Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyy přes námitky Ruska a jeho spojenců před měsícem vystoupil na Valném shromáždění Organizace spojených národů (OSN) a položil další otázku, která vyvolává mezinárodní pobouření: "Proč má Rusko v Radě bezpečnosti OSN stálé místo s právem veta?"
Tato otázka dnes rezonuje v podstatě světem napříč, přičemž mnozí jestřáby tzv. "Západu" se meritum této otázky snaží fakticky realizovat. Řekněme, že tato nová forma provokace zaznívá čím dále častěji.
V minulosti již dvakrát OSN improvizovaně přistoupila k úpravě nebo omezení účasti některého členského státu, když organizace usoudila, že je to nezbytné. Podobná improvizace, přizpůsobená okolnostem, podle Zelenskyyho může fungovat znovu.
Hlasování Valného shromáždění v roce 1971 přenechalo místo v OSN čínské vládě v Pekingu, čímž byl Tchaj-wan fakticky vyloučen z OSN. O tři roky později Valné shromáždění prohlásilo, že vláda Jihoafrické republiky již nemá právo vystupovat ve Shromáždění a hlasovat v něm. Ani v jednom případě se Shromáždění neřídilo žádným scénářem stanoveným Chartou OSN. Místo toho se spoléhalo na kreativní využití mandátových procedur OSN - zdánlivě tajemných postupů, které určují, kdo zastupuje daný členský stát.
Podle čl. 23 odst. 1 Charty OSN je pět členů Rady bezpečnosti s právem veta: "Čínská lidově demokratická republika, Francie, Svaz sovětských socialistických republik, Spojené království a Spojené státy americké". Místo SSSR je od prosince 1991 obsazeno zástupci Ruské federace. Znění čl. 23 odst. 1 se od té doby nezměnilo.
Mezinárodní právníci často popisují tento stav jako vzniklý automaticky. K tomu však nedošlo. Zástupce Ruska obsazující místo SSSR byl výsledkem dohody. Tato dohoda, tichá i výslovná, byla součástí celkového přechodu k novému politickému uspořádání v Rusku.
Co by ospravedlnilo hlasování o vyloučení Ruska z Rady bezpečnosti OSN? Jak by takové hlasování probíhalo? A bylo by pověření zástupce Ukrajiny, tak jak zaznívá ze Západu, správným řešením pro obsazení místa, které by Rusko bylo bývalo uvolnilo?
Místopředseda ruské Rady bezpečnosti Dmitrij Medveděv dnes 22. 10. 2022 varoval před revizí statusu stálých členských států OSN včetně jejich práva veta
Místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace, bývalý ruský prezident a premiér Dmitrij Medveděv je jedním z nejvýraznějších ruských politiků a také si drží postavení ruské jedničky v aktivitě na sociálních sítích.
Dmitri Medvedev, Foto: Sergei Bobylev / TASS / Profimedia Images
"Status členských států Rady bezpečnosti OSN musí zůstat nezměněn" - prohlásil Medveděv.
"V opačném případě by OSN čelila systémové krizi a případné víře zesnulé Společnosti národů," dodal místopředseda ruské Rady bezpečnosti
"Status [stálých] členských států Rady bezpečnosti OSN, kterými jsou zakladatelé OSN, by nikdy neměl být podroben revizi a to samé se týká i jejich práva veta," uvedl Medveděv a dodal, že členství v Radě bezpečnosti OSN by mohlo být rozšířeno.
Tato poznámka se vztahuje k dlouhodobé politice a úsilí prezidenta Vladimíra Putina, který bojuje proti unipolárnímu světovému řádu vedenému Spojenými státy a naopak již řadu let prosazuje myšlenku multipolárního uspořádání světa, ve kterém by byla posílena suverenita ostatních států, zahrnutí více států do rozhodovacích procesů (např. v otázkách mezinárodního práva) a hegemoniální moc by tím byla rozprostřena mezi ostatní - tím by byla nastolena rovnováha sil, mezinárodní spravedlnost, pluralita názorů (které mají váhu a nejsou jen výrokem, který jakmile zazní, je okamžitě zapomenut), zdravá konkurenceschopnost a ochrana zachování národních kultur, historie a tradic jednotlivých států.
"V opačném případě by OSN čelila systémové krizi a případné víře zesnulé Společnosti národů," dodal.
V září tohoto roku ruský velvyslanec při OSN Vasily Nebenzya zaslal generálnímu tajemníkovi OSN Guterresovi dopis, ve kterém ho vyzývá, aby vznesl otázku ohledně nevydání víz pro ruskou delegaci na Valném shromáždění OSN:
„Žádný z 56 členů ruské delegace na Valném shromáždění OSN neobdržel k 1. září v USA vízum!“ a dodává:
„Jak již bylo napsáno, USA porušují všeobecně uznávanou dohodu a v posledních měsících důsledně odmítají vydávat víza ruským zástupcům cestujícím do OSN.“
Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce
Ruská federace je ve válce a "tzv. západ vesměs deklaroval" že má snahu o rychlé a diplomatické vyřešení situace na Ukrajině. Pokud je členskému státu a stálému členovi rady OSN -Ruské federaci - znemožněna účast na zasedání mezinárodního orgánu, který vznikl a byl zachován především z důvodu zachování míru, diplomatickému řešení sporů a zajištění, aby již nikdy nevznikla světová válka, celá organizace OSN tak slábne, ztrácí vážnost a postrádá smysl.
Skutečně jsme se z příčin předchozích velkých válek nepoučili?
Z historie známe, že pokud se aktér ozbrojeného konfliktu „vykopne“ od jednacího stolu, způsobí to jen více problému a je prolito více krve.
Skutečně je v zájmu členských států OSN - kterých je od roku 2011 po přijetí Jižního Súdánu celkem 193, aby současný aktér ozbrojeného konfliktu, zakládající člen OSN, rozlohou největší stát na světě a zároveň stát patřící mezi nejlidnatější země světa - aby byl takovýmto způsobem ponížen a diskvalifikován z diplomatických procesů?
Otázka pro členské státy OSN by měla být : "Proč USA, které mají na svém území hlavní sídlo OSN, bránily stálému členu RB OSN a účastníkovi ozbrojeného konfliktu, účastnit se jednání v organizaci, kde mají být mírová jednání především projednávány a diskutovány?"
Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni.
Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem.
Ke všemu, stálými členy Rady bezpečnosti s právem veta proti navrženým rezolucím jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Spojené království.
Ztroskotá OSN podobně, jako Společnost národů?
28. června 1919 byla podepsána Versailleská mírová smlouva, čímž došlo k faktickému vytvoření Společnosti národů.
Úkolem byla poválečná demilitarizace, udržení světového míru, prevence před dalšími válečnými konflikty pomocí zásad kolektivní bezpečnosti a diplomatického vyjednávání. Těmito úkoly položila Společnost národů základ široké mezinárodní spolupráci.
V roce 1920 vešel v účinnost základní dokument organizace, Pakt Společnosti národů, kterým se členské země zavazovaly k dodržování pravidel mezinárodní spolupráce a bezpečnosti, respektování mezinárodního práva a dalších závazků učiněných v rámci Společnosti národů.
Pakt Společnosti národů nebyl ratifikován Kongresem USA. Spojené státy se tak přes velký vliv jejich prezidenta na vznik společnosti nikdy členy nestaly.
Celkový počet členských zemí se od 20. let značně měnil. Roku 1926 se členem stalo Německo (vystoupilo roku 1933), Sovětský svaz byl přijat roku 1934 (jako jediná členská země byl vyloučen roku 1939). Ze Společnosti národů v roce 1933 vystoupilo Japonsko a roku 1937 Itálie.
Přes značný vliv Francie a Británie ve Společnosti národů nebyla organizace schopna důrazně prosadit své cíle. Naprosto neefektivní byla její činnost proti agresivním krokům fašistické vlády v Itálii (okupace Habeše, dnešní Etiopie): Habeš se domáhal pomoci u SN, avšak byl ponechán na pospas Mussolinimu., dále proti nacistické v Německu (účast ve španělské občanské válce, anšlus Rakouska, uzavření Mnichovské dohody), i proti militaristické v Japonsku (okupace Mandžuska, válka v Číně).
Menší členské státy postrádaly významnější vliv na chod a rozhodování organizace, což způsobovalo napětí mezi nimi na jedné straně a Británií a Francií na straně druhé (Podobně je tomu dnes mezi USA a zbytkem světa, přičemž na tento nešvar dlouhodobě Vladimir Putin poukazuje, a zejména proto je pro Spojené státy takovým trnem v oku - trnem, který se dlouhodobě Spojené státy snaží zničit a kolonizovat).
Společnost národů tak v souvislosti s počátkem druhé světové války v letech 1939 a 1940 ztratila faktický význam.
Formálně byla Společnost národů rozpuštěna v dubnu 1946. Vítězné státy druhé světové války se rozhodly některé struktury Společnosti národů transformovat do nově vzniklé Organizace spojených národů (OSN), která na činnost Společnosti národů přímo navázala.
Ve společnosti národů tedy byla snaha o předcházení konfliktům a o mírové řešení sporů mezi členy. Cílem rovněž bylo řešit spory mezi členy pokojnou cestou. Jak Společnost národů nakonec dopadla, víme. Nezabránila vzniku Druhé světové války – pro její laxnost, monopolizaci vlivu na chod a rozhodování organizace a bourání diplomatických mostů se státy, které považovala za nedemokratické, či nepřátelské.
Historie se opakuje. Paralely nemohou zářit jasněji.
