Je ředitel CIA Bill Burns Bidenův Yes-Man, Putinův apologeta nebo mírotvorce?

CIA, ztracená v chaotickém zrcadlovém sále, který si sama vytvořila, obecně selhává ve svém jediném legitimním úkolu, kterým je poskytovat americkým politikům přesné zpravodajské informace o světě mimo washingtonskou ozvěnu, které by sloužily jako podklad pro rozhodování USA.

Pokud se prezident Biden na rozdíl od mnoha svých předchůdců skutečně chtěl řídit přesnými zpravodajskými informacemi, což není vůbec jisté, bylo jeho jmenování bývalého náměstka ministra zahraničí Billa Burnse ředitelem CIA povzbudivé, i když záhadné. Vyřadilo Burnse z velitelského řetězce ministerstva zahraničí, ale postavilo ho do pozice, v níž by jeho desetiletí diplomatických zkušeností a přehled mohly Bidenovi pomoci při rozhodování, zejména v souvislosti s krizí ve vztazích USA s Ruskem. Burns, který hovoří plynně rusky, žil a pracoval na americkém velvyslanectví v Moskvě mnoho let, nejprve jako politický úředník a později jako velvyslanec USA.

Těžko hledat Burnsovy otisky prstů na Bidenově politice vůči Rusku nebo na vedení války NATO na Ukrajině, kde se americká politika bezhlavě řítí přesně do těch nebezpečí, před kterými Burns v telegramu z Moskvy, trvajícím více než deset let, svou vládu varoval. Nemůžeme vědět, co Burns říká prezidentovi za zavřenými dveřmi. Veřejně však nevyzval k mírovým rozhovorům, jak to učinil předseda sboru náčelníků štábů generál Mark Milley, ačkoli by to bylo u ředitele CIA velmi neobvyklé.

Kdyby Bill Burns v současném prostředí rigidní pro-válečné a proti-ruské ortodoxie veřejně vyjádřil některé z obav, které vyjádřil na začátku své kariéry, mohl by být ostrakizován, nebo dokonce vyhozen jako Putinův apologeta. Jeho strašlivé varování před důsledky pozvání Ukrajiny do NATO však bylo v tichosti schováno v zadní kapse, protože odsuzuje Rusko jako jediného původce katastrofální války na Ukrajině, aniž by zmínil zásadní souvislosti, které v uplynulých 30 letech tak barvitě vysvětloval.

Ve svých pamětech The Back Channel (Zadní kanál), vydaných v roce 2019, Burns potvrdil, že v roce 1990 ministr zahraničí James Baker skutečně ujistil Michaila Gorbačova, že nedojde k rozšíření aliance NATO nebo sil "ani o píď na východ" od hranic sjednoceného Německa. Burns napsal, že ačkoli tento slib nebyl nikdy formalizován a byl učiněn před rozpadem Sovětského svazu, Rusové vzali Bakera za slovo a v následujících letech se cítili zrazeni rozšiřováním NATO.

Když byl v roce 1995 politickým úředníkem na americkém velvyslanectví v Moskvě, Burns uvedl, že

"nepřátelství vůči brzkému rozšíření NATO je zde téměř všeobecně pociťováno napříč domácím politickým spektrem".

Když koncem 90. let administrativa prezidenta Billa Clintona přikročila k přijetí Polska, Maďarska a České republiky do NATO, Burns označil toto rozhodnutí v lepším případě za předčasné, v horším za zbytečně provokativní.

"Zatímco se Rusové dusili ve své nelibosti a pocitu znevýhodnění, pomalu se zvedala bouře teorií o 'bodnutí do zad', které zanechaly na vztazích Ruska se Západem stopu, jež přetrvá celá desetiletí," napsal.

Po působení na různých postech na Blízkém východě, včetně velvyslance v Jordánsku, Burns v roce 2005 konečně získal práci, po které léta toužil: Velvyslanec USA v Rusku. Měl plné ruce práce, od ožehavých obchodních otázek až po konflikt v Kosovu a spory o protiraketovou obranu. Otázka rozšiřování NATO však byla zdrojem neustálých třenic.

Došlo k tomu v roce 2008, kdy představitelé Bushovy administrativy na summitu NATO v Bukurešti prosazovali pozvání Ukrajiny a Gruzie do NATO. Burns se tomu snažil zabránit. Dva měsíce před summitem napsal bez obalu e-mail ministryni zahraničí Condoleezze Rice, jehož části cituje ve své knize.

"Vstup Ukrajiny do NATO je pro ruskou elitu (nejen pro Putina) nejjasnější ze všech červených čar. Za více než dva a půl roku rozhovorů s klíčovými ruskými hráči, od knechtů v temných zákoutích Kremlu až po nejostřejší Putinovy liberální kritiky, jsem zatím nenašel nikoho, kdo by Ukrajinu v NATO vnímal jinak než jako přímou výzvu ruským zájmům," napsal Burns. "V této fázi by nabídka MAP [Akčního plánu členství] nebyla vnímána jako technický krok na dlouhé cestě ke členství, ale jako hozená strategická rukavice. Rusko bude reagovat. Rusko-ukrajinské vztahy se dostanou do hlubokého zmrazení..... Vytvoří to živnou půdu pro ruské vměšování na Krymu a východní Ukrajině."

Kromě tohoto osobního e-mailu napsal pečlivý dvanáctibodový oficiální telegram ministryni Rice a ministru obrany Robertu Gatesovi, který vyšel najevo až díky výpisu diplomatických kabelogramů z WikiLeaks v roce 2010.

V předmětu memoranda, datovaném 1. února 2008, bylo velkými písmeny napsáno: NYET MEANS NYET: RUSKÉ OBRYSY ROZŠÍŘENÍ NATO.

Burns v něm bez okolků tlumočil intenzivní nesouhlas ministra zahraničí Sergeje Lavrova a dalších vysokých představitelů a zdůraznil, že Rusko bude další rozšiřování NATO na východ považovat za potenciální vojenskou hrozbu. Uvedl, že rozšíření NATO, zejména o Ukrajinu, je "emocionální a neuralgickou" otázkou, ale také otázkou strategické politiky.

"Rusko nejenže vnímá obklíčení a snahy o oslabení ruského vlivu v regionu, ale obává se také nepředvídatelných a nekontrolovatelných důsledků, které by vážně ovlivnily ruské bezpečnostní zájmy. Podle odborníků se Rusko obává zejména toho, že silné rozpory na Ukrajině ohledně členství v NATO, kdy je velká část etnicky ruské komunity proti členství, by mohly vést k velkému rozkolu, který by zahrnoval násilí nebo v nejhorším případě občanskou válku. V takovém případě by se Rusko muselo rozhodnout, zda zasáhne - a tomuto rozhodnutí nechce čelit."

O šest let později se povstání na Majdanu podporované Spojenými státy stalo konečným spouštěčem občanské války, kterou ruští experti předpovídali.

Burns citoval Lavrova, který řekl, že země sice mohou svobodně rozhodovat o své bezpečnosti a o tom, do jakých politicko-vojenských struktur se zapojí, ale musí mít na paměti dopad na své sousedy a že Rusko a Ukrajina jsou vázány dvoustrannými závazky stanovenými ve Smlouvě o přátelství, spolupráci a partnerství z roku 1997, v níž se obě strany zavázaly "zdržet se účasti na jakýchkoli akcích, které by mohly poškodit bezpečnost druhé strany, nebo jejich podpory".

Burns uvedl, že ukrajinský příklon k západní sféře by poškodil spolupráci v oblasti obranného průmyslu mezi Ruskem a Ukrajinou, včetně řady továren, kde se vyrábějí ruské zbraně, a měl by negativní dopad na tisíce Ukrajinců žijících a pracujících v Rusku a naopak. Burns citoval Alexandra Konovalova, ředitele Institutu pro strategické hodnocení, který předpověděl, že by se z toho stal "vroucí kotel hněvu a odporu mezi místním obyvatelstvem".

Ruští představitelé Burnsovi řekli, že rozšíření NATO by mělo dopady na celý region a na střední a západní Evropu a mohlo by dokonce přimět Rusko, aby přehodnotilo své dohody o kontrole zbrojení se Západem.

Při vzácném osobním setkání, které Burns s Putinem absolvoval těsně před svým odchodem z funkce velvyslance v roce 2008, ho Putin varoval, že "žádný ruský vůdce nemůže nečinně přihlížet krokům směřujícím ke členství Ukrajiny v NATO. To by byl nepřátelský akt vůči Rusku. Udělali bychom vše, co je v našich silách, abychom tomu zabránili."

Navzdory všem těmto varováním Bushova administrativa na summitu v Bukurešti v roce 2008 pokračovala. Vzhledem k námitkám několika klíčových evropských zemí nebylo stanoveno žádné datum členství, ale NATO vydalo provokativní prohlášení: "Dnes jsme se dohodli, že se Ukrajina a Gruzie stanou členy NATO." V tomto prohlášení se uvádí, že "Ukrajina a Gruzie se stanou členy NATO".

Burns nebyl nadšený.

"Bukurešť nám v mnoha ohledech zanechala to nejhorší z obou světů - dopřála Ukrajincům a Gruzíncům naději na členství v NATO, jejíž realizaci s největší pravděpodobností nikdy nedopustíme, a zároveň posílila Putinův pocit, že jsme odhodláni pokračovat v kurzu, který on považuje za existenční hrozbu," napsal.

Ministr obrany USA Lloyd James Austin a bývalý ministr obrany Ukrajiny Oleksij Reznikov

Zatímco Ukrajina stále doufá ve formální vstup do NATO, bývalý ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov tvrdí, že Ukrajina se již de facto stala členem aliance, který přijímá zbraně NATO, absolvuje výcvik NATO a všestrannou vojenskou a zpravodajskou spolupráci. Sdílení zpravodajských informací řídí sám šéf CIA, který se sem a tam vydává na schůzky se svým ukrajinským protějškem.

Mnohem lepším využitím Burnsových odborných znalostí by bylo kyvadlově cestovat tam a zpět do Moskvy a pomoci vyjednat ukončení této brutální a nevyhratelné války. Stal by se tak Putinovým apologetem, nebo kandidátem na Nobelovu cenu míru? Co si o tom myslíte vy?

*
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu.