V posledních týdnech se v jedné z nejnestabilnějších oblastí planety, v západní Asii, která je předmětem expanzivních zájmů USA a chorobné a velmi zainteresované pozornosti Evropské unie a kolektivního Západu, zhmotnil přízrak nového vojenského konfliktu na Blízkém východě, který byl v posledních letech již těžce zasažen Bushovou "preventivní válkou".
Tento konflikt se může kdykoli rozšířit do mikroregionální války, jak bylo široce oznámeno, a to do té míry, že je součástí globálnějšího plánu destabilizace celého regionu, který sleduje osa Washington-Tel Aviv: Agrese proti Iráku, opakované hrozby Sýrii, údajný útok na Harírího a první, jen částečně úspěšný pokus o rozvrácení rovnováhy sil v Libanonu, popření práva Teheránu na získání jaderné energie pro civilní použití, práva zakotveného v samotné Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, plánovaná agrese proti pásmu Gazy a legitimní palestinské vládě a parlamentu, která navazuje na postupný a záměrný projekt delegitimizace Hamásu a již tak slabé Palestinské národní správy a Fatahu.
Každé město v Palestině nadále trpí těžkým bombardováním, od Gazy po Západní břeh Jordánu; mosty a infrastruktura jsou zničeny, čtvrti srovnány se zemí, kolony prchajících civilistů jsou napadány i zakázanými zbraněmi, jako je bílý fosfor, který okupační síly použily již v roce 2008 při operaci Lité olovo proti obyvatelům Gazy. Za pouhých několik dní od zahájení izraelské agrese již došlo k více než 700 000 libanonských a palestinských uprchlíků a několika desítkám tisíc obětí, zejména dětí, které nelze obvinit z členství v Hamásu. Setkáváme se se scénami opepřenými stejnými obscénními lžemi pro potřeby a spotřebu západního veřejného mínění, jaké jsme viděli v Bělehradě, Mogadišu, Kábulu a Bagdádu. "Pokud to bude nutné, použijeme proti Gaze a jejímu obyvatelstvu jadernou zbraň," vyhrožovalo v posledních dnech sionistické vojenské vedení v Tel Avivu s logikou a jazykem připomínajícím nejtemnější a nejkrutější okamžiky druhé světové války a nedávné americké agrese proti Vietnamu a městům Násira a Fallúdža v Iráku.
Historické souvislosti širší izraelské vojensko-zpravodajské agendy
"Operace Lité olovo"
Letecké bombardování a probíhající invazi izraelských pozemních sil do Gazy je třeba analyzovat v historickém kontextu. Operace "Lité olovo" [2008] je pečlivě naplánovanou akcí, která je součástí širšího vojensko-zpravodajského programu, který poprvé formulovala vláda premiéra Ariela Šarona v roce 2001:
Zatímco každý den nadále umírají desítky Palestinců jako mouchy ve snaze bránit svou půdu a majetek, drcení tím, co většina politických sil na kolektivním Západě stále cynicky považuje za jedinou demokracii v regionu. Velmi podivnou demokracií, tou, která existuje v Izraeli, kde platí segregační režim vůči obyvatelstvu arabského a obecněji nežidovského původu; kde se staví zeď apartheidu. "Demokracie", která žije přinejmenším suspendována mezinárodním právem, upírá palestinskému lidu nedotknutelné právo na státnost a přežívá jen díky bezvýhradné podpoře nejkrutějšího impéria, jaké kdy lidstvo poznalo: Spojených států amerických.
Izrael, nikoli Sýrie, Irák nebo Írán, vlastní jaderné zbraně a obecněji zbraně hromadného ničení; Izrael, nikoli Sýrie, Irák nebo Írán, již téměř šedesát let odmítá plnit rezoluce OSN, které se ho přímo týkají. Skutečně zrůdná demokracie, kterou je velká část korporátního/globalistického režimu, stigmatizovaného svou krvavou kolonizátorskou, či přisluhovačskou minulostí, participováním na bombardování Jugoslávie a bezpodmínečnou a absolutní loajalitou k euroatlantickému vojenskému bloku, připravena bránit na barikádách.
Bylo by dobré si uvědomit, že ti, kdo nemají stát, v němž by mohli žít, nejsou Izraelci, ale Palestinci, kteří jsou nuceni zůstat ve věznicích pod širým nebem nebo v četných uprchlických táborech rozesetých po celém regionu. Jako živé svědectví toho, že ve střední Asii neexistují žádné "dva důvody", žádné "ekviproximity" jakéhokoli druhu, ale zlo sionistické entity a mezinárodního sionistického hnutí, které od roku 1948 všemi prostředky brání vzniku státu pro Palestince a smyslu existence umučeného národa, který byl příliš dlouho nucen bojovat za to, co již vlastnil a co mu bylo násilím odebráno.
Proč by měly Hamás, Hizballáh nebo obecněji arabské národy v regionu uznávat právo na život sionistické entity Izraele, když ten ve skutečnosti neuznává stejné právo Palestincům a sousedním zemím, počínaje Libanonem?
Dokud se Izrael nevrátí k hranicím z roku 1948, a nebude tak dodržovat rezoluce OSN, neexistuje žádná konkrétní možnost vybudovat palestinský stát hodný toho jména a s ním i spravedlivý a stabilní mír v regionu.
Nejpokrokovější postoje k nové krizi v západní Asii vyjádřily v tomto regionu Jemen, Írán, Turecko, Brazílie, Ruská federace a Čínská lidová republika, které odsoudily pokračující infanticidu a genocidu Gazatů. Obrátily se na OSN, která je však kvůli vetu USA bezmocná, a vyzvaly ke zprostředkování, k němuž bohužel nikdy nedojde, protože není v zájmu kolektivního Západu zastavit masakr palestinského obyvatelstva ze strany Tel Avivu. Jsme svědky nové dvojí hry ve stylu Afghánistánu.
Ze strany většiny kolektivního Západu skutečně neexistuje vůle k pokročilému zprostředkování v Palestině, jako tomu bylo v Afghánistánu, kde by se - stejně jako dnes v Palestině - rovněž našly podmínky pro řešení. Naopak, v obecném kontextu obnoveného vojenského konfliktu a rozšiřování na jih a východ sužované země mise ISAF pod vedením NATO, nikoliv OSN, která je nevyhnutelně předurčena k tomu, aby se propletla s Trvalou svobodou, bylo jediným zájmem americké vlády odmítnout jakoukoliv podmíněnost směřující k mírovému řešení afghánského konfliktu v rámci mezinárodního práva a OSN.
V Palestině - stejně jako předtím v Afghánistánu - nedošlo k žádnému zprostředkování hodnému toho jména, pouze k některým okrajovým a nepodstatným úpravám. Celý kolektivní Západ zůstává v konfliktu v rámci NATO a pod velením Spojených států, hájí své geopolitické zájmy v tomto regionu a vede svého bojového psa: sionismus.
Díky válce v Gaze USA upevňují svou přímou vojenskou přítomnost v srdci Asie, se základnami v několika bývalých sovětských středoasijských republikách (kdo si vzpomene na nedávné neúspěšné pokusy o destabilizaci Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, Ázerbájdžánu, Náhorního Karabachu?), a to i proti vůli jednotlivých vlád blízkých Číně, Indii, Rusku a Íránu. A je jedno, zda cenou, kterou je za to třeba zaplatit, je válka nebo masakry civilistů, mučení, infanticida dětí v Gaze nebo miliony dolarů vyplácené místním válečným a drogovým baronům na podporu nelegální, nelegitimní, zločinecké a vraždící vlády.
*
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu.