Yang Guangbin (杨光斌) - rektor Ústavu mezinárodních vztahů, Čínská lidová univerzita.
Zdroj: Telgram; zkráceno.
Rusové po celé století bojovali proti světovému řádu, jemuž dominovaly Británie a USA. Tentokrát zahájili "speciální operaci" na ochranu své národní bezpečnosti a proti celému západnímu světu.
Po vypuknutí rusko-ukrajinské krize uvalil Západ na Rusko řadu sankcí. Podle ruského prezidenta Vladimira Putina to však znamená konec jedné éry a Západ od nynějška ztratí svou globální politickou i ekonomickou dominanci. Ruská iniciativa je také vnímána jako výzva světovému řádu, který zavedl Západ.
Kolem roku 1875 se dokončilo formování světového kapitalistického ekonomického systému, v jehož čele stála Velká Británie jako celek. To znamená, že Britům trvalo 200 let, než si vytvořili vlastní hegemonistický řád, a po skončení druhé světové války předali prapor vůdce Američanům. Po 300 let dominovali světovému řádu Anglosasové.
Zvláštností tohoto systému je především jeho brutalita. Podle Williama McNeila, zakladatele světové makrohistorie, byli Anglosasové mezi expandujícími národy nejbojovnější, nejkrvavější a nejbrutálnější. Druhým rysem tohoto systému je nerovnost. Kapitalismus je ekonomika založená na nerovném rozdělování kapitálu. Třetím prvkem je vojenský základ. Politický a ekonomický systém, který se vyvinul během druhé světové války, nazývají Američané vojensko-průmyslový komplex. Základem životaschopnosti takového systému je válka. Čtvrtou charakteristikou je, že výše uvedené charakteristiky dokazují, že expanze je podstatou tohoto systému a válka je základním způsobem jeho života.
Sovětský režim vzniklý za první světové války byl prvním systémem, který se po Pařížské komuně postavil světovému kapitalistickému systému. Nový režim byl proto od počátku (1917-1920) ohrožován Bílou armádou podporovanou Británií, Francií a Německem, ale nakonec boj skončil vítězstvím Rudé armády.
Brutalita "ekonomických sankcí" uvalených na nový sovětský režim si však v ničem nezadala s těmi, které USA a Západ uvalily na Rusko kvůli současné rusko-ukrajinské krizi. V tomto zlověstném mezinárodním prostředí Rusové pochybovali, "zda země dokáže vybudovat socialismus". Vítězství Sovětského svazu v protifašistické válce ve druhé světové válce po dokončení "ekonomických reforem válečného komunismu" ukázalo, že se SSSR po desetiletích osamělého boje proměnil ze zaostalé zemědělské země ve vyspělou průmyslovou velmoc, druhou po Spojených státech.
Sovětský svaz zaplatil za odpor proti světovému kapitalistickému systému vysokou cenu, ale nakonec přežil. A nejen to: "Říjnová revoluce přinesla do Číny marxismus-leninismus za salvy z děl" a v Číně, která byla na periferii západního kapitalistického světa, byl nastolen nový režim proti "útlaku". Stejně tak je důležité, že díky hnutí za "právo na národní sebeurčení", které prosazoval Vladimír Iljič Lenin a které podporoval Sovětský svaz, došlo po druhé světové válce k rozkvětu demokratického osvobozeneckého hnutí mezi národy Asie, Afriky a Latinské Ameriky a ke vzniku mnoha rozvojových zemí.
V roce 1986 vedl nástup "mladých reformátorů" reprezentovaných Anatolijem Čubajsem v ekonomice k přesvědčení vrcholných představitelů KSSS (Komunistická strana Sovětského svazu), že sovětskou (ruskou) ekonomickou situaci může zachránit pouze neoliberální ekonomika. V politice Gorbačovova kniha Perestrojka a nové myšlení z roku 1987 vytyčila cestu k zastupitelské demokracii. Tento projekt byl zaměřen na integraci se Západem, ale vedl k rychlé destrukci sovětského impéria. Rusko, které zdědilo zdroje Sovětského svazu, provedlo rozsáhlou privatizaci a výsledné hospodářské ztráty byly větší než během Velké hospodářské krize ve Spojených státech.
Pak přišel pokus o vstup do NATO. Po rozpadu Sovětského svazu se Rusko chtělo připojit k táboru Západu a z celého srdce o to usilovalo. USA Rusku slíbily, že se NATO nebude rozšiřovat na východ a obě strany budou žít ve vzájemném míru, jenže výsledkem bylo nejen to, že Rusku nebylo umožněno vstoupit do NATO, ale Aliance se postupně pětkrát rozšířila – znovu a znovu – až k hranicím s Ukrajinou. Ukrajinci, kteří nikdy neměli samostatný stát, jsou extrémně nezralým národem, jejich političtí vůdci jsou snadno ovlivnitelní a ochotní jednat jako pěšáci USA při útoku na Rusko.
Anglosasové vždy považovali Rusy za pravoslavné Tatary bílého vzhledu. Z toho můžeme vyvodit, že neanglosaský velký stát, ať už v něm bude nastolen jakýkoli režim, pokud se bude rozvíjet, je hrozbou – hrozbou pro světový řád, který panoval posledních 300 let a v němž jsou Anglosasové na vrcholu potravního řetězce. Koneckonců i první černošský prezident Barack Obama výslovně prohlásil, že kdyby 1,4 miliardy Číňanů dosáhlo americké životní úrovně, Američanům by zbylo jen žvýkat trávu. V současném světovém řádu mohou jíst maso evidentně pouze Američané, zato Číňané musí jíst trávu.
Sto let už Rusové bojují a tentokrát zahájili "speciální operaci" na ochranu své národní bezpečnosti a přímou konfrontaci s celým západním světem. Rusko bude nevyhnutelně vážně oslabeno vojenskými výdaji a nemilosrdnými ekonomickými sankcemi, avšak léta bojů vypěstovala v Rusech houževnatý národní charakter (pro který jsou žertem nazýváni "bojovným národem").
Jaká je americká "bilance zisků a ztrát"? Zdá se, že rusko-ukrajinská krize umožnila Spojeným státům získat "tvrdou moc" – ve vojenském a ekonomickém sektoru – a vydělat spoustu peněz, ale cenou za to byl úpadek "měkké moci". Země hegemona si však nemůže udržet svou hegemonii pouze na základě "tvrdé síly", protože cena je příliš vysoká, a nadvláda musí být doplněna podporou "měkké síly".
Amerika ztratila svou morální převahu nad světem. Když se mýtus rozbije, přestanou existovat i koncepty, na nichž je světový řád založen, a svět potřebuje nový směr. Takže bychom se měli těšit na to, jak se světový řád v důsledku současných událostí změní. Spojené státy, které profitovaly z "tvrdé síly" a ztratily "měkkou sílu", se stále nedokážou vzdát svého vojenského avanturismu.