Autor: Robert Inlakesh a Sharmine Narwani
Dva týdny po útoku Hamásu na Izrael 7. října se začíná rýsovat jasnější obraz toho, co se stalo - kdo zemřel a koho zabil.
Namísto masakru civilistů, jak tvrdí Izrael, neúplné údaje zveřejněné hebrejským listem Haaretz ukazují, že téměř polovina Izraelců zabitých toho dne byli ve skutečnosti bojovníci - vojáci nebo policisté.
Mezitím dva týdny plošného informování západních médií o tom, že Hamás údajně zabil během vojenského útoku 7. října asi 1 400 izraelských civilistů, posloužily k rozdmýchání emocí a vytvoření atmosféry pro bezuzdné ničení pásma Gazy a jeho civilního obyvatelstva ze strany Izraele.
Zprávy o počtu izraelských obětí byly filtrovány a upravovány tak, aby naznačovaly, že toho dne došlo k masovému masakru civilistů, přičemž hlavními terči teroristického útoku byly kojenci, děti a ženy.
Podrobné statistiky o obětech, které nyní zveřejnil izraelský deník Haaretz, ukazují zcela jiný obraz. K 23. říjnu zveřejnil informace o 683 Izraelcích zabitých během ofenzivy vedené Hamásem, včetně jejich jmen a míst, kde 7. října zemřeli.
Bylo potvrzeno, že 331 z těchto obětí - tedy 48,4 % - jsou vojáci a policisté, mezi nimiž je mnoho žen. Dalších 13 je popisováno jako příslušníci záchranné služby a zbývajících 339 je údajně považováno za civilisty.
Ačkoli tento seznam není úplný a představuje pouze zhruba polovinu Izraelci uváděného počtu obětí, téměř polovina zabitých v bojích je jasně identifikována jako izraelští bojovníci.
Dosud také nejsou zaznamenána žádná úmrtí dětí mladších tří let, což zpochybňuje izraelské vyprávění o tom, že cílem palestinských bojovníků odporu byly děti. Z celkového počtu 683 dosud hlášených obětí bylo sedm ve věku 4 až 7 let a devět ve věku 10 až 17 let. Zbývajících 667 obětí jsou zřejmě dospělí.
Počet a podíl palestinských civilistů a dětí mezi oběťmi izraelského bombardování za poslední dva týdny - více než 5 791 mrtvých, z toho 2 360 dětí a 1 292 žen, a více než 18 000 zraněných - je mnohem vyšší než všechny tyto izraelské údaje z událostí 7. října.
Návrat na místo činu
Odvážná vojenská operace pod vedením Hamásu s krycím názvem Al-Aksá Flood se odehrála 7. října za úsvitu přibližně v 6:30 palestinského času. Doprovázela ji kakofonie sirén, která přerušila ticho okupovaného Jeruzaléma a signalizovala začátek události, která se stala mimořádnou událostí v 75leté historii okupačního státu.
Podle mluvčího ozbrojeného křídla Hamásu, brigád Al-Kassám, překročilo hrozivou separační bariéru mezi Gazou a Izraelem přibližně 1 500 palestinských bojovníků.
Tento průlom se však neomezil pouze na síly Hamásu; linii příměří později prolomilo mnoho ozbrojených bojovníků patřících k jiným frakcím, jako je Palestinský islámský džihád (PIJ), a také několik Palestinců, kteří nejsou spojeni s žádnou organizovanou milicí.
Jakmile se ukázalo, že se nejedná o obyčejnou odbojovou operaci, sociální média rychle zaplavily stovky videí, které zachycují mrtvé izraelské vojáky a osadníky, prudké přestřelky mezi různými stranami a Izraelce zajaté v Gaze.
Tato videa byla buď pořízena na telefony Izraelců, nebo je zveřejnili palestinští bojovníci, kteří natáčeli svou vlastní operaci. Teprve o několik hodin později se začala objevovat další hrůzná a vyloženě pochybná tvrzení.
Nepodložená tvrzení o "zvěrstvech Hamásu
Aviva Klompas, bývalá autorka projevů pro izraelskou misi při OSN, byla první významnou Izraelkou, která rozšířila tvrzení, že se objevily zprávy o "znásilňování izraelských dívek a vláčení jejich těl po ulici".
Toto tvrzení zveřejnila na serveru X 7. října ve 21:18 (palestinského času), ačkoli v článku, který Klompas zveřejnila 8. října ve 12:28 (palestinského času) v časopise Newsweek, se o žádném sexuálním násilí nezmiňuje.
Klompas je také spoluzakladatelkou Boundless Israel, "think-action tanku", který se snaží "oživit vzdělávání o Izraeli a podniknout odvážné kolektivní kroky v boji proti nenávisti vůči Židům". Jde o "nepokrytě sionistickou" charitativní skupinu, která se snaží propagovat izraelské narativy na sociálních sítích.
Jediným případem, který byl uváděn jako důkaz znásilnění, byl případ mladé německo-izraelské ženy jménem Shani Louk, která byla natočena tváří dolů na korbě pickupu a byla všeobecně považována za mrtvou.
Nebylo jasné, zda bojovníci natočení s Louk ve vozidle jedoucím do Gazy byli členy Hamásu, protože na sobě neměli uniformy ani znaky jednotek Al-Kassam, které lze identifikovat na jiných videích Hamásu - někteří z nich měli dokonce běžné civilní oblečení a sandály.
Později její matka tvrdila, že má důkazy o tom, že její dcera je stále naživu, ale utrpěla těžké zranění hlavy. To se shoduje s informacemi zveřejněnými Hamásem, podle nichž se Louk se svými zraněními léčí v blíže nespecifikované nemocnici v Gaze.
Situaci dále komplikuje skutečnost, že v den, kdy se objevila tato obvinění ze znásilnění, by Izraelci k těmto informacím neměli přístup. Jejich ozbrojené síly ještě nevstoupily do mnoha, ne-li většiny oblastí osvobozených odbojem a stále s nimi vedly ozbrojené střety na mnoha frontách.
Přesto tato tvrzení o znásilnění začala žít vlastním životem a dokonce i americký prezident Joe Biden během svého projevu o několik dní později prohlásil, že izraelské ženy byly "znásilňovány, napadány a předváděny jako trofeje" bojovníky Hamásu. Je důležité poznamenat, že v článku The Forward z 11. října se uvádí, že izraelská armáda přiznala, že v té době neměla žádné důkazy o takových obviněních.
Když později armáda předložila vlastní obvinění z uřezávání hlav, amputací nohou a znásilňování, agentura Reuters poukázala na to, že "vojenský personál dohlížející na proces identifikace nepředložil žádné forenzní důkazy v podobě fotografií nebo lékařských záznamů". Do dnešního dne nebyly předloženy žádné věrohodné důkazy o těchto zvěrstvech.
Jiná pobuřující tvrzení, jako například příběh o tom, že Hamás "uřízl hlavu 40 dětem", se dostala na titulní stránky a přední stránky nesčetných západních zpravodajských serverů. Dokonce i Biden tvrdil, že viděl "potvrzené fotografie teroristů stínajících hlavy nemluvňat". Tato tvrzení mají původ v nepodloženém tvrzení izraelského osadníka a vojáka v záloze Davida Ben Siona, který již dříve podněcoval násilné nepokoje proti Palestincům a vyzýval k vyhlazení města Huwara na Západním břehu Jordánu. Na podporu těchto tvrzení nebyly nikdy předloženy žádné důkazy a sám Bílý dům později potvrdil, že Joe Biden takové fotografie nikdy neviděl - ergo lhal.
Plán Hamásu
Neexistuje téměř žádný věrohodný důkaz o tom, že by palestinští bojovníci měli v plánu - nebo se záměrně snažili - 7. října zabíjet nebo zraňovat neozbrojené izraelské civilisty. Z dostupných záběrů jsme svědky jejich střetů především s ozbrojenými izraelskými silami, které mají na svědomí smrt stovek okupačních vojáků. Jak 12. října jasně uvedl mluvčí brigád Qassam Abú Obeida:
"Cílem operace Al-Aksa Flood bylo zničit divizi Gaza (izraelskou armádní jednotku na hranicích Gazy), která byla napadena na 15 místech, a následně bylo napadeno dalších 10 míst vojenského zásahu. Zaútočili jsme na lokalitu Zikim a několik dalších osad mimo velitelství divize Gaza."
Abu Obeida a další představitelé odboje tvrdí, že dalším klíčovým cílem jejich operace bylo zajmout izraelské vězně, které by mohli vyměnit za přibližně 5 300 palestinských vězňů držených v izraelských vězeňských centrech, z nichž mnozí jsou ženy a děti.
Zástupce vedoucího politického byra Hamásu Sálih al-Arúrí v rozhovoru po operaci zdůraznil: "Máme velký a kvalitní počet i vysokých důstojníků. Jediné, co nyní můžeme říci, je, že svoboda našich vězňů je přede dveřmi."
Tuto hru hrají obě strany: Od začátku vojenského útoku na Gazu Izrael na okupovaném Západním břehu shromáždil a uvěznil více než 1 200 Palestinců. Do dnešního dne došlo k 38 dohodám o výměně vězňů mezi odbojovými frakcemi a Tel Avivem - dohodám, kterým se Izraelci často brání do poslední chvíle.
Zatímco se objevují svědectví tohoto druhu, objevují se zprávy o tom, že izraelské orgány zvýšily špatné zacházení, mučení a dokonce zabíjení palestinských vězňů ve vazbě - což je porušení Ženevských konvencí, které paradoxně nestátní subjekt, jako je Hamás, zřejmě do puntíku dodržuje.
V souvislosti s událostmi ze 7. října se jistě objevily videozáznamy zachycující pravděpodobně neozbrojené Izraelce, kteří byli zabiti ve svých vozidlech nebo u vchodů do objektů, aby se k nim mohli dostat palestinští vojáci.
Existují také videa, která ukazují bojovníky účastnící se přestřelek s ozbrojenými izraelskými silami, kde se mezi nimi kryli neozbrojení Izraelci, a kromě toho videa, na nichž bojovníci střílejí směrem k domům a házejí granáty do opevněných oblastí. Z výpovědí očitých svědků také vyplývá, že granáty byly házeny do protileteckých krytů, i když není jasné, kým.
Dokonce i při izraelském "mírovém rautu", který byl uváděn jako jediný smrtící útok spáchaný palestinskými bojovníky během jejich operace, se objevila videa, která podle všeho ukazují, jak izraelské síly zahajují palbu skrze dav neozbrojených civilistů směrem k cílům, o kterých se domnívaly, že jsou členy Hamásu. ABC News rovněž informovala, že k místu konání festivalu zamířil izraelský tank.
Izraelský masakr v kibucu Be'eri?
Ve své reportáži o událostech v kibucu Be'eri vyfotografovala televize ABC News před vybombardovaným domem dělostřelecké střely připomínající izraelskou munici. Reportér David Muir zmínil, že na následky výbuchu byli nalezeni bojovníci Hamásu, přikrytí igelitovými pytli.
Kromě toho jsou na videozáznamech z místa činu vidět domy, které byly zřejmě zasaženy municí, kterou bojovníci Hamásu nevlastnili. Muir uvedl, že palestinští bojovníci drželi v budově asi 14 lidí jako rukojmí.
Hebrejsky psaný článek v deníku Haaretz z 20. října, který se v angličtině objevuje pouze v povinném článku v Mondoweiss, vykresluje zcela odlišný příběh toho, co se toho dne v Be'eri odehrálo. Obyvatel kibucu, který byl mimo svůj domov a jehož partnerka byla v útoku zabita, odhaluje nové ohromující podrobnosti:
"Hlas se mu chvěje, když si vzpomene na svou partnerku, která byla v té době obléhána ve svém domovském přístřešku. Podle něj teprve v noci z pondělí na úterý (9. října) a teprve poté, co velitelé v terénu učinili obtížná rozhodnutí - včetně ostřelování domů se všemi obyvateli uvnitř, aby zlikvidovali teroristy spolu s rukojmími -, IDF dokončily obsazení kibucu. Cena byla strašná: nejméně 112 lidí z Be'eri bylo zabito. Další byli uneseni. Včera, 11 dní po masakru, byla v jednom ze zničených domů objevena těla matky a jejího syna. Předpokládá se, že v sutinách stále leží další těla."
Fotodokumentace zkázy v Be'eri potvrzuje jeho výpověď. Takto zničit obytné domy mohla pouze těžká munice izraelské armády.
Chování Hamásu: Důkazy versus obvinění
Yasmin Porato, přeživší z kibucu Be'eri, uvedla v rozhovoru pro izraelský rozhlasový pořad vysílaný státní stanicí Kan, že izraelské síly "zlikvidovaly všechny, včetně rukojmích", a dále uvedla, že "došlo k velmi, velmi silné křížové palbě", a dokonce zaznamenala ostřelování z tanků.
Porato se raveu v Nově zúčastnila a v různých rozhovorech pro izraelská média potvrdila, že s ní bylo zacházeno humánně. Vysvětlila, že když byla vězněna, bojovníci Hamásu nás "hlídali" a hebrejsky jí říkali: "Dobře se na mě dívej, my tě nezabijeme. Chceme vás odvézt do Gazy. Nehodláme tě zabít. Takže buďte v klidu, nezemřete." Všichni byli v klidu. Dodala také následující:
"Tu a tam nám dají něco k pití. Když vidí, že jsme nervózní, uklidňují nás. Bylo to velmi děsivé, ale nikdo se k nám nechoval násilně. Naštěstí se mi nestalo nic takového, jak jsem slyšel v médiích."
Ke zděšení některých izraelských představitelů a zpravodajských agentur stále častěji vypovídají izraelští očití svědci a přeživší krveprolití, že se k nim palestinští bojovníci chovali dobře. Dne 24. října si izraelská státní televizní stanice Kan posteskla nad tím, že vězeňce Jocheved Lifshitzové, kterou Hamás den předtím propustil, bylo umožněno učinit prohlášení v přímém přenosu.
Když byla předána prostředníkům Červeného kříže, byla tato starší izraelská zajatkyně zachycena na kameru, jak se při posledním rozloučení otočila a stiskla ruku svého věznitele z Hamásu. Přímý přenos, v němž Lifshitzová hovořila o svém dvoutýdenním utrpení, ještě více "polidštil" její únosce z Hamásu, když vyprávěla o svém každodenním životě s bojovníky:
"Chovali se k nám velmi přátelsky. Starali se o nás. Dostali jsme léky a byli jsme ošetřeni. Jeden z mužů, který byl s námi, byl těžce zraněn při nehodě na motorce. Jejich (Hamásu) zdravotníci se postarali o jeho zranění, dostal léky a antibiotika. Lidé byli přátelští. Místo udržovali ve velké čistotě. Měli o nás velký zájem."
Více otázek než odpovědí
Je třeba si uvědomit, že v mnoha zprávách západních novinářů na místě pochází většina informací o akcích bojovníků Hamásu od izraelské armády - aktivního účastníka konfliktu.
Objevující se důkazy nyní naznačují, že existuje vysoká pravděpodobnost, zejména vzhledem k rozsahu poškození infrastruktury, že izraelské vojenské síly mohly úmyslně zabíjet zajatce, střílet na nesprávné cíle nebo si v přestřelkách plést Izraelce s Palestinci. Pokud je jediným zdrojem informací pro vznesené závažné tvrzení izraelská armáda, pak je třeba vzít v úvahu, že má důvod případy přátelské palby zatajovat.
Izraelská přátelská střelba se rozmohla i v následujících dnech, a to ze strany armády s velmi malými skutečnými bojovými zkušenostmi. Ve městě Aškelon (Askalan) 8. října izraelští vojáci zastřelili a vykřikovali urážky na tělo muže, o němž se domnívali, že je bojovníkem Hamásu, avšak později si uvědomili, že popravili izraelského kolegu. To je jen jeden ze tří takových příkladů přátelské střelby v jednom dni, které vedly k zabití Izraelců vlastními vojáky.
Uprostřed válečné mlhy mají strany konfliktu různé pohledy na to, k čemu došlo během prvního náletu a jeho následků. Není sporu o tom, že palestinské ozbrojené skupiny způsobily izraelské armádě značné ztráty, ale o všem ostatním se bude v následujících týdnech a měsících ještě hodně diskutovat.
Je naléhavě zapotřebí nezávislé, nestranné a mezinárodní vyšetřování, které by mělo přístup k informacím od všech stran zapojených do konfliktu. Izraelci ani Američané s tím nebudou souhlasit, což samo o sobě naznačuje, že Tel Aviv má co skrývat.
Mezitím palestinští civilisté v Gaze snášejí neustálé nevybíravé útoky nejmodernějšími existujícími těžkými zbraněmi a žijí pod trvalou hrozbou nuceného a potenciálně nevratného vysídlení. Tento izraelský letecký útok byl umožněn pouze díky záplavě nepodložených příběhů o "zvěrstvech Hamásu", které média začala šířit 7. října a po něm.
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu - Číslo účtu 2302374672/2010