Vzhledem k současným dramatickým událostem jsem se rozhodl sepsat několik strategických myšlenek o Izraeli a kolem něj. Je důležité porozumět některým věcem, abychom mohli co nejobjektivněji posoudit současnou situaci. Obrázky, rozhovory, prohlášení a záběry přicházející z obou stran v současné době pouze polarizují, a tím zcela vylučují racionální uvažování. Cílem tohoto článku je objektivizace a "odproštění" se od nesčetných zahlcujících detailů a poskytnout vám pohled na situaci z ptačí perspektivy.
Strategické úvahy o vývoji v Asii
Začátek války mezi Izraelem a Hamásem
Začátek
Izrael byl založen vítězi 2. světové války s pomocí Organizace spojených národů. Cílem bylo poskytnout židovskému národu společný domov na místě, které má pro židovský národ historickou hodnotu s ohledem na pronásledování a genocidu, kterým byl židovský národ v průběhu staletí vystaven.
A tak byl v roce 1948 na současném území založen židovský stát Izrael. Již tehdy se počítalo s tím, že bude existovat židovský a palestinský stát. Hned při vyhlášení nezávislosti Izraele vypukla válka mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Což vedlo k rozdělení palestinských území v Gaze a na západním břehu Jordánu.
Kvůli nepřátelství mezi arabským a židovským obyvatelstvem se myšlenka dvou států stala vyloučenou.
Všechny problémy kolem Izraele mají kořeny v této době. Nebylo možné založit židovský stát přímo v arabských zemích, uznat ho a nechat osudu volný průběh. Od té doby byl do dějin Izraele tvrdě zakotven věčný konflikt. Pokud chtěli vítězové 2. světové války založit bezpečný a prosperující židovský stát, který by vzkvétal mezi Araby a s Araby, a ne proti nim, pak to byl rozhodně špatný přístup.
OSN měla v Izraeli zřídit trvalou mírovou misi, jejímž úkolem by bylo pomoci vytvořit Izrael i Palestinu jako dva více či méně symbiotické celky. A pokud budování mostu vyžadovalo desítky let investic a budování státu, pak právě to mělo být učiněno. Oba státy měly být budovány v prosperitě a vzájemné závislosti a kultivovány po dobu alespoň nějakých pěti desetiletí, aby se všechny generace nenávisti zbavily životního stylu.
Ne.
Místo toho vzali dva štíry, hodily je do kotlíku, do kotlíku hodili zbraně a nechali je pro zábavu bojovat.
Izrael je dítě, které se zrodilo z násilí místo z lásky. Toto dítě mělo nesmírně násilné dětství a mládí. Bylo nuceno neustále bojovat, doslova bojovat na život a na smrt. Není to vina ani Židů, ani Arabů. Je to výhradně vinou špatného řízení založení Izraele ze strany OSN. Sovětský svaz samozřejmě také neodvedl při vzniku Izraele zrovna nejlepší práci. Nicméně západní impérium převzalo nad Izraelem patronát a později bylo jediným viníkem pěstování této třídy politiků závislých na násilí.
Pokud jde o obranu, Izrael se vždy musel spoléhat sám na sebe, přinejmenším pokud jde o lidské zdroje. Zbraně dodávali Američané, to ano, ale boje vedli Izraelci. Což zase znamená, že vždy žili pod neustálou hrozbou vlastního zničení.
Nejen Sovětský svaz, ale i Západ mohl věci řídit jinak.
Tato neustálá hrozba zničení tváří v tvář kvantitativně mnohem většímu nepříteli Izraelce změnila. Jejich reakce na každou malou hrozbu byla násilná a brutální, protože jejich cílem bylo odradit nepřátele od dalšího pokusu o zničení Izraele. Proto si pořídili jaderné bomby.
Chci zopakovat, že Izrael je od "dětství" poučen vlastní historií, že tváří v tvář hrozbě je třeba udeřit tak silně, aby to nepřítel dlouho nezkoušel znovu.
Řetězec událostí vypěstoval v Izraeli určitou třídu politických vůdců, civilistů a osadníků, která je prolezlá nenávistí a násilím. Nenávistí a násilím, které se učili po mnoho let, od války k válce a z generace na generaci.
Vezměme si jako příklad Benjamina Netanjahua. Jeho bratr byl zabit palestinskou skupinou, když se jako velitel jednotky speciálních sil snažil osvobodit rukojmí. To bylo v roce 1976. Že Netanjahu není největším přítelem Palestinců, je asi do jisté míry pochopitelné. Jeho současné kroky a rozhodnutí ovšem nejsou v žádném případě ospravedlnitelné ani přijatelné. S největší pravděpodobností vyústí v těžké válečné zločiny, což je, jak jsem řekl, nepřijatelné.
Nyní by se někdo mohl ptát, proč tito Palestinci vzali rukojmí, aby je Netanjahuův bratr musel osvobodit? Zabíjeli Izraelci jejich příbuzné již dříve? To je nekonečné kolečko, které sahá až ke vzniku Izraele.
Znovu! Vznikl falešným způsobem! Ani Izrael není vinen za své násilné chování, ani Palestinci za svůj boj za svobodu. Vítězové 2. světové války nesou vinu za to, co vytvořili a vypěstovali.
To ovšem nic nemění na tom, že to, co se v současnosti děje, je zcela nepřijatelné. Gaza je tak hustě obydlená, že při současném plošném bombardování můžeme očekávat masové civilní oběti. To musí přestat, nebo alespoň musí mít civilní obyvatelstvo možnost evakuovat se do bezpečných míst.
Stejně jako ve skutečnosti, pokud bylo dítě vychováváno v násilí a v dospělosti se z něj kvůli traumatické minulosti stane vrah, je za jeho zločiny stále zodpovědný dospělý. A stejně tak je tomu i v případě Izraele.
Zde je nejdůležitější bod. I když je Izrael židovský stát, je to stát. Stát je odpovědný za své činy. Ne náboženství nebo národ. Žádné obecné obvinění. Pokud se TAKTO chovají Židé v Izraeli, neznamená to, že se tak chovají všichni Židé na celém světě. Pokud byli vychováni v dobrém prostředí, zapadnou do společnosti jako všichni ostatní. Viz Židé ve Spojených státech a také ve slovanských zemích. Alespoň ti, kteří přežili 2. světovou válku a neemigrovali do Izraele. Pokud bychom se dívali na krátkodobý nebo střednědobý horizont, mohli bychom vinit izraelské politiky a/nebo Araby za jejich neustálé snahy o zničení Izraele. Strategicky řečeno, za situaci mohou vítězové 2. světové války.
Když už se vítězové 2. světové války rozhodli uměle vytvořit stát, měli ho vytvořit vítězové 2. světové války za svých záruk a investic jak v Izraeli, tak v Palestině a s Araby. Jako dlouhodobý projekt. Dnes tu máme nepořádek.
Příjemci
Musím jasně zdůraznit, že z utrpení Palestinců i Izraelců mají prospěch například lidé, kteří prodávají zbraně všem stranám. Zpočátku to byl jak Západ (Izrael a někteří arabští spojenci), tak Sovětský svaz (ostatní Arabové).
To je však menší část. Větším kusem koláče je ropa. Před vznikem Izraele kontrolovaly (západní) koloniální mocnosti ropu v regionu tím, že měly arabské státy jako kolonie. S potřebou uvolnit je do "nezávislosti" bylo stále nutné udržovat kontrolu nad cenou ropy, aby Arabové nedovolovali diktovat osudy západní a sovětské ekonomiky skutečnými tržními cenami.
Místo toho bylo výhodné rozdělit Araby na mnoho menších států a nechat je v neustálém konfliktu mezi sebou a s Izraelem. To zajistilo větším mocnostem možnost "chránit" se za určité výhody, například strategický přístup ke "své" ropě. Schéma jde ještě dál. Ropa se kupovala za západní/sovětské měny, které měly být reinvestovány na Západě/Sovětském svazu na zbraně a ochranu.
Později to Sovětský svaz přestal dělat a do svých partnerů investoval velké prostředky, pokud jde o infrastrukturu a vzdělání. Viz Sýrie a Egypt. Investovat do partnera a rozvíjet ho je výhodnější než ho jen vysát až do morku kostí. (Viz Západ a Afrika versus Čína/Rusko a Afrika).
Konečným ospravedlněním západního impéria/oligarchie pro udržení tohoto schématu bylo podmanění Saúdské Arábie. Přinutit ji prodávat ropu pouze za dolary a na oplátku ji chránit atd. Převzetí plné kontroly nad světovou ekonomikou prostřednictvím manipulace s cenami ropy prostřednictvím Saúdské Arábie, a tím i OPEC za západních podmínek a výhod.
Pro tento plán bylo třeba, aby Saúdská Arábie byla neustále ohrožována Íránem a Izraelem. Bylo třeba, aby Saudská Arábie byla nucena reinvestovat určité dohodnuté procento ropných dolarů zpět do amerického vojensko-průmyslového komplexu. Podobná schémata byla uplatněna na většinu sousedů Izraele. Těch několik, které se nepodřídily, bylo zničeno. Zeptejte se Iráku, jak se mu daří.
Tady je to nejdůležitější: Z mého pohledu to není Izrael (ocas), kdo vrtí psem (USA), ani naopak. Západní oligarchie, která má již po staletí sídlo v několika západních zemích, vrtí jak USA, tak Izraelem a všemi ostatními západními hostitelskými zeměmi.
Utrpení Izraele a Palestiny je pro tyto lidi výhodné, a proto se dále kultivuje. Neexistuje žádný důvod, proč měnit status quo. Jakmile se situace stane nebezpečnou, vedle Izraele se okamžitě objeví americké letadlové lodě (nikoliv ve prospěch amerického lidu, ale západní oligarchie), aby chránily status quo. Neustálé vzájemné vyvražďování.
To musí skončit. Zvenčí pěstovaná věčná nenávist a konflikt musí skončit a rozhodně skončit může. Ale jak?
Dva státy
Po šestidenní válce v roce 1967 se Rada bezpečnosti OSN dohodla na rezoluci 242, která měla vést ke vzniku dvou států (Izraele a Palestiny). K tomu mělo dojít už v letech 1947/48.
Vznik a ustavení dvou států pod garancí OSN je jediným řešením, které ukončí věčný konflikt. Rozdělené podle toho, jak chcete: Ploty, vojska OSN, cokoli. Důležité je, že hranice obou států musí být garantovány, a to všemi členy Rady bezpečnosti. To je předpoklad rezoluce 242.
Všichni lidé v regionu by mohli mít stejnou prosperitu a bezpečnost, Arabové i Židé. Bohužel hlavní patron Izraele, Spojené státy, Izrael k realizaci tohoto požadavku nenutí a Izrael to nedělá, protože by přišel o území a osady. Spojené státy by k tomu mohly Izrael donutit. Ale neudělají to.
A zde vstupuje do hry Írán, který usiluje o úplné "odstranění" Izraele. Proto vytvořil osu odporu s pomocí svých sil Quds. Síly Quds jsou součástí IRGC (Revolučních gard). Síly Quds mají za úkol formovat, organizovat, financovat, vybavovat a řídit organizace a vlády v celém islámském světě pro válku proti Izraeli. Ve skutečnosti Quds znamená Jeruzalém. Cílem je vlastně osvobodit Jeruzalém, nikoliv zničit Izrael.
Poměr sil byl vždy ve prospěch Západu a Izraele. Tato rovnováha se nyní změnila. Důvody jsou dva. Zaprvé, vznik levných, velmi schopných raket a střel, které jsou schopny zasáhnout cíle v Izraeli a také lodě amerického námořnictva u pobřeží. Odpor kolem Palestiny byl pěstován po celou dobu konfliktu v Sýrii. V Sýrii byli vycvičeni bojovníci v boji proti "Západem podporovaným povstalcům". Rakety a střely byly vyráběny v množství jako párky ve fastfoodovém řetězci a posléze převáženy do Gazy.
Druhým důvodem je samozřejmě to, že vojenská velmoc oligarchie, Spojené státy, již není schopna projektovat sílu proti BRICS. Je značně, ale ne zcela, vyčerpaná. Navíc konflikt na jednom místě by kvůli vyčerpaným zdrojům znamenal zranitelnost na všech ostatních místech světa. Není možné, aby americké námořnictvo požíralo ve Středozemním moři rakety Osy odporu jen proto, aby bylo svědkem invaze na Tchaj-wan nebo nepokojů na jiných místech.
Můžete hádat, co Srbové okamžitě udělali, kdyby Američané byli nuceni stáhnout Camp Bondsteel z jejich území, protože zdroje by byly potřeba jinde.
Spojené státy v současné době nemohou nikam projektovat svou moc, protože by se jim zhroutil celý domeček z karet na nejméně osmi dalších místech světa, kde násilně rozdělují ostatní země svou vojenskou přítomností. Zde je jen několik příkladů:
- Ukrajina a mnoho dalších bývalých sovětských zemí
- Srbsko
- Tchaj-wan
- Korea
- celý arabský svět
- Afrika
Ne, rovnováha sil se přesunula na stranu Osy odporu.
Chci být upřímný, předpokládám, že současné působení Hamásu, které se s největší pravděpodobností rozšíří na Hizballáh a možná ještě dál, je řízeno íránskými silami Quds. Je to samotný důvod jejich existence. Írán viděl, že poměr sil je nyní v jeho prospěch, a je nyní ochoten jednat. Předpokládám, že cílem by mohla být porážka Izraele a vnucení řešení "dvou států" Izraeli. Ale to nevím (a ani nemohu vědět).
Co mohu říci, je, že je hluboce cynické a nemorální používat Palestince jako obětní beránky k aktivaci plánu odporu. Vraždění civilistů a dětí v Gaze je neospravedlnitelné. Měla existovat jiná cesta. Předpokládám, aniž bych měl jakékoliv důkazy, že obětování Gazy je spouštěcím mechanismem pro porážku Izraele Osou odporu. A to by se mohlo velmi dobře podařit. Jak jsem řekl, poměr sil je nyní na straně Odboje.
Bohužel, jak jsem popsal ve svém předchozím článku, je s největší pravděpodobností plánem obětovat Gazu k výrobě všech zvěrstev ze strany Izraelců jen proto, aby se aktivovala Osa odporu. To je rovněž nechutné, stejně jako letecké bombardování Gazy.
To, co se v současnosti děje, je chladně vypočítaný determinismus. Provést zásadní úder proti izraelské armádě a civilistům a ztrapnit izraelskou vládu před jejími občany. A uvidíme, co se stane. Úder a nebezpečí jsou tak velké, že Izrael okamžitě přejde / přešla k modu existenční hrozby. Což, jak jsem vysvětlil výše, vede k maximální projekci násilí naprosto všemi směry, jen aby ukázal vlastním lidem, že má vše pod kontrolou, a aby ukázal vnějším aktérům, že se neodváží zasáhnout, jinak je čeká naprostá zkáza.
Přesně s tím počítali organizátoři útoků proti Izraeli.
Determinismus vedl k úplné explozi, které jsme dnes svědky. Teprve se ukáže, jací hráči se do ní zapojí a jak se konflikt může vyvíjet. Osobně předpokládám, že přinejmenším se zapojí i Hizballáh, přičemž nejhorším scénářem je samozřejmě 3. světová válka. Jsem si jist, že realita bude někde mezi tím.
Nenechte se mýlit. Současná situace je pro Izrael absolutně bojem na život a na smrt. Tedy alespoň pro jejich politické vedení. Je velmi pravděpodobné, v závislosti na tom, jak velký konflikt se může rozšířit, že Izrael prohraje a může být okupován Araby. Osobně se nedomnívám, že cílem je zničení Izraele, ale násilná realizace rezoluce o "dvou státech", a to za arabských podmínek. Je možné, že k tomu dojde. Zatím zde nemohu určit žádnou pravděpodobnost. Uvidíme. Rozhodně by silové vítězství arabské Osy vytvořilo vyjednávací páku a prostor na realizaci již uvedeného kompromisu, a tedy realizaci rezoluce o "dvou státech": Palestina + Izrael.
Izrael má, stejně jako všechny ostatní jaderné mocnosti, pohotovostní plán, nazvaný "Samsonův plán". Což v podstatě znamená, že by proti svým nepřátelům vypustil celý svůj jaderný arzenál dříve, než by šel ke dnu. Právě to mě vede k názoru, že úplné zničení Izraele není plánem Osy odporu. Spíše nějaká "změna režimu" a provedení rezoluce 242.
Čína by z mého pohledu mohla a měla být klíčem k řešení konfliktu. Jedině Čína má vliv a postavení, aby mohla jednat se všemi zúčastněnými stranami. A přesvědčit je. Nedávno se ruský prezident Putin také vyjádřil, že jediným řešením může být řešení dvou států. Lze tedy předpokládat, že se jedná o koordinovaný postoj a že Čína sdílí stejný názor. Válka bohužel bude mít svůj průběh, ale urovnání by mohla zprostředkovat Čína v rámci zákulisní diplomacie. Uvidíme.
Měla by proběhnout mezinárodní intervence sankcionovaná Radou bezpečnosti OSN s mandátem oddělit obě strany. S cílem okamžitě zachránit co nejvíce životů.
Je třeba provést rezoluci 242 o dvou státech. Ale mírovou cestou. Všichni lidé v regionu si zaslouží trvalý mír.
A ještě jedna věc. Chci vás všechny varovat. Dosud zde byly tábory. Například příznivci Ukrajiny proti příznivcům Ruska. Tyto tábory se shodují s mnoha dalšími tématy. V podstatě jsou to antiimperialisté/suverenisté proti příznivcům impéria (většina z nich ani neví, že nějaké impérium podporuje).
S touto novou válkou se objevují nové dělící linie mezi námi všemi. Zejména na Západě. I oba výše zmíněné tábory se nyní dále dělí na proizraelské a propalestinské příznivce. A s brutálními, názornými a nechutnými obrázky, které přicházejí z civilních oblastí, nás všechny ještě více polarizují. Je to záměrné. Nenechte se chytit do této pasti. Je to "rozděl a panuj". Nenechte se ovládat nenávistí a emocemi. Zachovejte si chladnou hlavu a všechny události racionálně zhodnoťte.
V případě potřeby napíšu analýzu případné další eskalace. Zatím se každý z nás musí snažit zachovat chladnou hlavu.
Poznámka pro čtenáře: Klikněte prosím na tlačítka pro sdílení výše. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru a přihlaste se k odběru našeho kanálu Český List na Telegramu. Neváhejte přeposílat a široce sdílet články Českého Listu a zvažte přispění na provoz našeho webu - Číslo účtu 2302374672/2010