisemitismu 41 ukrajinských židovských představitelů. To je obzvláště výmluvné vzhledem k tomu, že mnoho ukrajinských židovských představitelů podporovalo povstání na Majdanu.
Žádná z těchto obav nebyla nijak smysluplně řešena.
Romské pogromy
"Chtěli nás zabít": maskovaní neofašisté nahánějí strach ukrajinským Romům." -The Guardian, 27. srpna 2018
Ukrajinská krajní pravice odolala provádění přímých útoků na Židy, jiné zranitelné skupiny takové štěstí neměly.
Loni na jaře se Ukrajinou přehnala smrtící vlna protiromských pogromů, během dvou měsíců došlo k nejméně šesti útokům. Záběry z pogromů připomínají 30. léta 20. století: Ozbrojení hrdlořezové útočí na ženy a děti a ničí jejich tábory. Nejméně jeden muž byl zabit, další, včetně dítěte, byli pobodáni.
Dva gangy, které za útoky stály – C14 a Národní Družina – se cítily natolik pohodlně, že hrdě zveřejňovaly videa z pogromů na sociálních sítích. To není překvapivé, uvážíme-li, že Národní Družina je součástí Azova, zatímco neonacistická C14 dostává vládní finance na "vzdělávací" programy. Loni v říjnu byl vůdce C14 Serhij Bondar přijat v America House Kyjev, centru provozovaném vládou USA.
Výzvy mezinárodních organizací a amerického velvyslanectví padly na úrodnou půdu: Měsíc poté, co OSN požadovala, aby Kyjev ukončil "systematické pronásledování" Romů, oznámila lidskoprávní skupina, že C14 údajně zastrašuje Romy ve společné hlídce s kyjevskou policií.
Skupiny LGBT a skupiny hájící práva žen
""Je to ještě horší než předtím": Jak "revoluce důstojnosti" zklamala LGBT Ukrajince." - RFE, 21. listopadu 2018
V roce 2016 začala kyjevská vláda po nátlaku amerického Kongresu zajišťovat bezpečnost každoročního průvodu Kyjev Pride. Stále více to však vypadá jako Potěmkinova záležitost: dvě hodiny ochrany, přičemž po zbytek roku dochází k rozsáhlým útokům na LGBT osoby a shromáždění. Nacionalistické skupiny se beztrestně zaměřují na shromáždění LGBT osob a zacházejí tak daleko, že zavřou akci pořádanou Amnesty International a napadnou západního novináře na shromáždění za práva transsexuálů. Terčem útoků se staly také pochody za práva žen, včetně bezostyšných útoků v březnu.
Útoky na tisk
"Výbor na ochranu novinářů odsuzuje razii ukrajinských pořádkových sil v kyjevských kancelářích mediálního holdingu Vesti... více než tucet maskovaných policistů páčidly vytrhlo dveře, zabavilo majetek a v kancelářích použilo slzný plyn." - Výbor na ochranu novinářů, 9. února 2018.
V květnu 2016 zveřejnil Myrotvorec, ultranacionalistický web s vazbami na vládu, osobní údaje tisíců novinářů, kteří získali akreditaci od Ruskem podporovaných povstalců na východě Ukrajiny. Myrotvorec tyto novináře označil za "teroristické kolaboranty".
Webová stránka napojená na vládu, která vyhlašuje otevřenou sezónu na novináře, by byla nebezpečná kdekoli, ale na Ukrajině, která má znepokojivou historii vražd novinářů, je obzvláště nebezpečná. Patří mezi ně Oles Buzina, zastřelený v roce 2015, a Pavel Šeremet, zavražděný bombou v autě o rok později.
Myrotvorce odsoudili západní novináři, Výbor na ochranu novinářů a velvyslanci zemí G7. V reakci na to kyjevští představitelé, včetně ministra vnitra Arsena Avakova, stránku pochválili: Avakov novinářům řekl: "Je to vaše volba spolupracovat s okupačními silami," a zároveň na Facebooku zveřejnil příspěvek "Podporuji Myrotvorec". Myrotvorec je v provozu dodnes.
Loňský podzim přinesl další útok na média, tentokrát s využitím soudů. Generální prokuratura získala příkaz k zabavení záznamů protikorupční reportérky RFE Natalie Sedlecké. Mluvčí RFE varovala, že Kyjev svým postupem vytvořil "mrazivou atmosféru pro novináře", zatímco poslanec parlamentu Mustafa Nayyem to označil za "příklad plíživé diktatury".
Jazykové zákony
"[Premiér Arsenij Jaceňuk] se také osobně obrátil na rusky mluvící Ukrajince a přislíbil, že podpoří... zvláštní status ruského jazyka." - ministr zahraničí USA John Kerry, 24. dubna 2014.
Ukrajina je mimořádně mnohojazyčná: kromě milionů rusky mluvících obyvatel východní Ukrajiny jsou zde oblasti, kde převládá maďarština, rumunština a další jazyky. Tyto jazyky byly chráněny zákonem o regionálních jazycích z roku 2012.
Postmajdanovská vláda znepokojila rusky mluvící Ukrajince tím, že se pokusila tento zákon zrušit. Americké ministerstvo zahraničí a ministr zahraničí John Kerry se v roce 2014 snažili uklidnit obavy příslibem, že Kyjev bude chránit status ruštiny. Tyto sliby vyšly naprázdno.
Zákon z roku 2017 nařídil, aby se střední vzdělávání vedlo výhradně v ukrajinštině, což rozzuřilo Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Řecko. Několik regionů přijalo zákony zakazující používání ruštiny ve veřejném životě. Kvóty vynucují používání ukrajinštiny v televizi a rozhlase. (To by bylo podobné, jako kdyby Washington nutil španělsky mluvící média vysílat v angličtině).
A v únoru 2018 ukrajinský nejvyšší soud zrušil zákon o regionálním jazyce z roku 2012 – ten, který Kerry slíbil východním Ukrajincům, že zůstane v platnosti.
V současné době se Kyjev chystá přijmout drakonický zákon, který by nařizoval používání ukrajinštiny ve většině aspektů veřejného života. Je to další příklad toho, jak si Kyjev odcizuje miliony vlastních občanů, zatímco tvrdí, že přijímá západní hodnoty (tento zákon byl přijat v dubnu 2019; I. M.)
Cena za úmyslnou slepotu
Tyto příklady jsou jen nepatrným zlomkem ukrajinského skluzu směrem k nesnášenlivosti, ale měly by stačit k tomu, abychom poukázali na zřejmou skutečnost: rozhodnutí Washingtonu ignorovat či dokonce napomáhat šíření ozbrojených neonacistických skupin ve velmi nestabilní zemi vedlo pouze k tomu, že tyto skupiny získaly větší moc.
Tento snadno předvídatelný výsledek je ve výrazném kontrastu s nadšením Washingtonu z "revoluce důstojnosti". "Nacionalismus je přesně to, co Ukrajina potřebuje," hlásal článek v New Republic historičky Anne Applebaumové, jejíž oslava nacionalismu vyšla právě v době, kdy Ukrajina dala zelenou vzniku bělošských suprematistických polovojenských jednotek. Pouhé čtyři měsíce po eseji Applebaumové přinesl Newsweek článek s názvem "Ukrajinští nacionalističtí dobrovolníci páchají válečné zločiny ve stylu ISIS".
V jedné eseji za druhou šéfové zahraniční politiky Washingtonu popírali nebo oslavovali vliv ukrajinské krajní pravice. (Zajímavé je, že stejní analytici hlasitě odsuzují rostoucí nacionalismus v Maďarsku, Polsku a Itálii jako velmi nebezpečný.) Možná si think-tanky namlouvaly, že kyjevská krajně pravicová fáze se uklidní sama. Pravděpodobnější je, že prostě přijali strategii Washingtonu "nepřítel mého nepřítele je můj přítel". Ať tak či onak, důsledky sahají daleko za hranice Ukrajiny.
Americká podpora povstání na Majdanu spolu s miliardami, které DC utápí v postmajdanovém Kyjevě, jasně ukazují: počínaje únorem 2014 se Ukrajina stala nejnovějším projektem Washingtonu na šíření demokracie. To, co na Ukrajině dovolíme, vysílá zelenou ostatním.
Tolerováním neonacistických gangů a praporů, státem řízeného překrucování holokaustu a útoků na Romy a LGBT Spojené státy vzkazují zbytku Evropy: "Tohle nám nevadí." A to je vše. Důsledky – zejména v době globálního oživení krajní pravice – jsou hluboce znepokojivé.