Chilský státní převrat z 11. září 1973: 50 výročí tragédie, za kterou opět stojí USA

"Dělníci mé země, věřím v Chile a její osud. Jiní lidé překonají tuto temnou a hořkou chvíli, kdy se zrada snaží zvítězit. Mějte na paměti, že mnohem dříve než později se opět otevřou velké cesty, kterými budou procházet svobodní lidé, aby vybudovali lepší společnost. Ať žije Chile! Ať žije lid! Ať žijí pracující!" - Projev prezidenta Salvadora Allendeho na rozloučenou (11. září 1973).

Dnes si připomínáme obyvatele Chile, na které stále doléhá neoliberální útlak.

Událost, od které dnes uplynulo přesně 50 let, si v jihoamerické zemi Chile vyžádala nejen život demokraticky zvoleného prezidenta Salvadora Guillerma Allendeho Gossense, ale i dalších 2 200 Chilanů, včetně sociálních aktivistů a studentů. Zhruba 30 000 lidí bylo umučeno v chilském Národním stadionu a v dalších provizorních věznicích. Dalších téměř 1 500 osob jednoduše zmizelo.

Jinými slovy, co se týče počtu mrtvých lidí v zemi, chilské 11. září se snadno vyrovnalo nebo překonalo zprofanované americké 11. září.

Allendeho socialistická vláda, která byla u moci od 3. listopadu 1970, se nezhroutila žádným demokratickým procesem, ale násilným státním převratem řízeným z USA.

V čele této latinskoamerické země nyní stála vojenská diktatura v čele s Augustem Pinochetem. A díky usilovné práci Petera Kornbluha, vedoucího analytika Národního bezpečnostního archivu a ředitele jeho dokumentačních projektů pro Chile a Kubu, nyní díky odtajněným dokumentům víme, že Spojené státy sehrály klíčovou roli ve spiknutí s cílem svrhnout Allendeho a postavit se na stranu Pinocheta.

Je to jeden z nejlepších protipříkladů, které si lze představit proti převzaté a přehnané zásadě, že "Amerika bojuje za demokracii a lidská práva"!

Stejně tak, jak upozornil kanadský zahraničněpolitický spisovatel Yves Engler, existuje v průběhu let bezprostředně před převratem několik příkladů, které ukazují, že vláda země je pravicovější a stáhla svou podporu, když byl Allende u moci...

"Ottawa se obávala rostoucí podpory socialismu a poskytla Freiově Chile 8,6 milionu dolarů, což byla její první pomoc jihoamerické zemi. Když Allende vyhrál další volby, kanadská pomoc zmizela. Export Development Canada (EDC) také odmítla financovat kanadský vývoz do Chile, což přispělo k omezení obchodu mezi oběma zeměmi"

Před půl stoletím, 11. září 1973, chilská armáda pod vedením generála Augusta Pinocheta rozdrtila demokraticky zvolenou vládu lidového svazu Salvadora Allendeho.

Cílem bylo nahradit pokrokovou, demokraticky zvolenou vládu brutální vojenskou diktaturou.

Vojenský převrat podporovala CIA. Přímou roli ve vojenském spiknutí sehrál ministr zahraničí Henry Kissinger.

V týdnech předcházejících převratu se americký velvyslanec Nathaniel Davis a členové CIA setkávali s nejvyššími představiteli chilské armády společně s vůdci Národní strany a krajně pravicové nacionalistické fronty Patria y Libertad. Zatímco tajná role Nixonovy administrativy je dostatečně zdokumentována, ve zprávách médií se jen zřídka zmiňuje skutečnost, že vojenský převrat podporovala také část Křesťanskodemokratické strany.

Patricio Aylwin, který byl v roce 1989 zvolen chilským prezidentem, se v měsících předcházejících vojenskému převratu v září 1973 (březen až září 1973) stal předsedou strany DC. Aylwin se velkou měrou podílel na rozpadu "dialogu" mezi vládou Unidad Popular a křesťanskými demokraty. Jeho předchůdce Renan Fuentealba, který zastupoval umírněné křídlo Křesťanskodemokratické strany (PDC), byl rozhodně proti vojenské intervenci. Fuentealba upřednostňoval dialog s Allendem (la salida democratica). V květnu 1973 byl z čela strany sesazen ve prospěch Patricia Aylwina.

Strana DC byla rozdělena uprostřed, mezi stoupence "la salida democratica" a dominantní Aylwin-Freiovu frakci, která upřednostňovala "vojenské řešení".

Dne 23. srpna chilská Camera de Diputados vypracovala návrh, podle něhož Allendeho vláda "usilovala o nastolení totalitního režimu". Patricio Aylwin byl členem redakčního týmu tohoto návrhu. Patricio Aylwin se domníval, že dočasná vojenská diktatura je "menším zlem ".

Tento návrh byl přijat téměř jednomyslně opozičními stranami, včetně DC, Partido Nacional a PIR ("Radikální levice").

Vedení Křesťanskodemokratické strany, včetně bývalého chilského prezidenta Eduarda Freie, dalo armádě zelenou. Je nepochybné, že při změně vedení PDC musely hrát tajnou roli americké zpravodajské služby.

A kontinuita "chilského modelu", který byl vyhlašován za "ekonomicky úspěšný příběh", byla zajištěna, když byl o 16 let později v rámci tzv. přechodu k demokracii v roce 1989 zvolen prezidentem Chile Patricio Aylwin.

V hodinách následujících po bombovém útoku 11. 9. 1973 na prezidentský palác La Moneda zavedli noví vojenští vládci 72hodinový zákaz vycházení.

Tento nepublikovaný článek (níže) byl napsán před 50 lety (viz níže). Byl napsán na starém psacím stroji v týdnech po 11. září 1973.

Tento původní návrh článku plus několik kopií kolovalo na Katolické univerzitě. Nikdy nebyl publikován. Třicet let ležel v krabici s dokumenty na dně kartotéky.

Historie tohoto období byla od té doby bohatě zdokumentována, včetně role Nixonovy administrativy a ministra zahraničí Henryho Kissingera ve spiknutí s cílem zavraždit Allendeho a nastolit vojenský režim.

Chicago Economics: Neoliberální generální zkouška programu strukturálního přizpůsobení (SAP)

Hlavním cílem vojenského převratu v Chile podporovaného Spojenými státy bylo nakonec nastolení neoliberálního ekonomického programu. Ten v případě Chile nebyl vnucen vnějšími věřiteli pod vedením MMF. "Změna režimu" byla prosazena prostřednictvím tajné operace vojenské rozvědky, která položila základy vojenského převratu. Rozsáhlé makroekonomické reformy (včetně privatizace, liberalizace cen a zmrazení mezd) byly provedeny počátkem října 1973.

Sotva několik týdnů po převzetí moci vojenskou juntou v čele s generálem Augustem Pinochetem bylo nařízeno zvýšení ceny chleba z 11 na 40 escudos, což představovalo obrovské zvýšení o 264 % ze dne na den. Tuto "léčbu ekonomickým šokem" navrhla skupina ekonomů zvaná "Chicago Boys".

Zatímco ceny potravin prudce vzrostly, mzdy byly zmrazeny, aby byla zajištěna "ekonomická stabilita a odvráceny inflační tlaky".

Ze dne na den se celá země ocitla v propastné chudobě; za necelý rok se cena chleba v Chile zvýšila šestatřicetinásobně (3700 %). Pětaosmdesát procent chilské populace se dostalo pod hranici chudoby.

"Měření životního minima a příjmová politika na rok 1974" .

klikněte na odkaz pro stažení zprávy (pdf)

V Peru mohl Michel Chossudovsky sepsat podrobnější studii o neoliberálních reformách junty a jejich ideologických základech. Tato studie vyšla v roce 1975 ve španělštině. (Trimestre Economico, č. 166) a následně v angličtině.

K NOVÉMU ČILSKÉMU EKONOMICKÉMU MODELU INFLACE A REDISTRIBUCE DŮCHODŮ z JSTOR

Manipulace s cenami, mzdami a úrokovými sazbami zničila životy lidí, destabilizovala celé národní hospodářství. Makroekonomická reforma nebyla ani "neutrální" - jak tvrdil akademický mainstream - ani oddělená od širšího procesu sociální a politické transformace.

Státní převrat v Argentině v březnu 1976

Byla to "špinavá válka". "La Guerra Sucia". Desetitisíce lidí bylo zatčeno, "Desaparecidos" byli zavražděni. Vojenský převrat v Argentině byl "kopií" převratu v Chile, který řídila CIA.

Henry Kissinger a generál Jorge Videla

Za masakry a porušováním lidských práv stály reformy "volného trhu", tentokrát pod dohledem newyorských věřitelů Argentiny.

Vražedné ekonomické recepty MMF v rámci "programu strukturálních změn" ještě nebyly oficiálně zahájeny. Zkušenosti Chile a Argentiny s "chicagskými chlapci" byly "generální zkouškou" věcí příštích.

David Rockefeller (uprostřed) se setkává s generálem Jorgem Videlou a ministrem financí Martinezem de Hozem.

V pravý čas zasáhly ekonomické střely "systému volného trhu" jednu zemi za druhou.

Od útoku dluhové krize v 80. letech 20. století se stejná "ekonomická medicína" MMF běžně používá ve více než 150 rozvojových zemích.

Neúnavně se přiživující chudoba a ekonomické rozvraty utvářely podobu nového světového řádu.

Čtěte také: Michel Chossudovsky: Celosvětová korona krize, globální státní převrat proti lidstvu

Dnes si připomínáme 50. výročí jedné z nejtragičtějších událostí druhé poloviny 20. století: převratu v Chile 11. září 1973

Převzetí moci chilskou fašistickou armádou znamenalo velkou porážku dělnické třídy v Latinské Americe i na mezinárodní úrovni a proměnilo situaci s obrovským revolučním potenciálem v noční můru plnou zabíjení a represí.

Tento převrat podnítila Nixonova administrativa ve Washingtonu a byl zorganizován v nejužší spolupráci s Ústřední zpravodajskou službou (CIA) a Pentagonem. Nejenže vládnoucí establishment USA a jeho vojensko-zpravodajský aparát vojenský převrat aktivně podporovaly, ale také se úzce podílely na shromažďování, mučení a vraždění desetitisíců chilských dělníků, studentů a levicových intelektuálů. Američtí představitelé rovněž dohlíželi na vraždu dvou amerických občanů, Charlese Hormana a Franka Teruggiho.

Mezi hlavní strůjce krvavé lázně v Chile patřil Henry Kissinger, bývalý poradce pro národní bezpečnost a ministr zahraničí USA a jeden z nejstarších a nejodpornějších válečných zločinců na světě. Nixonův nástupce Gerald Ford ho chválil jako "národní poklad" a Barack Obama jako "tvrdého a neústupného obránce amerických zájmů a americké bezpečnosti".

"Ovládej ropu a ovládneš národy. Ovládej jídlo a ovládneš lidi." Henry Kissinger / White House Photographic Office/PD-USGOV, licencováno pod  Public Domain

Byl to právě Kissinger, kdo v souvislosti s Chile slavně prohlásil: "Nevím, proč bychom měli přihlížet tomu, jak se země kvůli nezodpovědnosti vlastních lidí stává komunistickou." Dohlížel na program agrese, jehož cílem bylo zničit chilskou ekonomiku, podněcovat pravicový terorismus a nakonec zorganizovat vojenské svržení zvolené vlády prezidenta Salvadora Allendeho. Poté obhajoval zvěrstva páchaná juntou generála Augusta Pinocheta.

Kissinger je dnes oslavován jako "starý pán" americké zahraniční politiky a Bílý dům stále vyhledává jeho rady. Nikdy nebyl obviněn, natož aby byl souzen za své zločiny.

Každému, kdo je dostatečně důvěřivý, aby věřil dnešním tvrzením, že Washington je jedinečně vybaven k tomu, aby na světové scéně prosazoval lidská práva a "mezinárodní normy", by se mělo říci: "Podívejte se na Chile."

Stejně jako při každém významném výročí převratu v roce 1973 se hlavní pozornost médií a pseudolevice soustředí na osud Salvadora Allendeho, který zemřel v prezidentském paláci La Moneda, když ho chilská armáda bombardovala a obléhala.

Pokusy o blahořečení Allendeho však zakrývají skutečnost, že chilská katastrofa by nebyla možná bez role, kterou sehrála jeho vláda Lidové jednoty, aliance Allendeho Socialistické strany, stalinistické Komunistické strany Chile a části křesťanských demokratů.

Allende nebyl socialista, natož revolucionář. Jeho zásadní politickou rolí bylo brzdit socialistickou revoluci v Chile a nastolit "sociální mír" potlačením mohutné ofenzívy chilské dělnické třídy. To se dělo v úzké spolupráci s chilským důstojnickým sborem vyškoleným v USA. Jeho velitelé, včetně generála Pinocheta, kterého Allende jmenoval vrchním velitelem armády, byli přizváni do prezidentova kabinetu, aby lépe koordinovali potlačování masového dělnického hnutí.

Továrny, které byly v rámci tzv. průmyslových kordónů převzaty dělníky, se vrátily do rukou pravicových majitelů, kteří se pak stali obětí nejbojovnějších dělníků. Zákony o kontrole zbraní schválené Allendeho vládou byly využity k policejně-státním zátahům na továrny a dělnické čtvrti - generální zkoušce na nadcházející převrat - zatímco armáda vyzbrojovala fašistické teroristické skupiny.

Nejotrokářštější v úsilí podřídit boj dělníků potřebám kapitálu a disciplíně armády byla komunistická strana, která armádu oslavovala jako "lid v uniformě".

Kubánský vůdce Fidel Castro přispěl svou troškou do mlýnice, když podnikl třítýdenní cestu do Chile, kde se přihlásil k Allendeho "chilské cestě k socialismu" a trval na tom, že revoluci v Chile "provede Allende, nebo nikdo". Výsledkem bylo další politické odzbrojení dělnické třídy před převratem v roce 1973.

Mezinárodní výbor Čtvrté internacionály, světového trockistického hnutí, otevřeně varoval před hrozbou kontrarevoluce v Chile a vyzval chilské dělníky, aby nevkládali důvěru ve vládu lidové fronty sociálních demokratů a stalinistů, ale pouze ve svůj vlastní nezávislý revoluční boj.

Mnozí, zejména stalinisté, tato varování odmítali, vychvalovali téměř 140 let parlamentní demokracie v Chile a zdůrazňovali, že "tady se to stát nemůže". Samozřejmě, že se to mohlo stát a také se to stalo.

Hořké poučení z Chile je dnes, kdy mezinárodní dělnická třída vstupuje do nového období revolučního boje, důležitější než kdy jindy. V kapitalistických vládnoucích kruzích to dobře chápou. Po vojenském převratu v Egyptě, který následoval po téměř dvou a půl letech revolučního kvasu, vyjádřil deník Wall Street Journal ve svém úvodníku vroucí naději, že "noví vládnoucí generálové se ukáží být podobní chilskému Augustu Pinochetovi".

Ve Spojených státech Obamova administrativa postupně vytvářela rámec pro policejní stát. Přisvojila si pravomoc uvrhovat občany USA do časově neomezené vojenské vazby a vraždit označené nepřátele státu pomocí raketových úderů bezpilotních letounů, přičemž předsedala rozsáhlé domácí špehovací operaci NSA, která se vztahuje na každý telefonní hovor, e-mail a vyhledávání na internetu. Vláda USA je hlavním nepřítelem demokratických práv na celém světě. Stejně jako v Chile si to ti, kdo věří, že "tady se to stát nemůže", pouze namlouvají.

Rozhodujícím úkolem dnes zůstává to, co před pěti desetiletími v Chile: Obrana demokratických práv, boj proti sociální nerovnosti, boj proti válce a boj za skutečnou politickou nezávislost.

*

Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu.