Vítězství Ukrajiny se opíralo téměř výhradně o dramatický úspěch letní protiofenzívy, jež měla potvrdit převahu západní techniky, nadřazenost západního taktického výcviku a neschopnost ruských velitelů v obraně.
Letní ukrajinská protiofenzíva se však zvrhla v naprostý neúspěch a vojenskou porážku historického významu. Je důležité si uvědomit, že před zahájením operace existovala reálná očekávání jak mezi ukrajinskými představiteli, tak mezi západními podporovateli, že ofenziva může dosáhnout izolace nebo blokády Krymu, ne-li jeho přímého znovudobytí. Uniklé memorandum ukrajinského operačního rozkazu dokládá, že OSU hodlaly dobýt velká města jako Berďansk a Melitopol.
V současné době se maximální postup dosažený protiofenzívou nachází pouhých deset kilometrů od města Orechov (v ukrajinském zázemí). Ukrajina nikdy nevytvořila ani dočasný průlom v ruské obraně. OSU vrhly většinu nově zformovaného a západně vybaveného 9. a 10. sboru proti pevným pozicím ruské 58., 35. a 36. armády a útok se po velkých ztrátách zhroutil.
Jak nastoupil podzim, aniž by se na Ukrajině dostavily výsledky bojů, začal s pozoruhodnou předvídatelností proces vzájemného obviňování. Pozorovatelé na Západě obviňovali údajnou neschopnost Ukrajiny uplatňovat západní taktiku, Ukrajinci jim oponovali, že západní výzbroj přicházela příliš pomalu, což poskytlo ruské armádě čas na opevnění pozic.
Všechny tyto faktory jsou pouze vedlejší a ignorují vysoce aktivní roli, kterou ruské ozbrojené síly sehrály při zmaření velkého ukrajinského útoku.
Válka na Ukrajině nyní přechází do své třetí fáze. První fáze, od začátku bojů v únoru 2022 do podzimu téhož roku, byla charakterizována ničením předválečné ukrajinské válečné mašinérie operacemi omezených ruských sil. Počáteční ruská strategie ztroskotala na kritických chybných odhadech týkajících se jak ochoty Ukrajiny vést dlouhou válku, tak připravenosti NATO poskytnout Ukrajině vojenskou pomoc.
Vzhledem k tomu, že Rusové čelili mnohem větší válce, než se předpokládalo, a s naprosto nedostatečnou tvorbou sil pro tento úkol, získal konflikt při přechodu do druhé fáze povahu opotřebovávací války. Tato fáze byla charakterizována ruskými pokusy o zkrácení a korekci frontové linie, vytvářením hustých opevnění a uzamykáním sil v drtivých pozičních bojích. Ukrajinci se pokoušeli využít - a Rusové ustát - období ukrajinské strategické iniciativy, zatímco Rusko rozšiřovalo zbrojní výrobu a zvýšilo tvorbu sil prostřednictvím mobilizace.
V podstatě od okamžiku, kdy prezident Putin v září 2022 vyhlásil mobilizaci záloh, stála Ukrajina před hrozivým strategickým dilematem. Ruské rozhodnutí mobilizovat bylo de facto signálem, že akceptuje novou strategickou logiku delší průmyslové války - války, v níž bude mít Rusko řadu výhod, včetně mnohem většího množství pracovních sil, výrazně převyšující průmyslové kapacity, domácí výroby autonomních zbraní, obrněných vozidel a granátů, průmyslového závodu mimo dosah systematických ukrajinských útoků a strategické autonomie.
A tak se dostáváme ke třetí fázi, která se vyznačuje třemi důležitými podmínkami:
- Neustále rostoucí ruská bojová síla jako výsledek investic uskutečněných v předchozím roce.
- Vyčerpání ukrajinské iniciativy v terénu.
- Strategické vyčerpání NATO.
Spojené státy (a jejich evropské satelity) mají v podstatě čtyři možnosti, z nichž žádná není dobrá:
- odhodlat se k ekonomické mobilizaci, aby se výrazně zvýšily dodávky materiálu na Ukrajinu;
- pokračovat v dosavadní podpoře Ukrajiny a sledovat její postupnou a pomalou porážku;
- ukončit podporu Ukrajiny a sledovat, jak rychleji a totálně ji Rusové porazí;
- pokusit se zmrazit konflikt jednáním.
To je klasický vzorec pro strategickou paralýzu a nejpravděpodobnějším výsledkem je, že Spojené státy zůstanou u svého současného postupu a budou Ukrajinu podporovat jen v omezené míře, která bude odpovídat jejich finančním a průmyslovým limitům, a udrží tak OSU v poli do hořkého konce.
A to nás nakonec přivádí tam, kde jsme začali. Ukrajinu nezachrání žádná zázračná zbraň, žádný skvělý operační trik. Dokonce i ojedinělé úspěchy Ukrajiny jen zdůrazňují obrovský nepoměr ve schopnostech. Například když OSU používá západní rakety k útoku na ruské lodě v suchém doku, je to možné jen proto, že Rusko má námořnictvo. Rusové naproti tomu disponují širokým arzenálem protilodních střel, které nepoužívají, protože Ukrajina nemá námořnictvo. Přestože podívaná na úspěšný zásah ruského plavidla dělá hezké PR, pouze odhaluje asymetrii prostředků a nijak nezlepšuje základní problém Ukrajiny, kterým je neustálé opotřebovávání a ničení jejích pozemních sil v Donbasu.
Ve třetím století, v době čínských Tří království žil slavný generál a úředník jménem Sima Yi, jemuž je připisován následující výstižný aforismus:
Pokud můžete zaútočit, musíte zaútočit. Pokud nejste schopni útočit, musíte se bránit. Pokud nejste schopni se bránit, musíte utéct. Zbývající dva body znamenají pouze kapitulaci nebo smrt.
Ukrajina se v tomto seznamu propracovává dolů. Události z léta ukázaly, že nemůže úspěšně zaútočit na pevně držené ruské pozice. Události v Avdějevce a jinde nyní testují, zda dokáže ubránit své pozice v Donbasu proti nové generaci ruských sil. Pokud v této zkoušce neuspějí, nastane čas útěku, kapitulace nebo smrti. Tak už to bývá, když přijde čas zúčtování.
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu - Číslo účtu 2302374672/2010