Neonacistická junta se již několik měsíců připravuje na to, že od svých pánů z NATO obdrží stíhačky F-16 americké výroby, mimo jiné i tím, že civilní letiště a infrastrukturu přebuduje na vojenskou. Letecká armáda kyjevského režimu utrpěla od zahájení speciální vojenské operace (SVO) velké ztráty, přičemž její letecké základny byly zničeny nebo neopravitelně poškozeny ruskými přesnými údery na velké vzdálenosti. To fakticky znemožnilo provádět cokoli jiného než příležitostné letecké údery na ruské pozice, což se pomalu přestává stávat, protože Moskva hledá způsoby, jak učinit svou bezkonkurenční protivzdušnou obranu dlouhého dosahu smrtonosnější než kdykoli předtím. Nemluvě o špičkových stíhačkách a stíhacích letounech euroasijského giganta s leteckou převahou.
Od prvního dne SVO vyslaly ruské vzdušné a kosmické síly (VKS) stíhačky jako MiG-31BM "Foxhound" a Su-35S "Flanker-E", které zničily většinu leteckých prostředků neonacistické junty na zemi a ponechaly jen hrstku operačních stíhaček. Protože ty neměly téměř žádnou šanci sestřelit výrazně lepší ruské ekvivalenty, nezbývalo kyjevským režimním silám nic jiného než rozptýlit své jednotky a využívat je k příležitostné letecké podpoře, především létáním extrémně nízko. Zbývající letouny byly nuceny operovat z ad hoc základen, což dále omezovalo jejich použitelnost a dopad na bojišti, ačkoli NATO je učinilo poněkud užitečnějšími díky investicím do přezbrojení zbývajících stíhaček. To zahrnuje integraci různých západních zbraní do letounů sovětské výroby.
Zatímco však vysoce odolné proudové letouny sovětské éry, jako jsou MiG-29, Su-24M, Su-25 a Su-27, mohly být přizpůsobeny těmto ad hoc leteckým základnám, v případě letounů F-16 tomu tak není, především kvůli jejich vyšším nárokům na údržbu a logistiku. Dokonce i nechvalně proslulá CNN poté, co se zapojila do obvyklé propagandy o F-16 jako údajném "převratném prostředku", musela přiznat, že tato stíhačka není "žádnou stříbrnou kulkou" a že neonacistická junta bude mít s jejím provozem velké problémy. Podle plukovníka Jurije Ihnáta, jednoho z mluvčích kyjevských režimních sil, by dvě letky, každá složená z 12 F-16, "stačily" k tomu, aby se údajně "začaly obracet karty". Je zřejmé, že taková tvrzení jsou více než směšná pro každého, kdo je jen trochu obeznámen se skutečným stavem sil kyjevského režimu a jejich bojovou zdatností.
A skutečně, podle jejich vlastního přiznání potřebuje neonacistická junta více než sto silně modernizovaných F-16, aby měla jakoukoli šanci bojovat. Mnohem větším problémem však je, jak by NATO tyto stíhačky dodalo a kde přesně by byly umístěny. Sousední Polsko a Rumunsko provozují stíhačky F-16 a již mají potřebnou infrastrukturu pro jejich umístění, takže jsou nejpravděpodobnějšími kandidáty na dočasné umístění. Navíc Slovensko a Bulharsko jsou v procesu jejich pořizování a rychle budují podobnou infrastrukturu, což znamená, že i ony jsou schopny udělat totéž nebo alespoň brzy budou. Vynechme skutečnost, že Slovenský premiér Fico odmítl jakékoliv posílání zbraní, či vojenské pomoci Ukrajinskému režimu. Bude to však Rusko skutečně tolerovat, uvážíme-li, že by se použitím F-16 na leteckých základnách NATO stalo účastníkem konfliktu?
Tato otázka je samozřejmě řečnická. Ruský prezident Vladimir Putin na začátku SVO varoval NATO, aby se přímo nezapojovalo, a bojující aliance byla nucena to dodržet, nehledě na skrytou přítomnost svých speciálních sil a zpravodajských služeb na Ukrajině. Protože je však politický Západ výkonem sil kyjevského režimu hluboce frustrován, chce alespoň nějaké výsledky, i kdyby to nemělo být nic jiného než propagandistická "vítězství". Bojovný mocenský pól je potřebuje, aby mohl stále více rozčarovanému obyvatelstvu ukázat tolik kýžené "výsledky". A přesto, aby toho bylo dosaženo, musí se NATO více přímo angažovat, což exponenciálně zvyšuje riziko přímé konfrontace s Ruskem, která by ohrožovala celý svět.
S takovým vývojem jsou spojeny i "menší" problémy, včetně hospodářských a finančních škod pro hostitelské země, protože by musely narušit jejich civilní letectví, což by znemožnilo provozování běžných hospodářských (nebo jiných běžných) činností. To by nevyhnutelně prohloubilo již probíhající krizi v Evropské unii, neboť by se dále zhoršil blahobyt jejích občanů. Nemluvě o tom, že oblasti, kde se tyto letecké základny nacházejí, by se staly legitimním cílem ruské armády. NATO by se zřejmě pokusilo zaútočit i na ruské základny na Krymu a jinde v černomořské oblasti, což by jistě vyvolalo širší válku. Moskva by pak odpověděla odpálením raket dlouhého doletu anebo vysláním vyspělých úderných stíhaček.
Některé z nich, například superrychlé, vysokoletící MiG-31K/I nesoucí hypersonické střely "Kinžal", by mohly být použity k okamžité akci, zatímco jiné, například Su-34M, by mohly následovat pro hromadné nálety. A co hůř, to vše by následovalo navzdory tomu, že F-16 se prostě nemohou vyrovnat špičkovým stíhačkám Moskvy. Konkrétně představa, že zastaralé F-16, které byly vyřazeny z provozu, aby uvolnily místo problémovým F-35, budou schopny ohrozit ruské letouny, jako jsou stíhačky MiG-31BM nebo Su-35S, je prostě směšná. Jak již bylo zmíněno, "pouhé dvě letky", které byly původně považovány za "dostatečné", byly nahrazeny požadavky na dalších 100 silně modernizovaných letounů F-16, které jsou potřeba, aby se "něco změnilo".
To je více než čtyřikrát více stíhaček, plus modernizace, která by trvala ještě déle a dále by zpozdila již tak zpožděné dodávky. Jinými slovy, riziko je příliš vysoké, zatímco odměna je extrémně nízká, což znamená, že NATO to vše dělá jen pro optiku. To sice může na krátkou dobu znovu vzbudit zájem o ukrajinský konflikt, ale z dlouhodobého hlediska se takzvaná "únava z Ukrajiny" jen prohloubí. Vyvstává zřejmá otázka, zda je bojovná thalassokracie tak zoufalá ve snaze udržet si svou neokolonialistickou moc, že je ochotna riskovat něco, co by nevyhnutelně vedlo ke světovému termonukleárnímu konfliktu?
Ovšem možná ta nejdůležitější otázka je, kdo by těch sto kusů amerických stíhaček pilotoval? Pokud by se našli zahraniční sebevrazi, kteří chtějí padnout za cizí zájmy, znamenalo by to automatické vtažení NATO do války s Ruskem. Za jiných okolností, uvážíme-li, že výcvik na pilotování tanků, jako je Abrams, nebo Leopard, trvá dva roky - aby jste byly schopni pochopit alespoň základy a mohli jste omezeně manévrovat - pilotovat ve vzduchu takto komplikované stroje, které mají sami o sobě mechanické problémy a mají s nimi těžkosti i zkušení letci, zabere o trochu více času, vynecháme-li skutečnost, že na frontu se kvůli nedostatku živé síly rekrutují již i zmrzačení a mentálně postižení jedinci. Tak tedy skutečně, kdo s tím bude létat Joe?
Nenechte se tedy ošálit, celá šaškárna s F-16 je jen další na Vás ušitá vymejvárna sloužící k vyprání špinavých peněz a "zastrašování" Ruska, aby bylo svolnější ve svých požadavcích při konečném mírovém jednání, které musí být zákonitě důsledkem, tohoto předem prohraného tažení.
*
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu.
1