Před třiceti lety se ve vesnici asi 40 mil od severošvýcarského Curychu konalo setkání podobně smýšlejících učitelů, sociálních pracovníků a lékařů. Jejich cílem bylo vytvořit diskusní skupinu věnovanou myšlence odvážného usilování o etický život - švýcarsky Mut zur Ethik.
Během tří dnů - 1.-3. září - se tato skupina, v té době již veteráni tří desetiletí věnující se své věci, sešla na svém 30. setkání v konferenčním centru v malebném švýcarském městečku Sirnach. Na konferenci vystoupili řečníci z celého světa - především z Peru, Konga a Afghánistánu - a také z Evropy a Severní Ameriky. Zúčastnil se jí i známý novinář Patrick Lawrence se svou úžasnou ženou Karou. Připojil jsem se k nim jako jediný Američan v davu, který čítal přes 200 lidí a mnoho dalších se účastnilo konference prostřednictvím videokonference.
Diskutovalo se o mnoha tématech, od americké výjimečnosti po těžbu lithia a téměř o všem mezi tím. Pro mě však bylo nejzajímavější téma švýcarské neutrality. Možná to bylo tím, že jsem měl možnost strávit čas se dvěma švýcarskými důstojníky, z nichž jeden sloužil jako pozorovatel v demilitarizované zóně oddělující Severní a Jižní Koreu a druhý absolvoval cestu s OBSE na Ukrajinu a na vlastní uši slyšel, jakou hodnotu má neutrální přítomnost v konfliktních zónách, kde dominují násilně soupeřící cíle a ideologie. Možná to byl půvab jedinečné švýcarské tradice přímé demokracie, kterou se zastánci švýcarské neutrality zabývali, aby tuto praxi zakotvili ve švýcarské ústavě. Nebo to možná bylo rozhořčení, které jsem pocítil, když jsem se dozvěděl o roli, kterou moje vlastní země (USA) hraje v podkopávání instituce, jež byla formálně uznána v roce 1815 na Vídeňském kongresu v důsledku napoleonských válek. Hlavním poznatkem, který jsem si z konference Mut zur Ethik odnesl, byla naprostá nezbytnost toho, aby Švýcarsko zůstalo životaschopně neutrální, a jak je to důležité z hlediska americké národní bezpečnosti.
Současná debata o švýcarské neutralitě vypukla po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Evropská unie (EU) spolu se Spojenými státy uzákonila řadu přísných hospodářských sankcí namířených proti Rusku a ruským zájmům. Švýcarsko se k sankcím EU připojilo, což vyvolalo ruskou výtku v podobě toho, že se ocitlo na seznamu zemí, které Rusko považuje za "nepřátelské". Skutečnost tohoto kroku se projevila, když se Rusko odmítlo setkat se Spojenými státy ve švýcarské Ženevě, která je tradičním místem jednání o kontrole zbrojení, s odkazem na to, že Švýcarsko ztratilo svůj neutrální status kvůli rozhodnutí uvalit sankce na Rusko.
Švýcarsko nadále ctí své platné zákony zakazující přímé dodávky zbraní jakémukoli státu zapojenému do války. Navíc reexport zbraní vyrobených ve Švýcarsku třetími zeměmi vyžaduje povolení švýcarské vlády. V současném konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou podalo několik evropských vlád, jejichž armády vlastní zásoby munice švýcarské výroby, takovou žádost, ale doposud nebylo uděleno žádné povolení, což vyvolalo hněv Spojených států.
Na scénu přichází Scott Miller, velvyslanec USA ve Švýcarsku. Miller důrazně vyzval Švýcarsko, aby povolilo reexport munice, a prohlásil, že zákaz "prospívá agresorovi [Rusku], který porušuje všechny zásady mezinárodního práva".
Miller rovněž tvrdí, že Švýcarsko by mělo učinit více, pokud jde o sankce vůči Rusku, včetně zmrazení ruských aktiv. Americký velvyslanec sice uznal, že Švýcaři zmrazili přibližně 8,37 miliardy dolarů v ruských aktivech uložených ve švýcarských bankách, poznamenal však, že existuje dalších 50-100 miliard dolarů v ruských aktivech, které by Švýcarsko mělo zabavit. "Sankce," řekl Miller nedávno švýcarským novinářům, "jsou tak silné, jak silná je politická vůle, která za nimi stojí. Musíme najít co nejvíce aktiv, zmrazit je, a pokud to bude nutné, zkonfiskovat, aby byla k dispozici Ukrajině na obnovu." Miller se rozhořčil nad komentáři Helene Budlingerové, švýcarské ministryně hospodářství, které naznačují pochybnosti uvnitř švýcarské vlády o užitečnosti sankcí.
Mnozí Švýcaři jsou znepokojeni tím, co považují za hrubé zasahování do švýcarské neutrality ze strany USA a jejich evropských spojenců. V loňském roce zahájilo sdružení Pro Schweiz, které je napojeno na konzervativní Švýcarskou lidovou stranu, kampaň vyzývající k referendu, jehož cílem je chránit neutralitu Švýcarska tím, že mu zakáže účast na budoucích sankcích a obranných aliancích. Toho by bylo dosaženo prostřednictvím změn ve švýcarské ústavě, které by Švýcarsku znemožnily vstup do obranné aliance, pokud by se předtím nestalo obětí přímého útoku, a zakázaly by "nevojenská donucovací opatření", jako jsou sankce.
Nejprve však musí Pro Schweiz do jara 2024 shromáždit 100 000 podpisů na podporu referenda, aby mohlo být opatření předloženo k hlasování v celostátním referendu. Nedávné průzkumy veřejného mínění ukazují, že více než 90 % švýcarských voličů je pro zachování švýcarské neutrality. Toto číslo je však ošidné - průzkum také ukazuje, že 75 % švýcarských voličů se domnívá, že sankce jsou slučitelné se švýcarskou neutralitou, a přibližně 55 % se domnívá, že Švýcarsko by mělo mít možnost reexportovat munici na Ukrajinu.
Pokud se organizaci Pro Schweiz podaří shromáždit potřebných 100 000 podpisů (ke dni konání konference Mut zur Ethik bylo shromážděno přibližně 70 000 podpisů), pak se tato záležitost dostane před lid. I když opatření projde prostou většinou, musí být ještě doporučeno ke schválení Spolkové radě a švýcarskému parlamentu. K tomu je zapotřebí dvojnásobná většina, což znamená, že pro návrh musí hlasovat nejméně 24 ze 46 členů Spolkové rady a 101 z 200 členů parlamentu. Švýcarská lidová strana je sice největší stranou ve švýcarském vládním systému, neboť má 53 křesel v parlamentu a šest ve Spolkové radě, ale k zajištění přijetí novely by potřebovala podporu ostatních stran, což není jisté.
I kdyby referendum prošlo a bylo následně přijato, neochrání to Švýcarsko před tlakem, který na něj vyvíjí Scott Miller a další nešvýcarské strany. Jako Američana, který přísahal, že bude dodržovat a bránit americkou ústavu před zahraničními i domácími hrozbami, mě uráží představa, že americký velvyslanec, a potažmo americká vláda, projevují tak otevřenou neúctu k vůli švýcarského lidu, která byla svobodně a otevřeně vyjádřena prostřednictvím demokratického procesu, jenž svou transparentností a přístupností daleko převyšuje americký ekvivalent. Doufám, že moji spoluobčané budou sdílet toto rozhořčení.
Jedním ze způsobů, jak zabránit podobným zásahům v budoucnu, by bylo, kdyby se Američané sami zapojili do přímé demokracie a napsali dopisy svým voleným zástupcům v Kongresu USA, v nichž by požadovali změnu rozpočtu USA na obranu a zahraniční věci, která by "zakazovala vynakládat jakékoli finanční prostředky USA na podporu politiky, která je v rozporu se zásadami neutrality, jak je definovala švýcarská vláda, " a která "podporuje politiky, které podporují Švýcarsko v udržování skutečně neutrálního statusu, neboť takový postoj je považován za nejlepší zájem národní bezpečnosti Spojených států, neboť podporuje zásady mírového soužití mezi národy". "
Tato změna by znamenala mnohem více než jen projev respektu k vůli švýcarského lidu. Jednoho dne konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou skončí. V té době budou Spojené státy a Evropa muset najít způsob, jak zapojit Rusko do otázky formulování nového evropského bezpečnostního rámce a také vdechnout nový život otázce kontroly zbrojení a jaderného odzbrojení. Vzhledem k míře nedůvěry, která v současné době panuje mezi Ruskem a kolektivním Západem (USA a Evropa), je obtížné si představit, že by se takové rozhovory uskutečnily přímo.
Bude nezbytně nutná neutrální strana, která by poskytla zázemí pro rozhovory a jednání, jež budou mít zásadní význam pro zachování světového míru a bezpečnosti. Švýcarsko má ideální předpoklady stát se touto neutrální stranou, ale pouze pokud se mu podaří získat zpět postavení, které mělo před rusko-ukrajinským konfliktem. To se může stát pouze tehdy, pokud Spojené státy přestanou tlačit na Švýcarsko, aby se vzdalo své neutrality ve snaze o krátkozrakou politiku, která jen málo přispěje ke změně výsledku války na Ukrajině. Švýcarská neutralita není dobrá jen pro Švýcarsko. Je také zásadní pro národní bezpečnost USA a měla by být podporována za každou cenu.
William Scott Ritter Jr. (narozen 15. července 1961) je americký spisovatel, vojenský analytik, analytik mezinárodních vztahů, bývalý zpravodajský důstojník námořní pěchoty Spojených států amerických, bývalý zbrojní inspektor Zvláštní komise OSN (UNSCOM).
Ritter sloužil jako mladší vojenský analytik během operace Pouštní bouře, poté v letech 1991-1998 působil jako člen UNSCOM dohlížející na odzbrojení Iráku zbraněmi hromadného ničení (ZHN), ze kterého na protest odstoupil. Později se stal kritikem války v Iráku a zahraniční politiky Spojených států na Blízkém východě. Pro jeho nesouhlasné postoje k zahraniční politice USA a zejména jejich vojenského působení, je častým hostem na YouTubových kanálech.
*
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu.